Popálit se láskou. Západ ve válce – sám se sebou. Paměti Pana Nakladatele. Utopie a realita

Rubrika Knižní kvarteto je subjektivním výběrem z titulů vydaných právě teď, i třeba před nějakou dobou. Sestava je – pokud možno – komponována tak, aby v ní byla zastoupena produkce jak původní, tak překladová, jak beletristická, tak literatury faktu, jak mainstreamová, tak „okrajová“.

Zpráva o krizi zajištěných Francouzů

Francouzka Maria Pourchet (* 1980) má za sebou šest románů, ale do češtiny byl přeložen až ten její zatím poslední, loňský, v originále pojmenovaný Feu. Pražský Odeon jej zařadil do své edice Světová knihovna (jako 262. svazek) pod názvem Oheň. V románu se střídají vnitřní monology milenců ve středním věku, padesátiletého starého mládence, bankovního manažera Clémenta, který žije se svým psem, a čtyřicetileté univerzitní profesorky Laury, jež dosud konzumovala svůj v podstatě nudný středostavovský život, narušovaný jen vzpurnou starší dcerou Vérou.  Krátké kapitoly, ostře odsekávané odstavce, razantní formulace; celkově dost deziluzivní pohled na hmotně zajištěné existence v čase pandemie a klimatické krize. Doslov k románu připojila naše stálá spolupracovnice, spisovatelka Olga Stehlíková, která píše interpretující texty do zdejší rubriky Jedna báseň.

Pro obálku využil grafický úpravce Ivan Brůha fotografii Robina Vandenabeeleho z Arcandel Images, repro: Euromedia Group – Odeon

Slyšte konzervativní hlas

Třetí do češtiny přeložená kniha britského novináře a politického komentátora Douglase Keara Murraye (* 1979) – po titulech Podivná smrt Evropy a Šílenství davů. Všechny tituly přeložil Alexandr Tomský, kdysi exilový nakladatel usídlený v Británii, nyní tuzemský nakladatel, překladatel a komentátor vystupující z jasně euroskeptických pozic. Murray, který zastává postoje zacílené proti Bruselu (tedy EU) a proti politické korektnosti, Tomskému přirozeně konvenuje. Publikace Na Západě zuří válka vyšla v originále letos, překlad zhruba rok po autorově Šílenství davů, které v ČR našlo odezvu nejen u euroskeptiků, nýbrž i v antisystémových kruzích. A lze předpokládat, že toto souznění nastane i u novinky, v níž britský komentátor tvrdí, že „na Západě zuří válka“, kterou Západ vede proti – Západu. A to tím, že si sype popel na hlavu, kaje se, omlouvá se, nachází se ve stavuj morální paniky. Zkrátka: vede vůči sobě samému kulturní válku. Na knize je užitečné jednak to, že odkazuje na řadu událostí a komentářů v západním světě posledních let, jednak to, že představuje autentický konzervativní hlas, který se u nás příliš nenosí. Murray je osobní, vyhrocený, přehání, nálepkuje, ale i argumentuje: „Máme se pohoršovat nad tím, že naši předkové ne vždy zastávali názory v souladu se společenskými a morálními hodnotami dvacátých let našeho století? Máme se předkům vysmívat, nebo si raději vzít to nejlepší, co nám odkázali? Hlavně si však uvědomme, jakého skvělého štětí se nám dostalo, že žijeme dnes a na Západě.“

Obálku navrhl Ondřej Červenka, repro: ČT art

Knihy byly jejich osudem

Pro českou knižní kulturu první poloviny minulého století bylo jednou z erbovních značek Nakladatelství Jan Laichter. Jmenovalo se po svém zakladateli (1858–1946), který měl tři syny, přičemž nejmladší z nich, František Laichter (1902–1985), začal v otcově firmě pracovat v polovině dvacátých let a postupně převzal vedení značky, která na knižním trhu reprezentovala kvalitu (což ji počátkem třicátých letech, když nabytou prosperitu kosila těžká hospodářská krize, málem stálo existenci). Dnes o Laichterových v tuzemské veřejnosti existuje jakési povědomí snad jen díky skvostnému domu, který Jan Laichter nechal coby sídlo firmy postavit na pražských Vinohradech počátkem minulého století; budovu navrhl architekt Jan Kotěra a zavedlo se pro ni označení Laichterův dům. Po převratu v roce 1989 v tomto domě s nesporným geniem loci sídlilo (až donedávna) nakladatelství Paseka.

Vzpomínaný nástupce po otci-zakladateli, tedy syn František, sepisoval v letech 1974–1980 obsáhlé memoáry, aniž tehdy měly sebemenší šanci na publikování. Nyní jsou konečně „venku“ – i zásluhou editorské péče historika Jiří Lacha (* 1971), profesora Filozofické fakulty Univerzity Palackého. František Laichter vzal psaní memoárů zgruntu a v souvislostech; jeho rukopis nakonec vydal na dva objemné svazky. V prvním popsal vznik nakladatelství (1896) a jeho rozvoj až do třicátých let; ve svazku druhém zaznamenal konec třicátých let, protektorátní dobu a poválečný čas včetně nucené likvidace nakladatelství v roce 1949. Editor Jiří Lach dvousvazkový počin vybavil předmluvou a samotný text četnými poznámkami; druhý svazek kromě toho v sobě nese dvaatřicetistránkovou černobílou fotografickou přílohu na křídě. Kdo chce v této zemi něco vědět o historii knižního podnikání, sotva může tyto nejrozsáhlejší tuzemské nakladatelské paměti pominout.

Obálka prvního dílu pamětí nakladatele Františka Laichtera, navrhlo ji renomované slovenské grafické studio Pergamen Trnava, repro: Academia

Osud jedné realizované utopie

Nakladatelství Absynt ze slovenské Žiliny vydává i české publikace; jejich počet se blíží třem desítkám, přičemž všechny tituly pocházejí z edice Prokletí reportéři. Nejzastoupenějšími v ní jsou polští autoři, jejichž reportérská škola je ve zdejších krajích již pověstná a pro nás autorsky nedostižná. Právě z polské dílny pochází i svazek reportérky a spisovatelky Katarzyny Boni (* 1982), od níž už v edici vyšel roku 2017 svazek Ganbare! Workshopy smrti (o lidech vyrovnávajících se s traumaty po živelné katastrofě). V knize Auroville. Město ze snů, jejíž originál se objevil předloni, Katarzyna Boni nahlédla do reálného života v indickém Auroville, utopickém městě, jež bylo založeno v šedesátých letech minulého století s tím, že se pokusí naplnit ideály komunitního, ekologického a duchovního života. Kdo tu výstavbu platil? Jak to chodí ve městě, v němž nejezdí auta, nejsou potřeba peníze a je deklarována rovnost i soběstačnost? Kdo jsou lidé, kteří tam žijí? Z jakých důvodů se v Auroville usadili? Proč ve městě plánovaném pro padesát tisíc obyvatel jich pobývá jen pár tisícovek? Proč autorka v Auroville nabrala tolik rozporuplných poznatků? Na to se snaží v knize poctivě odpovědět.

K obálce využila grafická úpravkyně knihy Pavlína Morháčová fotografii od Marka Saroldiho, repro: ČT art