Seriál Můžu tě zničit nahlíží na vztahy, sex a znásilnění se znepokojivou nejednoznačností
Seriál svérázné Michaely Coel, vyprodukovaný stanicemi HBO a BBC, se vypořádává s traumatickou zkušeností znásilnění, kterým si ona sama prošla. Je to bolestná podívaná, ale pracuje výrazně s humorem a absurditou typickými pro tuto tvůrkyni.
Každá z tuctu zhruba půlhodinových epizod seriálu Můžu tě zničit odhaluje určitou formu sexuálního zneužívání. Série ohledává tenké hranice mezi vzrušením a svobodou toho druhého, které někdo překročí zcela vědomě, a jiný si je neuvědomí. Dá se mluvit o zneužití, pokud má žena „trojku“ se dvěma muži, o nichž si myslí, že se neznají, ale oni jsou na ni domluvení? Označíme za znásilnění, když si muž v polovině sexu jen tak sundá kondom? Je zneužitím to, když gay neřekne partnerce na jednu noc, že s heterosexualitou pouze experimentuje? Seriál si klade tyto nesnadné otázky a většinou divákům nic nenutí – ti si na ně mají odpovědět sami.
Jako společnost jsme správně došli k tomu, že za znásilnění nemůže oběť. Za znásilnění může ten, kdo je vykonal. Tato premisa však dosud často vedla při filmovém vyobrazování znásilnění k redukci obětí na bezmála svaté postavy. Docházelo k paradoxu, že z úcty k obětem je tvůrci filmů a seriálů zbavovali charakteru a nahrazovali jej jakýmsi symbolem čistoty. U seriálu Můžu tě zničit tomu tak není.
Michaela Coel se narodila roku 1988 v Londýně ghanským rodičům. Věhlas získala především coby tvůrkyně, scenáristka a hlavní herečka svérázného TV seriálu Chewing Gum (2015–2017), vyznačujícího se ostrým humorem. Předloni Coel promluvila o svém znásilnění a tuto zkušenost přetavila do seriálu Můžu tě zničit.
Něco se stalo. Ale co? Michaela Coel coby Arabella v první epizodě seriálu Můžu tě zničit (I May Destroy You), foto: HBO /BBC Hlavní hrdinkou je mladá spisovatelka Arabella. Začala jako sarkastická celebrita na Twitteru, díky čemuž publikovala knižní debut. Stal se bestsellerem mezi mileniály, kteří autorku poznávají a často se s ní fotí na ulici. Na spisovatelské rezidenci v Itálii se Arabella snaží napsat pokračování. Nejde jí to, neví, jak navázat na prvotinu, jejíž úspěch je teď pro ni závažím. Nadto v zahraničí většinu času tráví s pohledným Italem, který s ní sice rád spí, ale na otázku, zda spolu opravdu chodí, raději neodpovídá.
Po návratu do Londýna dolehne na spisovatelku stres. Termín odevzdání rukopisu je za dveřmi, ale text hotový nemá. Nechá se zlákat kamarády a jde s nimi pít. Někdo jí však hodí do pití drogy, ona nad sebou zcela ztratí kontrolu. Když se probudí, má poraněné čelo, rozbitý displej telefonu a nepamatuje si téměř nic. Až doma jí myslí probleskne moment, kdy nad ní v kabince toalety stojí nějaký muž. Tím končí úvodní díl a začíná děj pokoušející se poskládat hrdinčinu paměť.
Arabella je složitá bytost. Má spoustu problémů ještě předtím, než projde traumatizující zkušeností. Sledujeme, jak se s nepěkným zážitkem vyrovnává. Odmítá být obětí a aktivně se snaží osudu postavit, ale zároveň ji vzpomínka paralyzuje. Možná zatím žádné televizní dílo nepřineslo tak komplexní obraz toho, jak sexuální obtěžování ovlivňuje životy jeho obětí a jejich přátel a rodin. Zároveň to není podívaná primárně skličující. Jakkoli to může znít podivně, z velké části jde o krutou komedii. Humor je zde spíš absurdní a suchý. Michaela Coel temné informace dávkuje postupně, její vyprávění je navíc fragmentární a nechronologické, takže z hrůzy se lze vzápětí dostat do slunné zámořské oblasti a oddychnout si. Důležité postavy seriálu jsou svérázné a vtipné. Tři hlavní figury se po většinu děje vzájemně podporují; nikdy se tu naplno nerozevírá tlama absolutní samoty a beznaděje.
