Knižní sedma #1: Fuks, Čapek, Zakaria, nacismus

Fuksovy vrcholy ze šedesátých let

Do reprezentativní edice Česká knižnice, v níž už od devadesátých let vycházejí v pečlivém redakčním zpracování stěžejní díla českého písemnictví, přibyl svazek tří próz Ladislava Fukse (1923–1994). Redakční rada do něj zařadila tři díla, která autor publikoval v šedesátých letech a patří spolu s jeho pozdním románem Vévodkyně a kuchařka (1983) k jeho stěžejním. Soubor otevírá autorův prozaický debut Pan Theodor Mundstock (poprvé publikován 1963), následuje Spalovač mrtvol (1967) a posledním zařazeným dílem je novela Cesta do zaslíbené země (1969). První dva texty se dočkaly nejednoho překladu a oba byly zfilmovány (prvotina v roce 1985 v Polsku, snímek byl promítán i v tuzemských filmových klubech). Ve všech třech případech jde o díla, jejichž náměty Fuks čerpal z období šoa. Jak je pro Českou knižnici pravidlem, na konci svazku je připojen obsáhlý informační komentář, v tomto případě z pera znalce Fuksova díla Erika Gilka, jenž o Fuksovi také napsal knižní studii.

Autorkou grafické úpravy knihy je Jana Vahalíková, ilustraci na obálku vybrala Stanislava Fedrová, zde se po sejmutí „košilky“ objeví dílo Karla Nepraše z roku 1966 Velký dialog, repro: ČT art

Ladislav Fuks: Tři prózy. Text k vydání připravil, komentář a vysvětlivky napsal Erik Gilk. Host, Brno 2021, 456 stran, doporučená cena 399 korun.

Šance na změnu světových pořádků?

Obdobně jako americký historik Timothy Snyder publikoval před čtyřmi lety svoji Tyranii čili 20. lekcí z 20. století, tak vloni přispěchal americký politolog Fareed Rafiq Zakaria s podstatně obsáhlejším svazkem Deset lekcí pro pandemický svět, který je už k dispozici také česky – jako některé předešlé autorovy knihy, například Budoucnost svobody: Neliberální demokracie v USA i ve světě (2004) či Postamerický svět (2010). Není to úplně tak, že by Zakaria během loňského roku sedl a v transu ze sebe „vyklopil“, inspirován koronavirovou pandemií, přes tři sta stran textu přísně vztaženého k tomuto fenoménu. Motiv pandemie sice prochází celou knihou, ale autor pro své lekce využil i studie, které publikoval předloni v časopise Foreign Affairs, a také texty, jež zveřejňuje v listu The Washington Post a u nás je přebírá týdeník Respekt. Názvy jednotlivých lekcí napovídají obsah knihy: Připoutejte se; Ne velikost vlády, ale kvalita vládnutí je to, oč tu běží; Trhy na všechno nestačí; Lidé by měli naslouchat expertům – a experti lidem; Život je digitální; Aristoteles měl pravdu – jsme společenští tvorové; Nerovnosti se prohlubují; Globalizace není mrtvá; Svět je opět bipolární; Někdy jsou největšími realisty idealisté. Připomeňme, že stručnější, ale k samotné pandemii „přimknutější“ a také ovšem daleko pamfletičtější jsou knihy dvou dalších mezinárodně proslulých intelektuálů, které i u nás vyšly: ve Vídni působící Bulhar Ivan Krastev reagoval esejem Už je zítra? Aneb jak pandemie mění Evropu (loni v červnu jej vydalo Karolinum) a rovněž vloni přinesl Kalich esej Francouze Bernarda-Henriho Lévyho Virus, ze kterého šílíme.

Obálku navrhl Adam Lederer, repro: ČT art

Fareed Zakaria: Deset lekcí pro postpandemický svět. Přeložili Veronika Maxová a Jaroslav Veis. Prostor, Praha 2021, 336 stran, doporučená cena 397 korun.

Kým jsem a co to znamená

„Tento malý katalog lidí ti může pomoci se najít, ale také objevit ostatní a ocenit jejich různost: Odlišnost životní náplně nebo role, do které je uvrhl svět, okolnosti a prostředí, do něhož se narodili a v němž vyrostli. Někteří přitom měli více a někteří méně štěstí. V této knížce zjistíš, čím ostatní žijí, z čeho čerpají sílu a hrdost, ale i co je sráží k zemi,“ stojí v úvodu publikace Já, člověk. Autorkou textu je básnířka, kritička, publicistka a knižní redaktorka Olga Stehlíková (* 1977), která s ním zvítězila v loňské literární soutěži nakladatelství Albatros na téma „Poznáváme svět kolem sebe“. Ilustracemi knihu vybavila talentovaná a vyhledávaná výtvarnice Nikola Logosová (* 1992). Stehlíková napsala několik desítek krátkých textů-monologů, v nichž daný člověk charakterizuje sám sebe: svým povoláním, svou povahou, daností nebo situací. Jeho určení stojí hned v titulku monologu: Jsem při těle, Jsem babička, Jsem vězeň, Jsem aktivistka, Jsem na ulici, Jsem v depresi, Jsem obyčejný člověk. Pár vět z textu Jsem miminko: „Moc toho nepotřebuji, ale zato to potřebuji pořád. Tak v první řadě maminku. Její náruč je pro mě jediná jistota. Zbožňuji, když mě houpe, objímá a utěšuje – hodně pláču, protože jinak ji neumím přivolat.“ Kniha je určena pro čtenáře od deseti let. A ještě poznámku: Pokud je vám jméno Olgy Stehlíkové ze stránek ČT artu povědomé, pak ano – tato autorka je pravidelnou interpretkou básnických knih v naší rubrice Jedna báseň. Takže tuto anotaci berte jako takovou malou domů:)

Grafička Zuzana Vojtová navrhla obálku s použitím jedné z ilustrací Nikoly Logosové, repro: ČT art

Olga Stehlíková: Já, člověk. Ilustrovala Nikola Logosová. Albatros, Praha 2021, 104 stran, doporučená cena 349 korun.

