Petr Čornej se toulá Žižkovem. Dylanova sedma. Co svedou uvařit Rusové. Filozofie, moc a děti

Rubrika Knižní podzim má napomoci v orientaci na trhu, a to právě v čase, kdy se prodává nejvíc knih v kalendářním roce. Jde o tituly jak vydané právě teď, tak i před nějakou dobou, které však podle nás stojí za upozornění. Běží tudíž o subjektivní výběr, v němž stranou necháváme to, co považujeme za vyslovené čtivo. Toto je poslední předvánoční knižní osma. Po Novém roce budeme v anotacích knih pokračovat, jen zvolíme nepatrně jiný formát a název, vždyť už bude po podzimu…

Tak nejspíš sbohem, čtvrti má…

Ta kniha začíná sérií map. Pod první z nich je napsáno: „Území budoucího Žižkova a Olšan roku 1840.“ Pod poslední mapou stojí: „Plán Žižkova z roku 2012.“ Nejsou to zdaleka jediné ilustrace v tomhle bytelném svazku, naopak – najdete tu i další mapy, reprodukce náčrtů, kreseb i obrazů, fotografie historické i ze současnosti. Ale především: je zde výklad renomovaného historika Petra Čorneje (* 1951). Autor monumentálního knižního portrétu Jana Žižky, který publikoval před čtyřmi roky, v přítomné knize podává historii pražské čtvrti, která je podle husitského válečníka pojmenována. Čtvrť, která byla spolu se sousedním Karlínem v dějinách moderní Prahy brána jako typicky proletářská, vznikala však z jiného ideového konceptu, než byl koncept třídní, totiž vlasteneckého i náboženského. Žižkov a jednotlivá místa v něm vznikaly coby čtvrť historické paměti, která uchová a zdůrazní husitskou epochu a její dědictví, její emancipační rozměr. Až do počátku dvacátých let minulého století byl Žižkov, jak píše Čornej, svéráznou periferií, ale když lednem 1922 vstoupil v platnost nový administrativní celek zvaný Velká Praha, Žižkov byl do ní včleněn a bylo po jeho samostatnosti. Autor v souladu se svou specializací sleduje proměny Žižkova ve vztahu k politickým dějinám – co která doba se čtvrtí „udělala“, jak ji k obrazu svému utvářela. Petr Čornej v závěru knihy přiznává, že tohle „povídání o husitech na Žižkově“ napsal jako tečku za „svým dětstvím, mládím i za končící kulturní epochou, v níž historie zaujímala významné místo“. „U vědomí nezadržitelně uplývajícího času se toulám Žižkovem několikrát týdně. Stávám se při tom zajatcem seifertovsky nostalgických i melancholických vzpomínek na zmizelý a odcházející svět.“

Obálku pro Čornejovu knihu o pražském Žižkově navrhl Jiří Adamík-Novák, repro: Paseka

Petr Čornej: Husité na Žižkově. Pomíjivá paměť pražské periferie

Paseka, Praha 2023, 416 stran, doporučená cena 599 korun.

Písničkář nahlédnutý skrze písně

V originále vyšla tahle kniha vloni pod názvem Folk Music. A Bob Dylan Biography in Seven Songs; publikovalo ji prestižní nakladatelství Yale University Press a její autor je velmi respektovaný americký hudební publicista Greil Marcus (* 1945). Nepopírá, že jde o biografii slavného písničkáře, avšak běží o biografii, která se nešťourá v soukromí, nýbrž vnímá tvůrce přes některá jeho veřejná prohlášení a především skrze (vybraná) díla. V nich je přece i jako člověk nějak přítomen. Marcus při tom nepsychologizuje, nýbrž vybrané Dylanovy písně, na jejichž interpretaci knihu staví, rámuje hudebním a společenským kontextem. Těmi písněmi jsou Blowin‘ in the Wind (1962), The Lonesome Death of Hattie Carroll (1964), The Times They Are a-Changin’ (1964) Desolation Row (1965), Jim Jones (1992), Ain’t Talkin‘ (2006) a Murder Most Foul (2020). Greil Marcus sám sebe, svou osobní historii, při uvažování nad Dylanem nevyjímá, dělí se o své zážitky, rovněž se zamýšlí nad kritickým řemeslem jako takovým: „Základem dobré kritiky je a vždycky byla schopnost chápat historii, vědět, jaké dědictví minulost předává přítomnosti, jaké dary a břemena plynou z plnění minulých slibů nebo naopak z jejich odmítnutí. Zároveň je nutné chápat podivuhodné nahodilosti přítomných okamžiků,“ píše například.

