Veksláci pod lupou. Bukowského hold chlastu. Gatesův autor. Kam zmizelo obecné dobro?

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Chceš bony?

Tenhle titul je tuzemským hitem posledních týdnů – tedy na poli knih o moderní historii. Adam Havlík (* 1985), působící v Ústavu pro studium totalitních režimů, v publikaci Marky, bony, digitálky zevrubně analyzuje fenomén veksláctví v socialistickém Československu. Tedy – kdo by to snad nevěděl – podivného průmyslu kolem podniku zahraničního obchodu Tuzex, v jehož prodejnách se buď za valuty nebo za speciální poukázky, takzvané bony, dalo koupit západní zboží. Tyhle poukázky byly předmětem rozličného kšeftování, které fakticky bylo neoficiální, přesto velmi často trpěné a většina československých občanů vlastně dost dobře netušila, proč režim veksláctví v zásadě toleruje, když jinak mnohdy tvrdě potíral daleko neviditelnější a z hlediska běžného rozumu nevinnější prohřešky. Adam Havlík tohle všechno detailně objasňuje. Včetně boje represivních složek proti veksláctví, které sice pro režim představovalo ohrožení devizového hospodářství, nicméně veksláctví nikdy nezmizelo. Hlavní důvod byl následující: „Kontakty veksláků zasahovaly nikoliv jen do oblasti bezpečnostních složek, kde se mezi těmito dvěma světy mnohdy vytvářelo vzájemně prospěšné soužití, ale i k předním představitelům komunistické strany či vrcholných státních orgánů.“ Havlíkova kniha je plná konkrétních příkladů veksláckých kauz a rovněž ilustračního obrazového materiálu.

„Střípky ze života této komunity byly doposud rozptýleny do řady reportáží, dobových filmů či pozdějších vzpomínek pamětníků. Historik tyto známé zdroje doplnil o celou řadu archivních (hlavně policejních) pramenů a zasadil do patřičného teoretického rámce,“ napsal ve své recenzi knihy pro Seznam Zprávy sociolog a publicista Petr Vidomus. „Dozvídáme se zde řadu překvapivých nebo málo známých informací z veksláckého prostředí pozdního socialismu. Práce s množstvím zdrojů je obdivuhodná, zároveň je ale slabším článkem Havlíkovy knihy. Ta do značné míry promlouvá ‚policejním jazykem‘ agenturních zpráv, hlášení a vyhodnocení činnosti. Pokud zde promlouvají veksláci sami, pak z dobových reportáží Mladého světa, nebo ze stránek porevolučního bulvárního tisku.“

Obálku navrhl Matúš Buranovský, repro: Vyšehrad

Na zdraví!

Nakladatelství Argo sice knihy amerického spisovatele Charlese Bukowského (1920–1994) už dlouho vydává soustavně a v jednotné grafické podobě, ale nevede je jako spisy, nýbrž jde o volnou řadu, v níž se dosud objevilo dvacet svazků. Tím nejnovějším je soubor textů, který v originále vyšel roku 2019 pod názvem On Drinking; uspořádal jej znalec spisovatelova díla Abel Debritto, autor knihy Charles Bukowski, King of the Underground a editor už několika obdobných tematických svazků (O psaní, O kočkách, O lásce – ty první dva rovněž vyšly v odeonské řadě). Antologie O pití do sebe vsákla texty rozličného charakteru: básně, úryvky z povídek i románů, výňatky z dopisů nebo z interview… vždy jde o pasáže, kde Bukowski píše či hovoří o svém vztahu k alkoholu, který k jeho osobě neodmyslitelně patřil. Některé texty doprovázejí černobílé kresby, které si Bukowski črtal, jiné ukázky jsou obohaceny o fotografie autora, jež pořídila jeho druhá žena Linda Lee Beighle–Bukowski.

Zde část jedné z Bukowského odpovědí na téma alkohol: „S pitím bývá spojovaný obrovský pocit viny. Já žádnou takovou vinu necítím. Pokud se rozhodnu zrušit si mozkové buňky a játra nebo různé další orgány, je to moje věc. Pití mě dovedlo do situací, v jakých bych se jinak neocitl: ložnice, věznice, rvačky, šílený noci bez konce. Během mých dělnických a tuláckých let byl chlast to jediné, co mi dělalo dobře. Vytáhl mě z těch neutuchajících sraček. Řekové neříkali vínu ‚krev bohů‘ náhodou. Moje tvorba byla a je ze sta procent psána v opilosti a během pití.“

