Obchodník s deštěm je klasika, která umí potěšit. Proto se nyní hraje v Praze i Chebu

R. N. Nash napsal svou proslulou romantickou komedii v roce 1954 a po úspěchu na amerických jevištích následovalo o dva roky později filmové zpracování režiséra Josepha Anthonyho s Burtem Lancasterem a Katharine Hepburn v hlavních rolích. České publikum hru poprvé mohlo spatřit již v roce 1957 na scéně pražského Komorního divadla v překladu Milana Lukeše a v režii Rudolfa Hrušínského, jenž hlavní úlohy svěřil Daně Medřické a Radovanu Lukavskému. Dobová kritika přijala inscenaci kladně a přirovnávala příběh k Čapkovu Loupežníkovi.

Ale k současnosti: Už čtyřicátá česká inscenace Obchodníka s deštěm měla – v režii Juraje Deáka a za dramaturgické spolupráce Jana Vedrala – premiéru 1. září 2021 v Divadle na Vinohradech. Vinou covidové průrvy poněkud zapadla. Lze namítat, že uvedení tohoto kusu není dramaturgicky objevné, ovšem na jeviště divadla měšťanského typu patří. Jde o bravurně napsanou hru, která kromě jemného humoru nabízí dojemné, emocemi naplněné situace. Propracované postavy skýtají herecké příležitosti zvláště pro osazenstvo pánské šatny souboru, jediná a hlavní ženská postava je pak výzvou pro zkušenější herečku.

Americký venkov sužuje úmorné sucho, to však není jedinou starostí rančera H. C. Curryho. Neúspěšně se snaží provdat svou usedlou dceru Lízu. Musí si také poradit se svými povahově rozdílnými syny, příliš racionálním Noem a poněkud slabomyslným Jimem. Život rodiny obrátí naruby příjezd obchodníka s deštěm Billa Starbucka, podvodníka, ale také nenapravitelného snílka s nakažlivou životní energií. To, jestli floutek s hvězdným a jistě falešným jménem déšť skutečně přičaruje, vlastně není podstatné. Důležité je, že dokáže Líze vrátit její ženské sebevědomí a přesvědčit okolí o potřebě jisté dávky naivity, iracionality a radosti ze života.

Záběr z inscenace Nashova Obchodníka s deštěm v pražském Divadle na Vinohradech, foto: Divadlo na Vinohradech – Viktor Kronbauer

Hvězdou Deákovy inscenace je Igor Bareš v roli H. C. Curryho. Ten je v jeho podání neohrabaným, avšak laskavým a chápavým otcem rodu. Byť je Zuzana Vejvodová v roli Lízy v některých pasážích nucena přehrávat, vyniká nad ostatními hráči bezchybnou a zřetelnou výslovností. Výrazné vnějškové herecké prostředky mě vysloveně rušily u Jiřího Roskota, jenž Jima podává jako příliš velkého prosťáčka. Roli Starbucka, který je podmanivým typem westernového hrdiny, věrně ztvárnil Marek Lambora (mohl by se však vyvarovat občasného drmolení).

Režie v titulní postavě vsadila na rozmáchlá gesta, promluvy do publika, vyskakování na židle a podobné projevy. Zajímavé je, že stejně byla postava Starbucka pojata v chebské inscenaci, zjevně po vzoru filmového zpracování. Podle mě by si ta role dnes zasloužila modernější výklad. Po výtvarné stránce se inscenace drží doby vzniku díla. Jednoduchá a funkční scéna Karla Čapka si vystačí s konstrukcí z dřevěných latí, pár balíky slámy a jednoduchým mobiliářem.

Záběr z inscenace Nashova Obchodníka s deštěm v Západočeském divadle v Chebu, foto: Západočeské divadlo v Chebu

Chebský Obchodník s deštěm v režii tamního šéfa Zdeňka Bartoše a dramaturgii Martiny Pokorné měl premiéru na sklonku minulé sezony. Této inscenaci herecky dominuje Magdaléna Hniličková jako Líza (v této inscenaci se však jmenuje Betty), vynikající je Daniel Myšák, jehož Jim není jen naivní trouba, ale také dobrák od kosti a energií sršící optimista. Petr Németh obdařil postavu staršího z bratrů úřednickou racionalitou, ale také roztomilou roztržitostí. Titulní postava Billa (zde s pozměněným příjmením Starman) dobře sedla Petru Urbanovi (alternuje Vuk Čelebić), i když bych si – stejně jako u pražské inscenace – dovedla představit uměřenější herecké prostředky. Scéna Michaely Semotánové je doslova půvabná, kulisy v jedné části jeviště naznačují venkovní terasu domu, kde se vše odehrává. Milostný rozhovor Billa a Lízy se pak neodehrává ve stodole, nýbrž u velkého billboardu s rudým automobilem, vše tedy nahrává atmosféře horké letní noci na americkém venkově padesátých let. Dobře vyznívá i závěrečná scéna, kdy vše ustrne ve skvěle nasvíceném živém obrazu.

Obchodník s deštěm není jen romantickou komedií; je rovněž poselstvím o naději na radostnější bytí. Obě zmíněné inscenace je možné bez výčitek doporučit, i když bych si v Praze i Chebu uměla představit vyrovnanější herecké výkony. V celkovém vyznění však jde o spíše kosmetické vady.