Dle původního grafického návrhu Dustina Kilgora obálku pro české vydání „adaptoval“ Adam Lederer, repro: Prostor

Greil Marcus: Bob Dylan. Život v sedmi písních

Přeložil Rani Tolimat. Ilustrace Max Clarke. Prostor, Praha 2023, 320 stran, doporučená cena 497 korun.

Prijátnogo appetíta. Nebo radši ne?

Pátá česky vydaná kniha Witolda Szabłowského (* 1980), výrazného představitele polské školy literární reportáže. Stejně jako předtím přeložená práce (Jak nakrmit diktátora, 2021), tak i nynější titul pojednává o vztahu moci a jídla, přesněji kultury kuchyně. Zatímco však v předešlé knize Szabłowski přibližoval stravovací zvyklosti politiků Saddáma Husajna, Idiho Amina, Envera Hodži, Fidela Castra a Pol Pota očima jejich osobních kuchařů, tentokrát se koncentroval na jedinou část světa, na Rusko, potažmo na Sovětský svaz, jeho kuchyni, jeho kulturu stolování i jeho politiky. Kapitol se v knize nachází osmnáct, Szabłowski jim dává označení Talíř I–XVIII. V jednotlivých talířích „servíruje“ příběhy kuchařů, kteří vařili poslednímu carovi, Leninovi, Stalinovi a dalším pohlavárům včetně Putina, ale všímá si i toho, co se vařilo v určitých historických situacích nebo ve specifických prostředích. A kromě toho jsou zde uvedeny některé recepty z ruské kuchyně. Kniha vyšla v originále předloni, autor napsal pro české vydání předmluvu, v níž reaguje na napadení Ukrajiny a píše i o kuchařce, která vařila obráncům v podzemí továrny Azovstal.

Grafický úpravce Michal Puhač zvolil pro titulní stranu přebalu fotografii Dmitrije Baltermance, na níž si (vpravo) dává do nosu sovětský vůdce Nikita Chruščov, repro: Dokořán

Witold Szabłowski: Rusko pohledem z kuchyně. Jak budovat impérium nožem, naběračkou a vidličkou

Přeložila Jaroslava Jiskrová. Dokořán, Praha 2023, 400 stran, doporučená cena 449 korun.

Bleskové zprostředkování „Pádu“

Letos v srpnu byl v londýnském nakladatelství Granta Books publikován románový debut irského autora Noela O’Regana Přitažlivost pádu a již v listopadu bylo dílo k dispozici česky, což lze nejspíš přičíst výtečné agenturní práci (londýnská A. M. Heath) a grantové podpoře podpůrného programu Literature Ireland. Ostatně autor v závěrečném poděkování jmenuje na prvním místě právě pražský Odeon, v němž překlad vyšel. A také děkuje za péči překladatelce Alici Hyrmanové McElveen, která zprostředkovává především irskou literaturu (a žije na farmě v Irsku); za převod románu Sary Baume Jasno lepo podstín zhyna (rovněž vyšel v odeonské edici Světová knihovna) obdržela v roce 2017 Literu za nejlepší překlad.

Ovšem irský absolvent anglistiky napsal Přitažlivost pádu anglicky. O’Regan v celkem 109 krátkých kapitolách vypráví příběh Micheála Burnse, jenž žije o samotě (po rozpadu manželství) na irském jihozápadě, v hrabství Kerry (tam se autor narodil), konkrétně v domku nacházejícím se blízko strmých útesů. To místo ovšem odjakživa přitahovalo sebevrahy. Jeho rodiče se pokoušeli tyto zoufající si existence zachraňovat a Micheál v tom nyní pokračuje. Jenže Micheálovy sestry hodlají domek prodat a nastává čas volby… Ostrovní kritické ohlasy vyzdvihovaly na autorově románové prvotině ohromující popisy krajiny, do níž jsou postavy organicky včleněny a přísluší k ní a dále schopnost evokovat nesnadná psychická rozpoložení, aniž by kniha působila depresivně.

