Šílenství davů, Franz Kafka, kuchaři diktátorů a jiné lahůdky

Knižní sedma je sérií tipů/anotací pro lepší orientaci na trhu. Některé tituly jsou „venku“ docela krátce, některé už delší dobu. Postupujeme tak úmyslně, neboť nemalá část loňského i letošního roku nebyla vinou pandemie provozně normální a leccos vydaného bohužel jen tak prošumělo.

Cumberbatch na lopatkách

Je v řádu věci, že tuto knihu českému publiku překladatelsky zprostředkovává Alexandr Tomský, který z euroskeptické a anti-korektní pozice setrvale komentuje politické dění. Předloňská práce britského novináře a politického komentátora Douglase Keara Murraye (* 1979) začíná těmito větami: „Naše doba propadla masovému šílenství. Vypjaté projevy znechucení na veřejnosti i v soukromí se opakují stále častěji, lidé se chovají jako v horečce, reagují stádně, anebo jako by si potřebovali nepřetržitě a vulgárně ulevovat. Každodenní zprávy předkládají důsledky takového chování, ale příčiny nám unikají.“ Je tudíž zřejmé, že o těch příčinách chce autor psát. Všímá si čtyř společensky a kulturně nyní silně exponovaných kategorií; podle nich se jmenují i kapitoly knihy: Homosexuálové, Ženy, Rasa, Trans. A všímá si jich především na základě událostí, příběhů a posunů v jednadvacátém století; autorova novinářská profese se projevuje třeba ve vtahování vlastních zkušeností do výkladu či v živém publicistickém jazyku. Kulturní války přibližuje primárně v britském a americkém prostředí. Murray rázně kráčí proti stále širšímu proudu korektnosti a detailně přibližuje, co mu na něm vadí. Jeden z jeho příkladů: V lednu 2015 si herec Benedict Cumberbatch v rozhovoru s americkou nekomerční stanicí PBS postěžoval, že jeho kamarádi „barevní herci“ daleko snadněji získají angažmá v USA než v Británii. Jenže jím použité sousloví, v tu dobu v Británii ještě vnímané jako nikoliv pejorativní, vyvolalo v USA tvrdé odsudky – správně měl herec hovořit o „lidech barvy“. Herec se vzápětí omluvil „za urážku užitím zastaralého výrazu“. Nepomohlo mu to. „Nyní je jeho jméno navždy spojeno s problémem rasismu a stačilo k tomu pár idiotských komentářů samozvané jazykové policie na sociálních sítích,“ poznamenává Murray.

Přebal knihy navrhl Pavel Hrach, repro: ČT art

Douglas Murray: Šílenství davů. Přeložil Alexandr Tomský. LEDA, Praha 2021, 352 stran, doporučená cena 438 korun.

Umělá inteligence ve hvězdách

Maxu Tegmarkovi (* 1967), švédsko-americkému fyziku a kosmologovi, profesoru na Massachusettském technologickém institutu a vědeckému řediteli Foundational Questions Institute, vyšla česky před pět lety kniha Matematický vesmír, v níž tvrdil, že nejhlubší podstata fyzikální reality má ryze matematickou povahu, tudíž lze říci, že „svět je matematika“. V práci Život 3.0 s podtitulem Člověk v éře umělé inteligence rozděluje život na Zemi do tří stadií: evoluce biologická, kulturní a technologická, přičemž „život 3.0, který na Zemi zatím neexistuje, dovede zásadně přepracovat nejen svůj software, ale i hardware, nemusí tedy čekat, než se v průběhu generací postupně vyvine“.  Tegmark je v knize Život 3.0 velmi osobní, vypráví své zážitky a nastiňuje, jak se vyvíjelo jeho přemýšlení o této problematice, současně však čtenáři předkládá například tabulku definic nejčastějších pojmů spojených s AI, aby bylo zřejmé, co a jak je myšleno. Autor uvažuje v širokých souvislostech, vypočítá plejádu možných důsledků, kterou by případná inteligenční exploze mohla přinést, přičemž pracuje i s hypotézou, že superinteligence nemusí nikdy vzniknout. „Kdyby se 13,8 miliardy let našeho vesmíru vměstnalo do jednoho týdne, pak by ono 10 000 let trvající drama z posledních dvou kapitol uplynulo za méně než vteřinu a půl. To znamená, že ačkoliv nedokážeme předpovědět, zda a jak inteligenční exploze proběhne a jaké bude mít bezprostřední následky, je veškeré to pozdvižení pouhým okamžikem v dějinách vesmíru, jeho podrobnosti nemají na konečné meze života žádný vliv,“ poznamenává Tegmark.

Obálku navrhl Michal Puhač podle návrhu Pavla Růta, repro: ČT art

Max Tegmark: Život 3.0. Člověk v éře umělé inteligence. Přeložila Markéta Ivánková. Dokořán a Argo, Praha 2020, 296 stran, doporučená cena 478 korun.

