Poslední generace, která má doma velké knihovny. V bytech už na ně nebude místo
Pořadatelé krok za krokem pouštějí informace o české účasti na říjnovém veletrhu knih ve Frankfurtu, kde ČR bude profilovou zemí. V literární obci se vedou spory, kdo z tuzemských autorek a autorů byl, anebo naopak nebyl pozván – a proč. To se dalo čekat. K tomu jen tak na okraj Tereza Willoughby a Josef Chuchma se dotýkají toho, proč je Jaroslav Rudiš českým spisovatelem, i když dneska píše prózu primárně česky a víc je usazen v německém, než v českém prostředí. Hlavně žádné Čechy Čechům!
A když knihy, tak samozřejmě četba – pěkná kniha co nevidět bude něco jako je dneska vinylová deska, tvrdí pan JCH, přičemž číst mu knihy na tabletu nevadí, zatím paní TW se čtečkami nemůže sžít. Byty se dneska zdražují a zmenšují, knihy v nich nebude kam dávat, i to taková prý bude budoucnost, padne v tomhle vydání podcastu, v němž svět literatury a knih převládá.
V podcastu se mimo jiné hovoří:
- O podobě českého pavilonu na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem a mottu „Česko: země na pobřeží“.
- O kritériích výběru tuzemských autorů prezentovaných na Frankfurtském knižním veletrhu a debatě, která o tom vznikla v české literární obci.
- O tom, zda by autoři na veletrhu prezentovaní měli reprezentovat českou kulturu a národní identitu, nebo spíše zaujmout mezinárodní publikum; nejsou již někteří čeští autoři a autorky na německé literární scéně etablovaní dostatečně?
- O divadelní adaptaci Můj malý vůdce v Městských divadlech pražských.
- O nesnázích spojených se stěhováním osobních knihoven, redukci či naopak rozrůstání sbírek a obecně o vztahu k papírovým knihám versus elektronickým nosičům.
Procento na kulturu z národního rozpočtu, to je setrvalý polistopadový sen českých kulturních kruhů. Nikdy se zatím nenaplnil. Tereza Willoughby z kulturní redakce zpravodajství ČT a Josef Chuchma z webu ČT art si tedy alespoň řekli, že si to jedno procento vetknou do titulku svého podcastu, v němž ob týden komentují kulturní aktuality.
