Rituál plný barev zahájil letošní festival tanec Praha

Loňský ročník uzavíralo v karlínském Fóru představení Dancing Mothers od jihokorejské tvůrkyně Eun-Me Ahn, které vznikalo na podkladě výzkumu pohybového projevu žen-babiček. A také letošní ročník zahájila produkce Eun-Me Ahn. Do jejího počinu Let Me Change Your Name rovněž pronikl společensko-sociální aspekt: autorka do inscenace promítla své zkušenosti z Berlína, kde po pádu zdi vnímala mísení kultur. A vedle toho bylo pro inscenaci motivem to, co zažila v rodině: úzkoprsost, potlačování fantazie, odvahy, svobodného rozhodování.  Ostatně proti snaze, aby jedinec nevyčuhoval z řady, se Eun-Me Ahn  snaží stavět celým svým životem a dílem.

Pro Eun-Me Ahn je tanec záležitostí srdce; v tanci nachází hlavně radost, svobodu a spontaneitu. Proto z jejích tanečních variací prýští energie a entuziasmus. Nechce se omezovat žádnými technikami, byť je znalkyní korejského tradičního tance. S moderními tanečními proudy se seznámila během čtyřletého pobytu v New Yorku. Nicméně, nenechme se zmást živelně působícímu fyzickými ataky autorčiných choreografií – jejich vizualizaci promýšlí do detailu,

V  Let Me Change Your Name  (první uvedení se datuje již rokem 2006) se zpočátku dění odehrává nenápadně, když se sextet tanečníků v černých dlouhých šatech prochází po bílém baletizolu, pohupuje boky a hází úsměvy do publika (všichni jsou však Asijci, proto se avizovaná multikulturnost poněkud vytrácí). Hypnoticky namíchaný doprovod elektronicky upravených hlasů a zvuků časem začíná rytmicky pulzovat a taneční vazby jsou čím dál zběsilejší. Z poklidného klouzání po zemi se tanečníci dostávají do výskoků, rychle mění postavení a polohy těl. A neustále se převlékají.

Zářivé odstíny růžové, červené, žluté, modré, zelené tlumí jen vínová; barvy jsou nedůležitějším elementem Let Me Change Your Name. Barevný kaleidoskop je pastvou pro oči, každý převlek nabízí nové kombinace a genderová identita účinkujících občas jakoby ani neexistovala. Například když si aktérky přetahují šaty přes hlavu, vypínají je svými pažemi a partneři je drží vysoko nad hlavou – v tento moment splývají v jednu bezpohlavní bytost. Jindy se tanečníci vlní v bocích jako ženy, tanečnice prohnuté v pase kráčí sice po scéně jako vyzývavé samičky, ale vzápětí provádí stejně náročné pády a skoky jako muži. Krokové vazby následují v různých obměnách a obsazeních, dění na scéně v sobě nese napětí.

Zahajovací produkce Tance Praha 2019 – Eu-Me Ahn Company: Let Me Change Your Name, foto: Vojtěch Brtnický (Tanec Praha)

Kontrapunktem barevného hýření jsou vstupy samotné Eun-Me Ahn, zprvu v černých šatech nejistě kráčející vpřed po diagonále. Její tanec je klidný, letmé dotyky střídá kroužení napjatých paží. V některých momentech jí „meditativní“ cestu kříží tanečníci, když ji důrazným položením ruky na čelo vracejí zpět, na začátek… Z barevného hýření se dění přehoupne do (ovšem zdlouhavé) pasáže, v níž se tanečníci pohybují jako stroje, zbavují se černého šatstva, švihají s ním o zem a nervně na svých svršcích tančí.

Téměř v samém závěru se šestice vynikajících performerů v bílých šatech pitvoří a poskakuje jako nezbedné děti. Předtím jejich černé svršky shrnula pod svou světlou sukni právě Eun-Me Ahn, která s obnaženou hrudí přivádí „očistný rituál“ do opojného finále. Jak sama řekla debatě po představení, tanec ji dává sílu a přináší ji pocit štěstí. A o ten se chce s diváky podělit především.

Autorka absolvovala magisterské a doktorandské studium na Hudební a taneční fakultě AMU. Je externí pedagožkou HAMU. Publikuje recenze a rozhovory v denním a odborném tisku (Lidové noviny, Hudební rozhledy aj.), je členkou redakce Tanečních aktualit.

Tanec Praha 2019 – Eu-Me Ahn Company: Let Me Change Your Name Choreografie: Eun-Me Ahn, hudba: Young-Gyu Jang, kostýmy a scénografie: Eun-Me Ahn, světelný design: Andre Schulz.
Psáno z představení 4. června 2019 provedeném v pražském Divadle Ponec.