Šílenost Půlnoční evangelium: moc řečí, málo dobrodružství
Animovaná série Půlnoční evangelium působí jako nepříčetná podivnost nejen na první pohled, ale i na všechny další. Míchá rozhovory točící se zpravidla kolem drog, smrti, meditace či esoterických světonázorů, s animací, jež si libuje v psychedelickém nonsensu ládovaném do diváků zběsilým tempem.
Před Bílým domem demonstruje skupina odpůrců marihuany, která si vůbec nevšímá toho, že se všude kolem toulají zombie lačnící po lidském mase. Prezident střílí útočící nemrtvé ze střechy svého sídla, zatímco s autorem intergalaktického podcastu Clancym rozebírá své názory na legalizaci narkotik. Tohle všechno je zároveň simulace, do níž se Clancy dostává tak, že strčí hlavu do herní konzole, jejíž tvar připomíná něco velmi necudného. Virtuální realita napadená zombie nákazou sice v závěru rozhovoru podlehne zkáze, ovšem pro Clancyho je to jen další den v práci. Nazítří ho čeká natáčení dalšího podcastu – debata o smrti s roztomilým jelenopejskem, která se odehrává na jatkách řízených šílenými klauny.
Prostě bizár… Podívejte se na trailer seriálu Půlnoční evangelium, repro: Netflix Pro ty, kteří znají fenomén animace pro dospělé pouze z Netflixu, který Půlnoční evangelium uvádí, může být tato série osmi epizod průlomovou záležitostí. Ovšem divákům, kteří už nějakou dobu plavou v groteskních vodách nočního programového bloku Adult Swim stanice Cartoon Network, bude nejspíš připadat, že tvůrci Půlnočního evangelia se ve zběsilých proudech současné animace pro dospělé spíš trochu bezradně plácají.
Půlnoční evangelium je nový výtvor Američana Pendletona Warda (*1982), který stojí za jedním z nejuznávanějších animovaných seriálů posledních dvaceti let, totiž Času na dobrodružství. Cyklus příběhů kluka Finna a jeho psího přítele Jakea svým způsobem definuje současnou vlnu animovaných sérií, v nichž se radostně infantilní i šokantní nonsens spojuje s klasickými žánrovými vyprávěními a někdy i s hlubokými obecnými tématy. Na jedné straně pomyslné galaxie současné animace pro dospělé může stát BoJack Horseman, tedy kreslená variace na quality TV dramata, trochu stranou od něj prožívají svá existenciálně komická dobrodružství Rick a Morty, a na druhém konci spektra, v říši naprostého bizáru, najdeme třeba skvělé Mike Tyson Mysteries (dodávají úplně nový rozměr přívlastku crazy v sousloví crazy komedie) nebo vyšinuté klenoty jako seriál Superjail! A právě k téhle tradici se Půlnoční evangelium hrdě hlásí a chce ji využít k hodně dobrodružnému mediálnímu experimentu.
Půlnoční evangelium totiž vychází z reálného audio podcastu Duncan Trussell Family Hour amerického komika Duncana Trussella. Ten si do svého pořadu zve nejrůznější osobnosti a vede s nimi nezávazné rozhovory, které často sklouzávají k filozofování o podstatě vesmíru, o duchovním rozvoji nebo třeba o psychotropních látkách. Trussell se zároveň přátelí s Wardem, který jednoho dne přišel s nápadem převést Family Hour do podoby animované série. Výsledkem je Půlnoční evangelium. Ward v seriálu využil dialogy z Trussellova podcastu, převzaté slovo od slova, ale nově nadabované. Sám Trussell tu mluví své kosmické alter ego, „spacecastera“ Clancyho Gilroye.
Tenhle srdcový projekt sice funguje jako ochutnávka Trussellova podcastu a zároveň jako přehlídka strhující animace, jenže ty linie běží spíš paralelně, než aby spolu komunikovaly a umocňovaly se. Dialogy a obraz spíše přehlcují a tříští divákovu pozornost, takže ten se sotva dokáže soustředit na obojí zároveň. Byť se Ward snaží budovat spojnice mezi vizuálními motivy a tématy, která se řeší v podcastu, působí jeho opulentní výjevy spíše jako ilustrační doprovod pronášených slov. Obě média jsou příliš samostatná, každé má jiný rytmus a jiné taktiky, jak upoutat diváka. Především však: každé z nich bohatě vystačí samo! Když totiž při sledování Půlnočního evangelia vypneme obraz nebo zvuk, pořád budeme mít plnohodnotný zážitek z toho „zbylého“ média.
Nejlépe je to patrné v úvodních scénách, které předcházejí podcastovým rozhovorům. Tam se děje to, na co jsme jako diváci zvyklí – postavy se dostanou do dramatické situace a řeší ji, povídají si o ní a jednají. Jakmile však dojde na samotná interview, můžeme se připravit na to, že budeme s postavami procházet různá prostředí ve scénách, které připomínají videa z počítačových her, a k tomu poslouchat žoviální pokec, jehož mluvčí jako by neměli se situací v obraze mnoho společného. Ani dramatické pasáže nejsou pohlcující – působí spíš jako katalog podivných nápadů než něco, do čeho bychom mohli spolu s hrdiny citově investovat. V seriálech jako Čas na dobrodružství nebo Rick a Morty jsou to totiž zajímavé postavy a jejich vztahy, co drží pohromadě rozjívená univerza příběhů. Právě díky jejich hrdinům si získávají náš zájem. Jenže Clancy takový poutavý hrdina není. Většinu epizod tráví rozhovory se svými hosty, kteří se pokaždé střídají a mluví o obecných tématech. Jeho osobnost zevláckého obyvatele dřevěné boudy plné nadupaných technologií není rozvinutá – je to v podstatě psychedelická verze persony samotného Trussella. Jenže to, co nám stačí vědět o osobnosti moderátora podcastu, není dostatečné u dramatického seriálu.
Půlnoční evangelium tak slávu adult animation do světa příliš nešíří. Stojí za vidění kvůli skvělým animacím Pendletona Warda, avšak jako multimediální projekt spíš selhává. Kvůli dlouhým rozhovorům mu nezbyl čas na dobrodružství.
Tvůrce Pendleton Ward, který stojí za jedním z nejuznávanějších animovaných seriálů posledních dvaceti let, totiž Času na dobrodružství, a také právě za Půlnočním evangeliem, foto: Mark Hill / Cartoon Network
Půlnoční evangelium (USA, 2020, 8 epizod, celková stopáž 3 hodiny 28 minut)
Tvůrci: Pendleton Ward, Duncan Trussell, režie: Pendleton Ward, Mike L. Mayfield, scénář: Mike L. Mayfield, hudba: Joe Wong, střih: Megan Love. Hrají (hlasy): Phil Hendrie, Joey Diaz, Duncan Trussell, Natasha Leggero, David Nichtern, Johnny Pemberton, Drew Pinsky a další.
