Diskuze: Obrazy války. Jaké jsou, jak na nás působí, co nám sdělují?
Další díl diskuzního pořadu …a to je co?
Před zobrazováním války v těchto dnech a týdnech nelze utéct. A nelze před ním zavírat oči. Co z fotografií a videí vztahujících se k současné destrukci Ukrajiny vyčetly teoretičky vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová a Sandra Lábová, na to se ptal Josef Chuchma.
Přináší konflikt na Ukrajině – co se týče obrazové dokumentace – nějakou novou zkušenost nebo nový způsob náhledu na válku? Nakolik je těžké udržet si při analýze přicházejících materiálů profesní odstup, a zároveň „zůstat člověkem“, totiž mít se zobrazovaným děním účast? Nakolik vypovídajícím materiálem je prezentace ukrajinského prezidenta Zelenského na sociálních sítích? To jsou některá z témat, jichž se dotkla přítomná diskuze.
Teoretičky vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová a Sandra Lábová s moderátrem pořadu Josefem Chuchmou.
Andrea Průchová Hrůzová (* 1987) je teoretičkou vizuální kultury a badatelkou. Působí jako odborná asistentka na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a spolupracuje s Ústavem soudobých dějin AV ČR. Založila a vede Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye. Je editorkou mezinárodního časopisu Mediální studia/Media Studies. V zahraničí publikovala formou samostatných kapitol věnovaných zejména vztahu vizuální kultury a kolektivní paměti a tématu vizuálního aktivismu v Amsterdam University Press (2022), Palgrave Macmillan (2021, 2015), Knize Zlín (2021), Springer Publishing House (2017) a Turku University Press (2018). Časopisecky mezinárodně publikovala ve Visual Studies (2021) a European Journal of Cultural Studies (2020). Je spoluautorkou umělecké knihy We Have Never Been Earth (VSW Press, 2019). Do českého jazyka přeložila výbor esejí Způsoby vidění Johna Bergera (2016) a spolupodílela se na překladech Teorie obrazu W. J. T. Mitchella (2016) a Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa (2018).
Sandra Lábová (* 1985) se zabývá vizuální kulturou se zaměřením na novinářskou fotografii. Působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde se věnuje pedagogické a vědecké činnosti. V zahraničních recenzovaných časopisech publikuje odborné články zabývající se proměnami fotoreportérské praxe a funkcí novinářské fotografie ve společnosti. Od roku 2013 působí jako editorka Evropské observatoře žurnalistiky (EJO) – mezinárodní sítě akademických institucí, jejímž cílem je propojování oborů mediálních a novinářských studií se širší veřejností.
