Ohlas na pořad Artzóna: Povzdech z venkova

O tom, že význam kulturního marketingu a PR neustále roste, nemůže být pochyb. Nenapadá mě žádná kulturní organizace, která by si mohla dovolit své akce nepropagovat či měla vybudovanou tak silnou značku, že by mohla oblast PR vypustit. Proto jsem uvítal, že se v rubrice Fenomén pořadu Artzóna toto téma objevilo. Hosty pořadu byli PR specialistka Nikola Lörinczová  a pedagog a kulturní manažer Mario Kubaš. Dělat dobré PR a marketing je tak trochu magie – neexistuje na to univerzální recept a leckdy se stane, že ani ověřené postupy nezafungují. Proto i rady a tipy, které v pořadu zazněly, byly do značné míry obecné: důraz na spolupráci jednotlivých členů týmu, důraz na sociální sítě, budování komunit. Některé příklady uvedené v pořadu, jsou ovšem zcela mimo realitu naprosté většiny regionálních kulturních organizací.

Například host pořadu Nikola Lörinczová říkala, že činnosti PR by se mělo v ideálním případě věnovat až pět zaměstnanců. V našem případě – pracuji v Muzeu Sokolov – je něco takového nemožné. Konkrétní příklad z pražského centra DOX je zajímavý, ale mimo možnosti běžných „venkovanů“. Rozpočty některých pražských akcí (jak galerijních, tak muzejních) jsou větší než náš celoroční rozpočet.

Kulturní marketing a PR v rubrice Fenomén pořadu Artzóna, zdroj: Česká televize

Samozřejmě využíváme plakátování, mailing, snažíme se upozornit na naše aktivity média, místní a regionální televizní kanály. K „proniknutí“ do celostátních televizí, obzvláště komerčních, dochází spíše ve výjimečných případech. Snažíme se samozřejmě využívat sociální sítě, v našem případě hlavně Facebook. Kromě muzejního Facebooku využíváme účast v „městských“ facebookových skupinách, kde se snažíme propagovat jak jednotlivé akce, tak i to, co se o daném víkendu a v příštím týdnu bude dít.

Osobně mě zaujal hlavně závěr pořadu, který zmínil specifika regionů. S budováním „kmenů“, jak o tom vyprávěl host Mario Kubaš, lze jistě souhlasit; v našem případě jde hlavně o osoby seniorského věku, které se na sociálních sítích tolik nepohybují. Podařilo se nám vybudovat „pevné jádro“ osob, které navštěvují většinu našich akcí. A samozřejmě hledáme cesty, jak zapojit další osoby, a to podle druhu připravované akce.  Při tom se snažíme oslovovat různé skupiny, nejen s vidinou velké návštěvnosti. Dáváme prostor i regionálním umělcům a odměnou nám v některých případech nejsou stovky a tisíce návštěvníků, nýbrž desítky příchozích, které daná výstava zaujme. Samozřejmě nižší návštěvnost v daném případě musíme kompenzovat nasazením „komerčních“ trháků, které zaujmou hlavně rodiny s dětmi (výstavy typu „Merkur“, „Lego“, „hračky“) či dospělou širší veřejnost (výstavy typu „Retro“).

Pro seznámení veřejnosti s činností našeho muzea – ať už s ohledem na sbírkotvornou činnost, různé výstavy, nebo aktuální výročí – pracujeme na sociálních sítích pod hashtagem ‪#‎virtualnimuzeum; ‪#‎virtualnimuzeumsokolov. Příspěvky a vysílání mají dobré ohlasy. Kromě zvýšené návštěvnosti našich akcí dostáváme zpětnou vazbu například tím, že nám lidé do muzea nosí dokumenty či trojrozměrné sbírkové předměty.

Končím s přáním, aby se ČT obecně i ČT Art speciálně do budoucna více zabývala regionálními projekty. Nemám tím samozřejmě na mysli pouze aktivity našeho muzea, ale všeobecně aktivity v kraji i v jiných regionech.

Autor je ředitelem Muzea Sokolov, příspěvkové organizace Karlovarského kraje