Zábava s Italem. Marouane Zotti coby Biago v seriálu Můžu tě zničit (I May Destroy You), foto: HBO /BBC Důležité jsou pasáže, v nichž se postavy snaží znásilnění nahlásit. U Arabelly to provázejí pochyby, jestli se to skutečně stalo, a nervozita, jak se k ní budou policisté chovat. Budou se jí snažit pomoct, nebo ji podezřívat z halucinací či výmyslů? Pochyby obětí o tom, zda prožité násilí mohou bez výčitek nahlásit, a strach, jak na to bude reagovat okolí a policie, jsou častým důvodem nepotrestaných sexuálních napadení. Arabella útok nahlásí a vyšetřování se rozjede.
V případě jejího kamaráda, gaye Kwameho, je situace horší. I ten se znásilnění na sobě rozhodne nahlásit – po dlouhých a složitých pochybách. Zpočátku si totiž není jistý, zda se to, co se mu stalo, lze takto klasifikovat. Vyslýchající policista je vůči němu podezřívavý. Má problém uvěřit muži, že by mohl být znásilněn. Kromě toho je mu nepříjemné, že o tom s Kwamem vůbec musí mluvit. Navrhuje mu, aby to raději vypsal do hlášení. Nikdo se postiženému na stanici nevěnuje a on odchází domů.
Vyprávění Můžu tě zničit je rozkouskováno tak, že se neustále dozvídáme něco nového o jednotlivých postavách a jejich problémech, souběžně sledujeme několik různých traumat. Neustále se pracuje s tenkou hranicí toho, jaký sex je „správný“, a jaký „nesprávný“ – dokud se nenarazí na to, kdy to je již jednoznačné. Seriál díky tomu neustále nutí diváka přehodnocovat postoje k jednotlivým situacím. Ambivalence je tu však násobená: sarkastický tón Arabelly je těžké si nezamilovat, přitom (hlavně v pozdějších dílech) je ve své sobeckosti vůči blízkým až nesnesitelná. Stává se egomaniačkou, která se neustále natáčí na sociální sítě v rámci nějaké „pomsty“. Původně to začala provozovat proto, aby šířila povědomí o problematice konsenzu, jenže se z toho vyvine narcistická jízda, v níž nabádá ke zveřejňování adres mužů a k jejich veřejnému ponižování. Coel tak klade důležité otázky o terapii sdílením, ale také o sebeprezentaci na sociálních sítích. Divák tu jaksi cítí vinu za to, co se Arabelle stalo, ale současně se sotva vyhne tomu, aby vůči ní necítil zdrženlivost a snad i odpor.
Obecně lze říct, že je to seriál nepříjemný a útočný, takže vztah k němu se nehledá hned a snadno. Michaela Coel je i spolurežisérkou Můžu tě zničit a k jisté nevstřícnosti díla přispívá dramaturgická a režijní neukázněnost, kdy se například vyprávění jednou celou epizodou odkloní od aktuálního děje k postavě, která pak nabývá na důležitosti až daleko později. Jenže ono to nakonec paradoxně funguje! Vystihuje to charakter seriálu: vzpomínky a nálady traumatem stíhané Arabelly jsou fragmentární a nestálé. Kromě toho Coel na metarovině mluví i sama o sobě coby umělkyni, o svém díle.
Zůstává „titulní“ otázkou, kdo koho chce zničit. Nedá se říct, že by to byl příběh přímo o pomstě. Částečně je v něm přítomná, ale primárně tu nejde o touhu někoho zadupat. Můžu tě zničit je totiž nakonec hlavně příběh o transformaci jedné mladé ženy. Je to dílo částečně pojednávající o hledání sebe sama a o zničení svého předešlého obrazu, respektive o postupném vytváření nové identity, protože ta předchozí nebyla dost pevná, nebyla schopná čelit reálnému světu. Můžu tě zničit má spoustu chyb, ale je to svérázná a nekompromisní záležitost. Divák se při jeho sledování dost možná dozví něco důležitého o sobě samém a společnosti, v níž žije.
Můžu tě zničit (Velká Británie, 2020, 12 epizod, celková stopáž 6 hodin 30 minut)
Tvůrkyně a scénář: Michaela Coel, režie: Sam Miller, Michaela Coel, kamera: Adam Gillham, střih: Lindsey Woodward, Mike Phillips, Guy Bensley, Christian Sandino-Taylor. Hrají: Michaela Coel, Ann Akin, Weruche Opia, Paapa Essiedu, Aml Ameen, Sarah Niles, Ellie James, Marouane Zotti, Lara Rossi, Natalie Walter, Stephen Wight, Mariah Gale a další.
