Proslulá spisovatelka Ljudmila Ulická: Mnozí z mých přátel z Moskvy už odjeli. A já také…
Její prózy jsou překládány do řady jazyků (včetně češtiny). Je laureátkou plejády literárních cen. Odpůrkyně Putinovy politiky nyní raději pobývá v Berlíně. Za jakých okolností z Ruska odcestovala, tak o tom – ale zdaleka nejen o tom – hovoří v rozhovoru, který poskytla České televizi.
Ljudmila Ulická (* 1943) vystudovala biochemii a přírodovědu. Pracovala ve výzkumném ústavu, ale dlouho v něm nepobyla (okolnosti ukončení své vědecké dráhy přibližuje v přítomném interview). Odešla na volnou nohu, živila se jako scenáristka, překladatelka, autorka dětských her, divadelní dramaturgyně, esejistka. Do širšího i mezinárodního povědomí vešla počátkem devadesátých let: podle jejích scénářů byly natočeny celovečerní filmy Sestřičky Liberty (1990) a Žena pro všechny (1991), ale především – roku 1992 jí literární časopis Novyj mir otiskl prózu Soněčka, která vzápětí vyšla knižně, překládala se a obdržela francouzskou Prix Médicis.
Od zveřejnění knižní prvotiny Ulická publikuje své povídky, novely či romány soustavně, její bibliografie nyní čítá osmnáct položek. Pět svazků vyšlo česky: v roce 2004 soubor Soněčka a jiné povídky, následovaly tituly Daniel Stein, překladatel (2012), Ženské lži (2013), Zelený stan (2016), Případ Kukockij (2017). Autorčina nejčastější překladatelka do češtiny, Alena Machoninová, nyní pracuje na převodu románu z roku 2015 Jákobův žebřík (slovensky tato rozsáhlá freska vyšla v roce 2017).
Obálky tří z česky vydaných knih Ljudmily Ulické, repro: Nakl. Paseka
Ljudmila Ulická je také autorkou divadelní hry Ruská zavařenina, sarkastické parafráze Čechovova Višňového sadu s odkazy na současnou ruskou společnost. Její text v České republice nastudovala ostravská Komorní scéna Aréna v režii Ivana Rajmonta a vzniklý kus byl oceněn v anketě Divadelních novin jako Inscenace roku 2013.
V interview pro Českou televizi, které s Ljudmilou Ulickou vedla Nataliia Kosiakova, redakčně je připravil Petr Kořínek a autorkou simultánního překladu je Milena Koutská Kurillová, spisovatelka hovoří o politice s odstupem, zdrženlivě. Není však od věci dodat, že Ulická nejednou veřejně kritizovala politiku Vladimira Putina, byla odpůrkyní anexe Krymu (roku 2014 se zúčastnila kongresu Ukrajina—Rusko: dialog), byla členkou Výboru za čestné volby.
Ljudmila Ulická je potřetí vdaná, jejím manželem je sochař Andrej Nikolajevič Krasulin (* 1934). Z hlediska etnické a kulturní příslušnosti se považuje za Židovku, která konvertovala ke křesťanství.
