Smrt divadlu! Kožená zpívá Weilla, manžel diriguje. Neviditelné ženy. Poprat se s Wagnerem
ČT art v týdnu od 15. května
Dokument o originálním zjevu českého divadla. Nebo rockový divočák Jim Morrison. A žena, která nejprve uspěla před kamerou, a pak i za kamerou – Ida Lupino. V neposlední řadě titán Richard Wagner. To jsou některé z osobností, s nimiž se na ČT artu můžete setkat tento týden.
Pondělí 15. května, 21:50
Portrét českého dramatika, divadelního režiséra, herce a odborníka na pantomimu a pohybové techniky asijského divadla Huberta Krejčího (1944–2022). Dokument Roberta Kvapila, který v premiéře uvádí ČT art, mapuje profesní cestu všestranného divadelního umělce, který vystudoval činoherní režii na brněnské JAMU a roku 1976 založil amatérský soubor Yorickova pantomima. Současně působil jako dramatik a režisér v tehdejším Divadle na provázku a v HaDivadle. Od roku 1990 spolupracoval s dalšími profesionálními divadly i předními režiséry, mezi které patřili Eva Tálská, Vladimír Morávek či Jan Antonín Pitínský. Krejčí spoluzaložil Malé divadlo kjógenu specializující se na interpretaci tradičních japonských frašek, které dodnes patří k hrstce souborů kontinuálně rozvíjejících prvky a tradici tohoto umění za hranicemi Japonska. Aktivní byl i jako pedagog na vysokých uměleckých školách. Jeho divadelní hry vycházely nejen ze staletých tradic asijského divadla, ale byly rovněž inspirovány komedií dell’arte či absurdní groteskou. V dokumentu vzpomínají na Huberta Krejčího jeho kolegové a přátelé, například Arnošt Goldflam, Pavel Zedníček, Vladimír Hulec, Jan Antonín Pitínský, Vladimír Morávek či Miroslav Krobot.
Český dramatik, režisér a herec Hubert Krejčí, foto: Ondřej Lipár, repro: archiv ČT
Úterý 16. května, 20:15
Hostem Artzóny bude ostravský malíř a performer Jiří Surůvka. Umělec a pedagog Tomáš Ruller a výtvarná publicistka Lenka Lindaurová pohovoří o tom, co je to vlastně performance a jak se v průběhu času posouvají její hranice. Budou se snažit odpovědět i na otázku, zda by obstála Surůvkova performativní tvorba i dnes. Surůvkovu aktuální výstavu Strůjci války zhodnotí v reportáži kurátorka GASKu Veronika Marešová a zmíněná Lindaurová. Historik Pavel Blažek a publicista Jan Lukavec zreflektují knihu Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, zejména s ohledem na její společenský význam. ArtZóna přinese i reportáž z brněnského kina Scala, kterému hrozí zánik. O nové inscenaci Moravský kras v brněnském HaDivadle promluví režisér Peter Gonda a dramaturgyně Anna Prstková. Třetí květnová Artzóna se zaměří také na fenomén etiky v dokumentárním filmu, hosty budou dokumentarista, dramaturg a pedagog Jan Gogola ml. a režisérka Jana Počtová. Dojde na otázky, proč se vlastně zabývat etikou v rámci vývoje dokumentárního filmu, zda se dá etika v dokumentu učit na školách a jaká je v tomto ohledu role filmových festivalů. ArtZónu moderuje Saša Michailidis.
Výtvarník Jiří Surůvka na vernisáži výstavy Strůjci války v kutnohorském GASKu, foto: GASK
Úterý 16. května, 21:10
Rattle řídí Londýnský symfonický orchestr
Záznam koncertu scénické hudby Kurta Weilla, kterou vloni nastudoval a provedl Londýnský symfonický orchestr pod vedením šéfdirigenta Simona Rattleho. Weillovy vokální skladby nazpívala česká pěvkyně Magdalena Kožená (je Rattleho manželkou). Zlatým hřebem koncertu v londýnské koncertní síni Barbican Hall je satirický vokální cyklus Sedm hlavních hříchů, v němž vedle Kožené účinkuje mužský kvartet. Na koncertě zazní pod Rattleho taktovkou rovněž hudba a písně z Brechtovy Žebrácké opery a ledový hněv skladby Smrt v lese, které jsou – stejně jako skladby Kurta Weilla – inspirované temnou atmosférou Výmarské republiky, jejíž existence byla ukončena v roce 1933 nástupem fašismu.
