Plants and Animalia: Současná hudba a snaha o pochopení přírody
Šumění lesa, zvuk cikád či bzučení včel. Auditivní prvky, čerpající inspiraci v přírodě, ale i skutečné záznamy zvuků z přírodních terénů už nenajdeme jen v ambientu. Objevili je pro sebe také elektroničtí producenti a hudebníci. Proč se příroda stala jedním z nejžádanějších hudebních témat?
Za řadou rozmanitě košatých a vysokých rostlin ta dvojice umělkyň, která vystupuje pod názvem Plants and Animalia, skoro ani není vidět. Sedí za svými elektronickými krabičkami, aby jejich prostřednictvím vyloudily bzučení včel nebo tepající zvuk biochemických komunikací kořenů rostlin – a tyto prvky zasadily do elektronických beatů. Nedávno zrozené duo australské skladatelky Felicity Mangan a německé zvukové výzkumnice Christiny Ertl-Shirley alias C.E.S se – společně s aktuálním projektem Conference of Trees německého producenta a konceptuálního umělce Pantha Du Prince – představilo v březnu v berlínském HKW (Haus der Kulturen der Welt). A nezávisle na sobě hlásají to samé: obraťte se k přírodě, sázejte rostliny a stromy a všímejte si jí.
Přestože oba projekty očividně spojuje stejný inspirační zdroj, z něhož čerpají zvukové záznamy, u každého byl původní impuls jiný. „Už v pubertě, když jsem žila v Austrálii, jsem si nahrávala zvuky zvířat, protože když tam žijete, zvířecí skřeky a hluky vás obklopují úplně všude,“ vzpomíná Felicity Mangan z Plants and Animalia. Její uměleckou kolegyni, Němku Christinu Ertl-Shirely, ovlinily nejnovější výzkumy o indikaci komunikačních signálů mezi kořeny rostlin. „Sleduju přenos metabolismu v rostlinách, ale také chemikálie, které se stávají komponenty mých skladeb. Dělám hodně terénních nahrávek. Zkrátka jdu do pole, kde do trávy nebo rostlin zapojím své přístroje a sleduju, co se tam děje,“ vysvětluje Ertl-Shirely svou techniku s tím, že v nahrávkách někdy zachytí i samotnou činnost člověka: „Když třeba nahrávám rostliny v květináči, jsou ty zvuky dost nudné. Je to tím, že komunikace s dalšími květinami probíhá skrze kořeny. Ovšem zvuky, které takhle nahraju, jsou zase čistší, protože se v nich neodráží okolí. Když jsem v terénu, provoz okolního prostředí se na nahrávce podepíše. A to i přesto, že nepoužívám mikrofony, ale přístroje zachycující biochemické procesy v mitochondriích. Odrazí se v nich například rytmus blízkého mluveného slova, nebo když jde někdo okolo, jsou slyšet nárazy bot. Což je na druhou stranu zase zajímavější. Vnímám to jako součást přírody – jako lidi v ní máme právo být.“
Současně s Felicity Mangan upozorňují na problémy související s koexistencí přírody a člověka. Třeba vymírání včel. „Jednou jsem na svůj mobil nahrála včelu, která ho obletovala. Dodnes tento zvuk využívám. A když slyším naši skladbu, kde tehdejší malou návštěvnici zaslechnu, uvědomím si, že v našem díle se zvukově objevuje mnohem častěji, než je tomu v samotné přírodě. A to je smutné,“ sumarizuje Felicity Mangan.
Podívejte se na ukázku díla umělce vystupujícího pod jménem Pantha du Prince: Conference of Trees S obdobným enviromentálním prozřením přichází Hendrik Weber, německý producent a konceptuální umělec, vystupující v posledních letech pod jménem Pantha Du Prince. Svůj nový projekt Conference of Trees staví především na aktuálních výzkumech a poznatcích o buněčných dialozích v ekosystémech. Jako původně vyučený stolař si všímá fenoménu komunikace stromů. Transkribuje ji do hudební podoby a interpretuje na jím vyrobených dřevěných nástrojích. Bez špatného svědomí se z kategorií housu a minimal techna přesouvá k ekologické přihrádce: chce varovat před nadužíváním moderních technologií a vtáhnout fanoušky do přírodních zákonů a netemperovaného ladění.
„Svou hudbu teď směruji proti přetechnizovanosti. Nemá to být zvukový slogan k ochraně přírody nebo něco podobného. Cítím, že naše planeta, respektive společnost se nevyvíjí pro lidi, nýbrž pro technologie, pro racionalizaci, pro peněžní systém. To je destruktivní,“ vypráví mi hudebník trochu rozhořčeně v jednom hotelovém lobby, do něhož jsme se z jeho bytu, kde se původně náš rozhovor měl uskutečnit, přesunuli pomocí služby sdílení aut. Skrze mobilní aplikaci Weber našel volné auto v nejbližším okolí, přihlásil se o ně a po příjezdu se z něho v aplikaci zase odhlásil.
Elektronikou k přírodě. Projekt Conference of Trees německého skladatele, producenta a konceptuálního umělce Pantha Du Prince, foto: Mareike Timm Napadá mě tedy, zda jeho hudební apel nefunguje spíše jako alibismus. „Vůbec,“ nesouhlasí čtyřiačtyřicetiletý hudebník. „Technologický systém vnímám tak, že když je potřeba udělat něco neodkladně a rychle, rád ho využiju. Ale držím se přesvědčení, že nesmíme dopustit, aby nás technologie převálcovaly.“ Sám se svěřuje, jak stinnou stránku technologií zažil na vlastní kůži: „Když dlouho pracujete u počítače, vzdalujete se od sil přírody. Když jste dlouho u svého mobilu, před počítačem nebo před televizí, vzdalujete se vnímání svého těla. A fyzické vnímání, to je přece sama příroda! Je velice jednoduché to pochopit, ale mnoho lidí si je toho bohužel málokdy vědomo. Nacházejí se konstantně někde jinde než ve svém těle. Být ve vlastním těle znamená být součástí přírody, biologické jednoty.“
Oba zde jmenované projekty, jež spojuje příroda, jsou součástí aktuálního hudebního trendu. Takového, který si bere za cíl navrátit společnost do přírody i na stromy. Doslova. Abychom je totiž nevykáceli ještě před tím, než dostaneme chuť na ně skutečně vylézt.
Autorka je novinářka na volné noze. Žije v Berlíně.