Když už jsem na to narazil…

Německý literární vědec Reiner Stach (* 1951) je autorem té vůbec nejrozsáhlejší biografie Franze Kafky; česky vyšla ve třech svazcích v Argu v letech 2016–2018. Kniha To že je Kafka? 99 odhalení je k titánsky pojatému životopisu jakýmsi apendixem, čtenářsky přístupnějším a čerpajícím ze všemožných nálezů, které Stach učinil při svém desítky let trvajícím kafkovském bádání. Autor tuto svoji publikaci vymezuje jako protipól zavedených obrazů a klišé o pražském židovském, německy píšícím spisovateli. Usiloval zde Kafku ukázat „v nezvyklých souvislostech, v nezvyklém osvětlení“, což má umožnit „přistupovat ke Kafkovi jinak, cestami, které tu byly už dávno, jenže ‚kafkovské‘ obrazy a asociace je jaksi přelepily a zapomnělo se na ně“. Stach ona „odhalení“ rozsortýroval do tematických oddílů, například Zvláštnosti, Četba a psaní, Iluze, Zrcadlení. Některá ze zastavení doprovázejí ilustrace tvořené fotografiemi a reprodukcemi nejrůznějších dokumentů. Jedním takovým je reprodukce pohlednice, kterou sedmnáctiletý Franz adresoval své sestře Gabriele, které se říkalo Elli nebo Ella a v tu dobu jí bylo jedenáct let. Lístek byl odeslán 21. července 1900 z moravského města Třešť, kde Kafka – doplňuje Stach – „jako školák a student trávil část letních prázdnin u svého strýce, venkovského lékaře Siegrieda Löwyho“. „Ellinko, jakpak vypadáš, už jsem to zapomněl tak dočista, jako bych Tě nikdy nebyl hladil. Nejlepší pozdravy Tvůj Franz,“ stojí na tom lístku.

Obálka je dílem Tomáše Cikána, repro: ČT art

Reiner Stach: To že je Kafka? 99 odhalení. Přeložil Vratislav Jiljí Slezák. Argo, Praha 2021, 320 stran, doporučená cena 398 korun.

Hami ham, to se mám

Třetí česky vydaná kniha (+ další je k dispozici ve slovenském překladu) jednoho z představitelů polské literární reportáže. Novinář, spisovatel a režisér Witold Szabłowski (* 1980) publikoval svazek Jak nakrmit diktátora předloni. Komponoval ji jako menu: Snídaně: Saddám Husajn – Zlodějská rybí polévka; přesnídávka: Idi Amin – Pečená koza; oběd: Enver Hodža – Shet’erpare, večeře: Fidel Castro – Ryba v mangové omáčce; zákusek: Pol Pot – Papájový salát. Abyste dobře rozuměli, jde o příběhy kuchařů či kuchařek dotyčných výtečníků. Žádný ten příběh ovšem není jen o chutích a stravovacích návycích jmenovaných diktátorů, ale vždy také o zemi, kterou si vládce pro sebe uzmul, o jím nastolených pořádcích. „Sebekritika probíhala každý den ráno v místnosti poblíž kuchyně,“ začíná příběh pana K. – kuchaře albánského tyrana Hodži. „I když jsem si myslel, že jsem všechno udělal dobře, musel jsem najít nějaký prohřešek. Člověk nemohl být sám se sebou spokojený, to by vzbudilo podezření. Tak jsem třeba řekl, že jsem jídlo trochu moc okořenil. Nebo že Hodža musel čekat o půl minuty déle na oběd. Hodžův čas byl vzácný, takže taková půlminuta byl vážný přestupek. Lékaři, číšníci i dívka, která měla na starosti květiny – všichni na sebe něco našli. Naše provinění se zapisovala do zvláštních sešitů a později, jednou za rok, nám je spočítali.“

Obálku navrhl Michal Puhač, repro: ČT art

Witold Szabłowski: Jak nakrmit diktátora. Přeložila Jarmila Horáková. Vydaly Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj, Praha 2021, 280 stran, doporučená cena 348 korun.

Dramata z dvojjazyčných Čech, Moravy a Slezska

Mohutný, více než sedmisetstránkový paperback přináší pozoruhodný kulturní materiál dokládající propojenost a souběžnost česky a německy psané tvorby v českých zemí na počátku minulého století. Jde o antologii expresionistických dramatických textů z let 1910–1924, pod nimiž jsou podepsáni i vynikající tvůrci, zejména německého jazyka – Franz Werfel, Ernst Weiss, Max Brod, ale rovněž Franz Kafka, který je zde zastoupen fragmentem Strážce hrobky. Z česky píšících tvůrců jsou hned několika dramatickými kusy přítomni Lev Blatný a Arnošt Dvořák, přičemž druhý z nich je i spoluautorem v knize přetištěného textu Matěj Poctivý, který napsal spolu s Ladislavem Klímou a dodnes tento text (s podtitulem „fantastická lidová veselohra o těch dějstvích“) – asi jako jediný z české tvorby vybrané do této pozoruhodné antologie – přežil v povědomí kulturní veřejnosti. (Matěj Poctivý měl premiéru v roce 1922 v pražském Stavovském divadle, na repertoáru tuzemských divadel se sem tam objevuje dodnes.) Samotným dramatickým textům předcházejí v knize krátké studie o pojmu expresionismus, o německy psaném dramatu v českých zemích a o českém dramatu „v souřadnicích expresionismu“. Závěrečných více než sto stran svazku náleží edičnímu komentáři a také profilům zastoupených autorů.