Dirigent Simon Rattle a mezzosopranistka Magdalena Kožená na koncertě v londýnské koncertní síni Barbican Hall, repro: archiv ČT
Středa 17. května, 20:15
Jim Morrison: divoké dítě rocku
Britský hudební dokument z roku 2019 je exkurzí do nespoutaného a tajemného světa uznávaného textaře a zpěváka Jima Morissona, který se proslavil jako frontman rockové skupiny The Doors. Po prudkém vzestupu kapely se však u Morrisona rozvinula těžká alkoholová a drogová závislost, která skončila jeho smrtí v Paříži roku 1971. Bylo mu sedmadvacet let.
Zpěvák a básník Jim Morrison, repro: archiv ČT
Středa 17. května, 22:35
Francouzská komedie z roku 2018 vypráví o čtyřech sociálních pracovnicích, které se snaží pomoci ženám ve složité životní situaci. Když má být jejich sociální centrum na předměstí uzavřeno, jeho zaměstnankyně berou situaci do vlastních rukou. Snaží se udělat vše pro to, aby návštěvnicím pomohly postavit se na vlastní nohy, i když to bude znamenat porušení spousty pravidel. Vnímavý snímek plný humoru, naděje a autentických hereckých výkonů ukazuje, že za každým „neviditelným“ člověkem z okraje společnosti stojí silný příběh a že s pomocí ostatních lze překonat i nejtěžší překážky. Francouzský režisér Louis-Julien Petit o svém filmu říká: „Více než rok jsem se setkával se ženami bez domova v různých útulcích po celé Francii. Zároveň jsem mluvil i se sociálními pracovnicemi, abych se seznámil s jejich profesí. Brzy mi došlo, že bych se chtěl zaměřit na dvě kategorie žen, které jsou takzvaně neviditelné v naší společnosti: sociální pracovnice a ženy, jimž chybí střecha nad hlavou… Brzy jsme si s producentkou ovšem uvědomili, že kdybychom jen převedli realitu na plátno, film by nepřišel s ničím novým. (…) Chtěl jsem natočit film plný světla a naděje, zaměřený na úzkou skupinu, její soudržnost a vzájemnou podporu tváří v tvář nepřízni osudu.“
Herečka Noémie Lvovsky ve snímku Neviditelné, foto: Apollo Films
Čtvrtek 18. května, 23:00
Bayreuth slaví stoletý Prsten Nibelungův
U příležitosti 210. výročí narození hudebního skladatele Richarda Wagnera (1813–1883) uvádí ČT art hned několik pořadů. Kromě hraného životopisného dramatu, inspirovaného skladatelovým osudovým milostným vzplanutím ke své obdivovatelce Mathilde Wesendonckové, které uvádí ČT art 18. května od 20:15, odvysílá dokumentární vzpomínku na inscenaci, jež nyní patří k legendám světového operního divadla. V roce 1976 angažoval Bayreuthský festival do té doby nepříliš známého filmového a divadelního režiséra Patrice Chereaua, aby nově nastudoval Prsten Nibelungův. Do té doby panovala shoda, že jde o dílo, které téměř nelze inscenovat. Poznamenal si to (roku 1876) i sám jeho skladatel, libretista a režisér Richard Wagner. Naturalistická interpretace díla, která byla obvyklá v době jeho vzniku, vyznívala banálně. V následujících letech se naopak ujalo výrazně estetizující pojetí, jež kladlo důraz na opulentní obrazy a potlačovalo jevištní akci. Patrice Chereau se však rozhodl vzít Wagnera doslovně a konečně zhmotnit skladatelovy představy se vším všudy. Prsten Nibelungův přitom tvoří čtyři rozsáhlá operní díla (Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů) a dohromady čítá zhruba 14 hodin.
