Diskuze: Co signalizuje otevření Kunsthalle Praha. Zatím jsou slyšet hlavně velká slova
Další díl diskuzního pořadu …a to je co?
Kdyby tu panovalo průhlednější podnikatelské a právní prostředí, nemusely by nyní existovat debaty, jsou-li peníze, z nichž vznikla Kunsthalle Praha, čisté či nikoliv. To je jeden ze závěrů debaty, k níž si Josef Chuchma pozval kritičku a kurátorku Terezu Stejskalovou a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka.
Kunsthalle Praha měla při svém uvedení do provozu svým způsobem štěstí. Otevřena byla 22. 2. 2022 – dva dny před započetím války, která změnila evropskou realitu a vnímaní prakticky každého jejího dospělého občana. Spuštění Kunsthalle Praha, této soukromé investice za 800 miliónů korun, byla věnována v tuzemských mediálních a kulturních poměrech mimořádná pozornost. Kromě samotného faktu, že v centru města vznikl reprezentativní výstavní prostor, poutal a poutá pozornost i fakt, že investorem Kunsthalle Praha byla Nadace The Pudil Family Foundation, jinými slovy podnikatel Petr Pudil se svou manželkou Pavlínou.
Pudil se roku 2005 – spolu s dalšími investory – účastnil odkupu Mostecké uhelné společnosti od skupiny Appian Group, kterou začlenili do nově vzniklé skupiny Czech Coal. Posléze svůj podíl ve skupině navýšil odkupem podílů Antonína Koláčka a Luboše Měkoty. V roce 2010 svůj podíl prodal společnostem vlastněným Pavlem Tykačem. Materiály o Pudilovi zdůrazňují, že se nepodílel na problematické privatizaci Mostecké uhelné společnosti, a. s. a nebyl souzen v žádném z procesů, které se privatizace Mostecké uhelné společnosti, a. s. týkaly.
Když se Kunsthalle Praha února 22. února otevírala, protestovaly před ní asi tři desítky lidí spjatých s uměleckým či galerijním provozem. Poukazovaly na propojení peněz z podnikatelské činnosti zakladatele galerie Petra Pudila a světa umění. Protestující přinesli plátna, na nichž byly přetištěné euro bankovky a na těchto plátnech posléze drtili kusy „uhlí“ a jedli je. Plátna potřísněná kousky rozdrceného a vyplivaného uhlí vzápětí zarámovali a uvedli, že je Pudilovi nabídnou k odkupu do jeho budované umělecké sbírky. „Petr Pudil pro nás představuje kapitalistického podnikatele a zosobňuje systém, který stojí za hlubokými sociálními nemravnostmi současného světa. Petr Pudil nestojí o blaho, jak tvrdí, ale stojí naopak o zhodnocení vlastního majetku a o symbolický statut, který vybudoval na dohled od Pražského hradu,“ uvedla jedna z řečnic.
Dodejme, že Petr Pudil vloni odpověděl webu ČT art.cz na otázky v rámci volného cyklu rozhovorů se současnými českými investory do umění.
Tereza Stejskalová (* 1981) absolvovala studia anglistiky-amerikanistiky a afrikanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a doktorát pak na téže škole získala (2017) v Ústavu anglofonních literatur a kultur. Od roku 2008 působila jako nezávislá kurátorka, překladatelka, literární a umělecká kritička. Od roku 2011 byla kurátorkou pražské Galerie etc. a současně editorkou časopisu A2 a jeden čas navíc i projektovou manažerkou webu A2larm.cz. V roce 2015 nastoupila jako kurátorka do kulturní organizace tranzit.cz, kde je od roku 2019 programovou ředitelkou. Od roku 2018 pedagogicky působí na FAMU. V roce 2014 obdržela Cenu Věry Jirousové pro mladé kritiky. Spolu s Barborou Kleinhamplovou vydala knihu rozhovorů Kdo je to umělec? (AVU, 2015).
Jan Skřivánek (* 1977) absolvoval studia dějin umění a historie na brněnské Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Ještě během nich se stal šéfredaktorem měsíčníku ART + ANTIQUES. Na tomto postu setrval deset let, pak v časopise pracoval na redaktorské pozici. Stál u zrodu serveru Artalk.cz. Postupně se vypracoval v předního znalce trhu s uměním a dlouhodobě se věnuje institucionální historii a fungování muzejních a galerijních institucí. Vloni se stal šéfkurátorem pražského Musea Kampa.