Obálku a grafickou úpravu svazku měl na starosti Libor Batrla, repro: ČT art

Náš myslitel v Kanadě

Plzeňský rodák Vaclav Smil (* 1943, ano, píše se s krátkým „a“) vystudoval v šedesátých letech přírodní vědy na Univerzitě Karlově, v roce 1969 emigroval do USA, kde pokračoval ve studiích. Když roku 1972 získal titul Ph.D., nastoupil na University of Manitoba v Kanadě a pracoval zde až do důchodu. V osmdesátých letech se rozjela jeho publikační činnost, dnes má na kontě na čtyři desítky knih zaměřených na různé aspekty civilizace a přírody. V roce 2010 byl časopisem Foreign Policy zařazen do žebříčku Top 100 Global Thinkers (sto nejvlivnějších globálních myslitelů); zásluhu na jeho věhlasu nesporně měla slova zakladatele Microsoftu Billa Gatese, že je vášnivým čtenářem Smilových děl. Česky dosud vyšlo šest jeho knih, nejnověji (tento podzim) autorova loňská práce Velké Proměny. Jak se utvářel moderní svět.

„Čím je způsobeno, že moderní svět funguje? Neexistuje lepší způsob odpovědi, než vysvětlit, jak jsme se dostali do tohoto bodu. Co pohánělo mnohovrstevnatý modernizační proces, že vytvořil každodenní realitu klesající porodnosti, hojné potravy, intenzivního využívání energie, globalizované ekonomiky, vysoké mobility a rychlé komunikace masového rozsahu?“ vytyčuje Vaclav Smil v úvodu knihy Velké Proměny téma. „Či jak jsme se dostali k naší postindustriální společnosti postižené degradací životního prostředí, jehož je globální oteplování pouze jednou částí? Věřím, že nejobjevnějším přístupem k odpovědi na tyto zásadní otázky je pohlížet na moderní svět jako na zřetězenou sérii relativně rychlých přechodů.“ Výklad, rozdělený do šesti kapitol, je to hutný – plný čísel, grafů, ilustrací. Smil snáší data a interpretuje, bez filozofování a moralizování, věcně, a přece varovně.

Obálka je dílem Tomáše Cikána, repro: Kniha Zlín

Chytrá záležitost

Snad se dá napsat, že kniha Tyranie zásluh: Kam se podělo obecné dobro? amerického politického filozofa Michaela J. Sandela (* 1953) volně souzní s výše uvedenými Smilovými Velkými Proměnami, jakkoliv se to může zdát přitažené za vlasy. Zatímco Smilův náhled obzírá poslední staletí civilizačního vývoje, Sandelův se soustředí především na americkou politickou scénu tohoto století s tím, že občas se autor pro souvislosti obrátí do hlubší minulosti včetně antiky. (A propos: jestliže Smil byl roku 2010 časopisem Foreign Policy zařazen do žebříčku Top 100 Global Thinkers, tak Sandel se v témže žebříčku objevil o dva roky později.) Jenže Sandelův rozbor soudobé politiky, jejích tendencí, včetně trumpismu (originál knihy byl publikován předloni), v podstatě popisuje jiný aspekt téhož světa, respektive jeho stavu, který analyzuje Smil.

Sandelova kniha o prohlubující se propasti mezi vítězi a poraženými je prostoupena brilantními postřehy, v nichž pisatel měří stejně kriticky jak demokratům, tak republikánům. Například si všímá, jak američtí prezidenti začali v posledních dekádách používat přívlastek „chytrý“ – roste frekvence toho slova a mění se jeho účel. „‚Chytrý krok‘ vždy odkazoval k prozíravému či prospěchářskému důvodu, který nezávisel na morálních úvahách. Clinton s Obamou samozřejmě nebyli první političtí vůdci, již morální argumenty podpořili těmi prozíravými; překvapivé však je, že prozíravé úvahy se teď staly součástí toho, co je ‚chytré‘“, píše Sandel a o pár odstavců dodává: „Elity podle všeho nevnímaly předpojatost své ‚chytré‘ politiky, ale ani arogantní přístup, jejž jejich neúnavné řeči o ‚chytrém‘ a ‚hloupém‘ demonstrovaly. V roce 2016 už mnoho pracujících dráždil pocit, že na ně vzdělané elity pohlížejí s blahosklonnou přezíravostí. Tato nespokojenost, jež vyvrcholila populistickým pučem proti elitám, nepřišla bez varování.“

Knihu graficky upravil Jan Šerých, repro: ČT art