Z inscenace Patrice Chereaua Prsten Nibelungův, záběr z dokumentu Bayreuth slaví stoletý Prsten Nibelungův, repro: archiv ČT
Čtvrtek 18. května, 23:55
Ida Lupino: Pánové a slečna Lupino
Francouzský dokument se zaměřuje na Idu Lupino, hereckou hvězdu stříbrného plátna, která ovšem v padesátých letech minulého století filmy začala také režírovat a produkovat. Poněkud nevšední název dokumentu vychází ze skutečnosti, že se kvůli Idě Lupino musela učinit výjimka a na nejrůznějších schůzích, kde se dosud oslovovalo auditorium „vážení pánové“, vzniklo oslovení „Pánové a slečno Lupino“. Ida Lupino pocházela z Anglie, kde také vystudovala hereckou školu. Záhy se rozhodla zkusit štěstí v USA. Protože byla nejen krásná, ale i talentovaná, její kariéra v Hollywoodu se začala slibně rozvíjet. První režijní příležitosti se chopila roku 1949, kdy dokončila film Nechtěná za režiséra Elmera Cliftona, který dostal infarkt. Poté založila vlastní produkční společnost. Snímkem Pobouření otevřela v roce 1950 téma násilí na ženách. Snímek Bigamista z roku 1953 zase pojednával o ženě, která zjistí, že její manžel žije dvojím životem. Její dílo bylo velmi dobře přijímáno odbornou veřejností, například Martin Scorsese označil její film Pobouření za jeden z nejlepších příkladů filmu noir. K tomuto dokumentu se ve čtvrtek ještě vrátíme samostatným materiálem.
Ida Lupino coby režisérka, foto: archiv ČT
Sobota 20. května, 21:55
Slavná černá komedie amerického režiséra Terryho Gilliama z roku 1985, inspirovaná Orwellovým románem 1984. Nacházíme se v pesimistické vizi nedaleké budoucnosti. Už třináct let pokračují teroristické pumové útoky. Lidé si na ně zvykli, stejně jako na život v paranoiou prolezlém světě s depresivní architekturou, zdevastovanou krajinou a všudypřítomnými vykonavateli státní moci. Nesmělý úředník Sam Lowry si našel svůj osobní únik z reality a ve snech se pohybuje v idylické zemi, létá oblohou v andělském brnění a líbá nádhernou vílu. Probuzení je ovšem vždy tvrdé. Ale i v realitě může být kousek naděje, když Sam zjistí, že jeho vysněná víla existuje. Akorát ji musí v přebyrokratizované společnosti najít… Toto působivé a bohužel až děsivě aktuální zobrazení světa získalo řadu mezinárodních cen a bylo nominováno na dva Oscary (za nejlepší původní scénář a nejlepší výpravu a dekorace).
Jim Broadbent a Katherine Helmond ve filmu Brazil, repro: archiv ČT
Neděle 21. května, 20:20
Legendární film režiséra Jindřicha Poláka, který by zanedlouho oslavil 95. narozeniny, je adaptací stejnojmenného románu Filipa Jánského o hrdinství československých letců ve druhé světové válce v Anglii. Sám Jánský strávil ve vojenském stejnokroji pět a půl roku a jako střelec bombardovacího letounu bojoval při náletech na Německo a při ponorkových akcích nad Atlantikem. Román, publikovaný v šedesátých letech, nese autobiografické rysy. Nebeskými jezdci jsou nazýváni letci britské RAF. Proti nacistům v jednotce bojují bok po boku Angličané, Kanaďané, Poláci a Čechoslováci. Snímek líčí dramatické příhody posádky bombardéru typu Wellington, kterou tvoří Kanaďan, dva Angličané a tři Čechoslováci. Střízlivě, poznamenán britským civilismem, vypráví o hrdinství řadových bojovníků, kteří si nečiní nárok na slávu ani na vděčnost národa. Podle slov režiséra měl být jeho snímek z roku 1968 alespoň částečným splacením dluhu těmto lidem.
Svatopluk Matyáš v Nebeských jezdcích, foto: Filmové studio Barrandov
Neděle 21. května, 22:50
Odvrácená strana Hollywoodu 3/4
Třetí díl francouzského cyklu Odvrácená strana Hollywoodu se soustředí na významný hollywoodský snímek němé éry, jenž doplatil na konflikt mezi režisérem a studiem. Když režisér Erich von Stroheim, vídeňský rodák, který v roce 1909 emigroval do USA, roztočil Chamtivost (1924), spoléhal na hereckou autenticitu málo známých tváří a na realistickou opravdovost příběhu. První verze snímku měla přes devět hodin. To neprošlo. Zkrátil ji tedy na polovinu. Jenže producent Irving Thalberg ze společnosti Metro-Goldwyn-Meyer rozhodl jinak: Výsledný sestřih – něco přes dvě hodiny – inicioval bez Stroheimova souhlasu. Pesimistický pohled na americkou společnost svorně odmítli diváci i odborná veřejnost. Teprve po mnoha letech, když se Chamtivost zařadila mezi základní díla němého filmu, byly složitě dohledávány vyřazené části.
Zasu Pitts ve snímku Chamtivost, repro: archiv ČT
