Slušnočeši včera a dnes. Musíme si pomáhat jako muzikál funguje dobře

Do muzikálové podoby adaptoval předlohu hořkosladké protektorátní komedie Musíme si pomáhat umělecký šéf ZČD v Chebu Zdeněk Bartoš. Ujal se otextování písní i režie a k tvorbě libreta přizval dramaturgyni Petru Richter Kohutovou, s níž spolupracoval například na inscenaci Boryš umí po skalinách. Pustili se na tenký led. Snímek je notoricky známý, diváci tudíž přicházejí s určitou představou či očekáváním, což může být kámen úrazu. Film je prošpikovaný řadou komických situací, ovšem stěžejní téma – tedy ukrývání židovského mladíka Davida během války – je vážné. Proto jsem se obávala (čtouc cestou vlakem do Chebu jiné dílo o holokaustu), zda je tvůrci nemístně nezlehčí. Jenže hrůznosti oné doby vyzněly v kontrastu svižného swingového doprovodu ještě naléhavěji. Povedlo se tedy něco podobného jako v případě muzikálu Liduschka (Baarová) autorů Steigerwalda a Březiny nebo ikonického filmu Kabaret.

Nestárnoucí přitažlivost černobílosti

Tvůrci dodrželi žánr muzikálu, písně neprokládají nebo neilustrují děj, nýbrž jej posouvají. Děj původního scénáře ještě orámovali výchozí situací, kdy do městečka přijíždí z Izraele devětaosmdesátiletý dirigent a místní rodák David Wiener, aby uvedl slavnostní provedení Smetanovy Mé vlasti. Jenže dirigent se ztratí ve vzpomínkách a začne vyprávět příběh o rodině Čížkových, která ho jako uprchlíka z koncentračního tábora zachránila.

Písně a scénickou hudbu zkomponovali (zhruba půl na půl) Matěj Kroupa a Jindřich Volf, oba spjatí s Karlovarským krajem. Matěj Kroupa, jenž diriguje v karlovarském i chebském divadle, složil mimo jiné scénickou hudbu k nejnovější inscenaci Našich furiantů Národního divadla v Praze. Jindřich Volf působí jako hráč v mnoha hudebních tělesech, muzikál Musíme si pomáhat je však jeho muzikálový skladatelský debut. Za doprovodu Big Bandu Karlovy Vary pod taktovkou Zdeňka Kráma zazní během představení řada rytmicky i emočně rozličných písní, mezi jinými tango nebo rumba.

Vynikající jsou třeba písně Konfiskační blues, Bezúhonný loajální výraz nebo Klepla pepka Kepkeho, v níž tři kabaretní girls líčí osud otce tří padlých nacistických vojáků. Dojemný kus Mayn shvester Khaye ovšem zkomponoval Chava Alberstein a zazněl už v Hřebejkově filmu. Pravda, u některých písní mi vadily příliš naivní texty (rýmy typu odvezu tě do lesa/ tam tvé srdce zaplesá), naopak velmi zdařilý je text Slušní lidé v podání manželů Šimáčkových, kteří se sice tváří jako velcí vlastenci, ovšem ze strachu by byli schopni Davida udat – a po válce chodí plivat na Němce Kepkeho… Slova o tom, že je lepší vnímat pravdu černobíle, že není třeba si to zbytečně komplikovat, ještě za choreografie evokující vlastenecké bití se v prsa, vyznívá v této době nanejvýš aktuálně. Vůbec choreografie Ivany Dukić je zdařilá a nadto ji všichni zúčastnění bravurně zvládají.

Záběr z inscenace Musíme si pomáhat Západočeského divadla v Chebu, foto: ZDCH

Zvládnuto na všech frontách

V inscenaci je obsazen jak soubor chebského divadla, tak hosté z Činohry Karlovarského městského divadla. K tomu jeden provozní dodatek: Poté, co v roce 2004 nepodpořila  karlovarská radnice stálý soubor, funguje tamní scéna jako stagiona, načas ji mělo pronajatou Divadlo Bez zábradlí. V roce 2011 byl z iniciativy nadšenců a lidí, kteří mají osobní vazbu ke Karlovarskému kraji, částečně obnoven činoherní soubor, jenž spolupracuje právě s chebským divadlem.

Herecké výkony v inscenaci Musíme si pomáhat jsou solidní a vyrovnané, výborně si v roli Horsta vede Daniel Mišák, pro mě toho času jedna ze stěžejních osobností chebského souboru. Jan Hanny Firla v roli Davida je sympaticky plachý, zato Pavla Janiššová coby Marie Čížková je oproti filmové Anně Šiškové více ráznou hospodyní. Rovněž pěvecké výkony sólistů jsou na velmi dobré úrovni, interpreti jsou kvalitně sezpívaní v duetech, tercetech i ve sborech. Kostýmy Adriany Černé odpovídají časovému ukotvení děje, jednoduchá scéna Josefa Huga Čačka umožňuje rychlé proměny z továrny v byt Čížkových nebo exteriér. Hudebně silné je i finále inscenace, v němž se zestárlý David Wiener (v podání Františka Špačka) konečně dostaví za dirigentský pult a zazní moderní variace na Smetanovu Vltavu.

Musíme si pomáhat je inscenace dojemná, živá a zábavná, naplněná dobrými hereckými, pěveckými i tanečními výkony. Připomíná, že v každé době (a v těch těžkých obzvlášť) se profilují skromní hrdinové, nebo také zakomplexované, ustrašené a práskačské nuly.