Brněnští Romeo a Julie po osmdesáti letech… rozmělněná tragédie v duchu doby
V této sezoně uplynulo osmdesát let od světové premiéry baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. První uvedení se konalo na konci roku 1938 v brněnském Mahenově divadle. I proto se nynější šéf baletního souboru tamního Národního divadla Mário Radačovský rozhodl uvést nové zpracování tohoto skvostu baletního repertoáru. Choreograf následuje v nynějším nastudování původní literární předlohu Williama Shakespeara, zato však výrazně modernizuje taneční slovník v souladu s futuristickou scénografií (Marek Hollý) i kostýmy (Alexandra Grusková).
Prokofjevova hudba ihned diváky přenáší do období shakespearovské Anglie. Na jevišti proti sobě stojí dva znepřátelené rody Monteků a Kapuletů, jasně oddělené kostýmy i pohybem. První jsou uvolněnější ve výrazu, užívají si života, druzí naopak úseční a ostří, připraveni zaútočit. Monteci jsou oděni v odstínech béžové, jejich šaty jsou volné a vlní se s každým pohybem. Kapuleti na sobě mají černé upnuté šaty (bohužel často splývající s tmavým pozadím i se scénografií), jimž dominují kožené prvky. Mezi nimi vyniká ústřední pár Romea a Julie v podání Arthura Abrama a Klaudie Radačovské. Juliiny šaty jsou pastvou pro oči, umně doplňují každý pohyb tanečnice a zvýrazňují něhu a počestnost mladé dívky. Tanečnice kombinuje tanec bez obuvi i na špičkách – oproti Zoře Šemberové, první Julii, která před osmdesáti lety tančila zcela bosá. Diametrálně odlišný je kostým Romeův: kombinace béžového pláště a vínových tepláků s modrým pruhem po stranách se k elegantním šatům Julie jednoduše nehodí. Rovněž černé plesové šaty Kapuletů do půli stehen a s futuristickou blyštivou konstrukcí na obličejích působí nevzhledně.
Národní divadlo Brno: Romeo a Julie. Režie: Martin Glaser, choreografie: Mário Radačovský, hudba: Sergej Prokofjev. Záběr z inscenace, foto: Ctibor Bachratý (Národní divadlo Brno) Radačovská s Abramem jsou si partnery na život a na smrt od prvního zamilování na plese Kapuletů až po tragický závěr. Nejsilnějším momentem inscenace je jejich duet ke konci prvního dějství ve známé balkónové scéně. Choreografie osciluje mezi klasickým tancem i současnými styly, je rozprostřená do prostoru a pohyb tanečníků dostává příležitost zaznít ve své bohatosti. Charakterizují jej zejména velké Juliiny skoky i pády do náruče Romea, prodchnuté láskou, o níž zkrátka není pochyb. Julie se ve skoku vždy zlomí v pase a Romeo ji zachytává se vší opatrností i něhou, je mu naprosto podvolena. Výkony Abrama, ale zejména Radačovské jsou brilantní.
Choreograf dává vyniknout i dalším interpretům. Matku Julie představuje výrazná osobnost tamního souboru Ivona Jeličová, která pro tuto roli čerpá maximum ze svého dramatického talentu. Zároveň se v jejím pojetí role zrcadlí dokonalá taneční technika. Merkucia, Romeova nejbližšího přítele, při premiérovém večeru ztvárnil Peter Lerant se vší lehkostí i hravostí, připravený k jakékoliv špatnosti se svými souputníky Romeem a Benvoliem (Shoma Ogasawara). Krutě přísný a neústupný je naopak Juliin bratranec Tybalt v podání Martina Svobodníka. Na druhou stranu některé role v nejnovější brněnské verzi působí bezvýrazně, nejpatrnější je to u Parise (Doychin Dochev) – ten je spíš jako kostka ledu nežli Juliin nápadník.
Radačovského choreografie zažívá svůj vrchol v duetech Romea a Julie, ve zbylých pasážích působí neprůbojně. Například známá scéna plesu Kapuletů je rozvážně kročnou pasáží, které chybí prostor, dynamika i spád. Naopak rozpustilé tance příznivců Monteků působí chaoticky, jsou navíc prostoupeny podivnými vsuvkami, které celkový „tah na branku“ spíše rozmělňují – například podivné laškování a rádoby vtipně inscenovaná svatba Merkucia se dvěma družkami. Problematické jsou i pasáže, v nichž se přehazují kapuletské vlajky namísto tanečního dění – důraz je zde kladen zejména na povrchní lesk a působivou dramatičnost než na promyšlenou divadelní kompozici.
Radačovského verze Romea a Julie nenadchne ani neurazí. Každý divák si dokáže v nejnovější inscenaci baletu brněnského Národního divadla najít party, které si užije naplno. Do dějin se tato verze ale nezapíše.
Národní divadlo Brno: Romeo a Julie. Režie: Martin Glaser, choreografie: Mário Radačovský, hudba: Sergej Prokofjev. Záběr z inscenace, foto: Ctibor Bachratý (Národní divadlo Brno)
Národní divadlo Brno: Romeo a Julie
Režie: Martin Glaser, choreografie: Mário Radačovský, hudba: Sergej Prokofjev, scéna: Marek Hollý, kostýmy: Alexandra Grusková, světelný design: Daniel Tesař. Obsazení: Julie, dcera Kapuletova: Klaudia Radačovská, Romeo, z rodu Monteků: Arthur Abram, Kapulet, hlava rodu, otec Julie: Ivan Popov, Matka Julie, žena Kapuletova: Ivona Jeličová, Přítelkyně Julie: Kristýna Kmentová, Tybalt, bratranec Julie: Martin Svobodník, Merkucio, přítel Romea: Peter Lerant, Benvolio, přítel Romea: Shoma Ogasawara, Paris, příbuzný vévody: Doychin Dochev, Vévoda veronský: Karel Littera, Lorenzo, kněz: Ivan Příkaský.
Premiéra 8. března 2019 v Janáčkově divadle, nejbližší představení: 28. března, 27. a 28. dubna.