Obálku navrhl Ivan Brůha a využil pro ni fotografii Ildika Nerra z fotobanky Arcangel Images, repro: Euromedia Group – Odeon

Noel O’Regan: Přitažlivost pádu

Přeložila a doslov napsala Alice Hyrmanová McElveen. Euromedia Group – Odeon, Praha 2023, 280 stran,. doporučená cena 429 korun.

Burian (zase jednou) básníkem

Tenhle zcela čerstvý svazek poezie ještě nemá písničkář, cestovatel a spisovatel Jan Burian (* 1952) v biografii na svých webových stránkách zařazen. Paperback nazvaný Zničehonic je po mnoha letech jeho novou básnickou sbírkou. Verše v pěti oddílech útlé knihy jsou typicky burianovské: sdělné, vtipné, ironické, ale nejednou rovněž melancholické. Hojný výskyt rýmovaných strof, zejména ve formě čtyřverší, je pro autora také typický. A typické je i to, že sbírku Burianovi vydala značka Galén, v níž už publikoval celou plejádu knih i hudebních nahrávek. Za „degustační“ vzorek z novinky nám poslouží následující báseň:

Tání

Zima je i v létě
Jen je tepleji
Když se slunce snaží
Ohřát mou naději
Roztavit ledy a chlady
Hlavně tady vlevo – Tady!

Minimalistickou obálku s použitím ilustrace od Kateřiny Linhartové navrhl Václav Zukal, repro: ČT art

Jan Burian: Zničehonic

Ilustrace Kateřina Linhartová. Galén, Praha 2023, 84 stran, doporučená cena 290 korun.

Takhle přednášel velikán

Jeden z nejvlivnějších evropských myslitelů druhé poloviny minulého století, francouzský filozof, sociolog i psycholog, také historik a teoretik kultury Michael Foucault (1929–1984) byl mužem mimořádného záběru a nevídané intelektuální produktivity. Řada jeho děl byla v uplynulých třiceti letech přeložena i do češtiny. Letos vydaná kniha Bezpečnost, teritorium, populace s podtitulem Přednášky na Collège de France (1977–1978) se ovšem z dosavadní produkce vymyká. Jde totiž o zredigovaný záznam třinácti přednášek, které Foucault pronesl mezi 11. lednem a 1. dubnem 1978 na dotyčné škole. Protože se v tu dobu rozmohly kazetové magnetofony, někteří posluchači si přednášky nahrávali (ostatně to se již předtím dělo na některých pražských přednáškách Jana Patočky). Záznamy později, již dávno po filozofově smrti, posloužily k jejich rekonstrukci. V obsáhlém doslovu filozof Michel Senellart přibližuje společenskou a politickou situaci, během níž Foucault přednášky pronesl.

O čem tedy oněch třináct přednášek pojednává? Vulgárně řečeno o předpokladech zrodu moderní společnosti a vlády. Zatímco panovníci vesměs až do 18. století spravovali určité „své“ teritorium a na něm byli svrchovanými pány, poté dochází v západní Evropě (a Francii má autor na mysli především) k proměně, kdy se společnost rozprostraňuje v anonymnější populaci a nově se musí uspořádat otázka moci, státního zájmu, bezpečnosti na vytyčeném, nyní už ovšem méně striktně určeném území. Jak tedy funguje moderní stát a jeho bezpečnostní, násilné složky? Jak se uplatňuje vláda? Jak se projevuje vstup ekonomů na scénu? Tyto a četné další otázky Michael Foucault v přednáškách nastiňuje, analyzuje a vybízí k přemýšlení o nich.

Autorem grafické úpravy knihy je (letos zesnulý) Zdeněk Ziegler, repro: ČT art

Michel Foucault: Bezpečnost, teritorium, populace. Přednášky na Collège de France (1977–1978)

K vydání připravil Michel Senellart pod vedením Françoise Ewalda a Alessandra Fontany. Přeložil Čestmír Pelikán. Karolinum, Praha 2023, 450 stran, doporučená cena 490 korun.