Obálku navrhl Jiří Franc; využil k ní detail z reprodukce obrazu Václava Špály z roku 1927 Vltava u Červené, dílo se nachází ve sbírkách Oblastní galerie Liberec, repro: Academia

Zuzana Augustová – Lenka Jungmannová – Aleš Merenus (eds.): Expresionistické drama z českých zemí. Academia, Praha 2020, 740 stran, doporučená cena 695 korun.

Bystrouška žije díky Janáčkovi

Osudy lidské, stejně jako osudy uměleckých děl, jsou nevyzpytatelné. Rudolf Těsnohlídek (1882–1928) publikoval poezii, prózy, psal dramata i knihy pro děti. Živil se jako novinář v brněnské redakci Lidových novin, byl specialistou na soudničky, tehdy velice populární žánr. Těsnohlídek však chtěl být vyhledávaným a respektovaným pisatelem nejen coby žurnalista. Časovost se mu nakonec podařilo zmoci, nicméně noviny v tom sehrály důležitou roli, neboť s Lidovkami je spjaté jediné dílo, jímž je Těsnohlídek nadále živě přítomen v české kultuře. Bajku Liška Bystrouška totiž napsal na popud šéfredaktora Lidovek Arnošta Heinricha. V deníku vycházela na pokračování od 7. dubna do 23. června 1920 a následujícího roku se objevila knižně. A vzápětí zasáhl osud: Liška Bystrouška ihned oslovila skladatele Leoše Janáčka, pustil se do komponování a roku 1924 měla premiéru jeho opera Příhody lišky Bystroušky. Janáček vytvořil i libreto, konec jeho opery je jiný než ten Těsnohlídkův, avšak věhlas této opery táhne i zájem o její předlohu. Z historické logiky se nedávného nového vydání Těsnohlíkovy prózy ujalo brněnské nakladatelství Host a pojalo tu edici výpravně. Jednak text doprovázejí ilustrace výtvarnice Venduly Chalánkové, jednak je do knihy vloženo CD se čtením Arnošta Goldflama; pominout nelze ani pěknou grafickou úpravu vázaného svazku, která je dílem Aleny Gratiasové. Vznikla publikace pro celou rodinu.

Obálku s využitím ilustrace Venduly Chalánkové navrhla Alena Gratiasová, repro: Host

Rudolf Těsnohlídek: Liška Bystrouška. Ilustrovala Vendula Chalánková. Namluvil Arnošt Goldflam. Koncept svazku a odpovědný redaktor Martin Stöhr. Host, Brno 2020, 208 stran, doporučená cena 429 korun.

Trochu naděje na závěr

Švýcarský diecézní kněz Joël Pralong (* 1956), původním vzděláním ošetřovatel na psychiatrii, píše knihy knih na pomezí spirituální a duševní pomoci. U nás mu zatím vyšly dvě (ale například v Polsku šest titulů): Pryč s černými myšlenkami (2012) a svazek, který v češtině nese název Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkosti, deprese, pocitu viny, zatímco ve francouzském originále se kniha jmenuje pádněji – Angoisse, dépression, culpabilité. Faktem je, že Pralong hned v úvodu silně vyzdvihuje knihu Autobiografické spisy Terezie od Dítěte Ježíše čili Terezie z Lisieux (1873–1897), francouzské řeholnice a velké postavy karmelitánského řádu. „Ukázala mi, jak mocně působí lidský duch během uzdravování člověka s duševními potížemi,“ píše autor, jenž se svěřuje, jak v roce 1975, když vkročil na psychiatrické oddělení jedné z nemocnic, zažil z onoho prostředí šok, který jej paralyzoval, měl pocity úzkosti, naprosté nicotnosti atp. „Nepředstírám, že v této knize přinesu zázračné postupy, jak se dostat z deprese. Nechci se ani stavět na místo lékaře,“ vymezuje svoji pozici Pralong. „Ptám se ale, jak by současně s intenzivní medikamentózní léčbou či po ní mohla víra pomoci pacientovi odrazit se ode dna a překonat úzkosti.“ Pralong nabízí inspirace v duchovní literatuře včetně konkrétních modliteb a doporučuje princip Malé cesty právě sv. Terezie z Lisieux, spočívající kromě jiného v tom nedívat se příliš do budoucnosti, neboť každý den má svá vlastní trápení a pokud se je podaří zvládnout je, pak i ta budoucnost se otevře nadějněji než při projektování současné mizérie do příštích časů.

S využitím snímku z fotobanky Shutterstock obálku navrhla Kateřina Tvrdá, repro: Portál

Joël Pralong: Cesta důvěry se sv. Terezičkou z úzkosti, deprese, pocitu viny. Přeložila Kateřina Bodnárová. Portál, Praha 2020, 136 stran, doporučená cena 229 korun.