Mluvte s dětmi i o filozofii

Poctivě, výpravně působící vázaný svazek (732 gramů) vytištěný na pěkném papíře může svým přebalem poněkud klamat tělem – totiž vzbuzovat pocit, že jde o knihu pro děti. Ale tím titul Malí filozofové. Velké otázky těch nejmenších úplně není. Pravda, jde o práci – ve srovnání s výše uvedeným souborem Foucaultových přednášek – popularizační, v dobrém smyslu snad i lidovou. Profesor práva a filozofie na Michiganské univerzitě Scott Hershovitz je ve svém loňském knižním debutu, který se v USA dočkal velmi slušného ohlasu, dost osobní, píše o svých dvou malých synech, na nichž pozoruje, jak vlastně „filozoficky“ se staví ke světu (jako ostatně mnohé další děti), jak umí jít k věci, jak dokáží být inspirativní. A kromě jiného jim vypráví o filozofii a filozofech. Ovšem jádro autorova textu míří ke středoškolskému a dospělému publiku a k rodičům zejména. Snaží se sdělit, k čemu filozofie jako obor i jako přístup ke světu může být dobrý. O „nedětskosti“ ostatně svědčí i to, že kniha rozdělená do tří částí – Porozumět morálce, Porozumět sobě, Porozumět světu – obsahuje 363 poznámek, dále rejstřík a také seznamy doporučených knih pro dospělé a děti, přičemž pouze zlomeček z nich je dostupný i česky.

Obálku připravila Veronika Cágová, ilustrace Aleš Čuma, repro: ČT art

Scott Hershovitz: Malí filozofové. Velké otázky těch nejmenších

Překlad Jana Hlávková, ilustrace Aleš Čuma. Jota, Brno 2023, 432 stran, doporučená cena 498 korun.

Kerouacova čelist

Možná víc než upozorněním na tento konkrétní titul – Knihu snů – amerického beatnika Jacka Kerouacka (1922–1969) je přítomná anotace upozorněním na volnou ediční řadu děl tohoto tvůrce, kterou pražské Argo roky buduje. Jednu graficky příbuznou linii Kerouacových titulů – vázaných svazků s přebalem – před časem uzavřelo a otevřelo linii novou, paperbackovou. V ní dochází buď na reedice nebo na nové překlady dříve již do češtiny převedených děl anebo na Kerouackovy u nás dosud neuvedené texty. Letos byla tato řada rozšířena hned o tři svazky: jedním byl nový překlad (Michala Marková) románu z roku 1953 Maggie Cassidyová (česky poprvé vyšel roku 1996), druhým nový překlad (Vít Penkala) textu Vize Gerarda (česky poprvé 1998), třetím pak nové vydání právě Knihy snů v překladu Lucie Simerové (poprvé 2008). A na první kvartál následujícího roku Argo připravuje dosud nevydanou prózu Duluozova marnost a reedici povídkového souboru Osamělý poutník.

Nyní několik málo slov o Knize snů. Jde o experimentální román sestavený ze zápisů snů, které si Kerouac vedl v letech 1952–1960. Sny však nejsou datovány, nýbrž následují po sobě ve volném, spontánně působícím pásmu. Zde jeden takový sen: „DÍVÁM SE DO ZRCADLA na svoje zadní stoličky a dokážu si celou čelist s ozubením vyhodit tak, že je vidět jako kosterní ukázka, jak to má bejt, škodolibej úšklebek zubů na kosti… Stoličky jsou obrovský a táhne se po nich jedna svislá špinavá čára, z který se mi dělá zle, až se otřásám při pomyšlení, že jsem dospěl k takovýmu stáří & rozkladu & je ze mě takovej kostlivec… Lupnu si čelist zpátky.“

Obálku s motivem autorova portrétu navrhl Pavel Růt, repro: ČT art

Jack Kerouac: Kniha snů

Doslov Robert Creeley. Přeložila Lucie Simerová. Argo, Praha 2023, 324 stran, doporučená cena 488 korun.