Celoživotní téma Rimbaud

Básník, esejista a překladatel Miloslav Topinka (* 1945) byl od ledna do září 1968 účastníkem studentské expedice, která cestovala do nemocnice Alberta Schweitzera v gabunském Lambaréné a vezla tam zásilku léků. Při této cestě také mimo jiné spatřil místa, kde „prokletý“ básník Arthur Rimbaud (1854–1891) prožil druhou polovinu svého života. Fascinace Rimbaudovou tvorbou a osobností nakonec Topinku vedla k životopisné práci nazvané „Vedle mě jste všichni jenom básníci“, kterou poprvé publikoval roku 1995. Po čtvrtstoletí vyšla znovu, v „rozšířeném vydání“ (aniž je však v nynější edici vysvětleno, v čem přesně rozšíření tkví; každopádně rimbaudovská literatura, kterou Topinka ve výčtech jmenuje, je dovedena daleko za rok 1995, až do současnosti). Topinkovo přiblížení Rimbauda je strhující od první stránky: nabité fakty, jdoucí rovnou k věci, prostoupené množstvím fotografií a ilustrací s informativně bohatými popisky. Když z knihy sundáte fialový přebal, objevíte červenou obálku s titulní stranou prvního vydání (1873, cena: 1 frank) Rimbaudovy básně v próze Une saison en enfer. Proč? „Bezpochyby nejlepším textem o Rimbaudovi je však jeho Sezóna v pekle,“ poznamenává Topinka ve své knize.

Grafický design knihy je dílem Josefiny Karlíkové, repro: ČT art

Miloslav Topinka: „Vedle mne jste všichni jenom básníci“. Zlomky a skici k Jeanu Arthurovi Rimbaudovi. Revolver Revue, Praha 2020, 184 stran, doporučená cena 299 korun.

Karel Čapek, služebník dne

„Čapkova rozsáhlá publicistika z valné části nevystoupila z objemných svazků Spisů k běžným čtenářům. Tohoto faktu si všiml nejvýznamnější znalec Čapkova díla, literární historik a editor Jiří Opelík, který se ujal náročného úkolu – čtenářsky oživit Čapkovy mimořádně podnětné a inspirativní sloupky a entrefilety z Lidových novin,“ stojí v nakladatelské anotaci souboru Počtení i počteníčko. Vybrané sloupky a entrefilety z let 1921–1938. Editor tím titulním „počtením a počteníčkem“ chtěl pravděpodobně od sebe i takto oddělit sloupky a glosy, které jsou tu označovány jako entrefilety (protože otevíraly rubriky Denní zprávy); nadto – a především – jsou oba žánry v knize rozlišeny různým typem sazby. Editor a nakladatelství mají za to, že Čapkovy krátké publicistické útvary mnohdy mají značnou vypovídací hodnotu o autorovi i jeho době, a v nejednom případě si uchovávají podivuhodnou aktuálnost. Proto tedy přišel na svět tento výbor. Čtenářsky-popularizačnímu hledisku odpovídá i doslov Jiřího Opelíka nazvaný Karel Čapek žurnalista, který má sice rozsah studie, avšak je bez poznámkového aparátu, a tudíž se nachází v poloze více žurnalistické či esejistické než striktně badatelské.

Pro obálku vybral grafik Jakub Krč kresbu Karla Čapka z knihy Anglické listy, repro: ČT art

Karel Čapek: Počtení i počteníčko. Vybrané sloupky a entrefilety z let 1921–1938. Vybral, uspořádal, k vydání připravil a úvod, ediční poznámku a doslov napsal Jiří Opelík. Torst, Praha 2021, 384 stran, doporučená cena 348 korun.

Německo, země sebevrahů

Ve svých jednatřiceti letech publikoval Christian Goeschel (* 1978), historik působící na University of Manchester ve Velké Británii, svoji práci Sebevražda v nacistickém Německu. Je pravda, že gros autorovy práce si všímá fenoménu sebevraždy v německém státě z let 1933–1945, ale těmto kapitolám předchází více než šedesátistránková kapitola zaměřená na období Výmarské republiky, neboť v té době, poznamenává autor, „míra sebevražd (…) dramaticky stoupla“. Však také Hitler nezapomněl v listopadu 1939 poznamenat, že jeho režim překonal „dobu velké nezaměstnanosti a neuvěřitelných sebevražd v Německu“. Goeschel však dokládá, že sebevražda byla v nacistickém hnutí velké téma, mimo jiné proto, že padaly návrhy, aby se odsouzenci místo popravy sami zabíjeli jedem, který by před ně byl ve sklenici postaven, anebo proto, že se řešila sebevražda ve vztahu k rasové teorii i politice. A politika také byla přímou příčinou mnoha sebevražd; samostatnou kapitolu autor věnoval? sebevraždám nacistických Židů. A pokud šlo o sebevraždy v nacistických ozbrojených silách, ty hitlerovská moc považovala za zbabělost a projev slabé vůle a byly dány na roveň zběhnutí. Christian Goeschel si ke konci knihy všímá i poválečných tendencí, kdy se počet sebevražd v Německu snížil, ale existoval rozdíl mezi komunistickou NDR a západní SRN, ve východním státě byl jejich počet významně vyšší.

Obálku podle osnovy navrhl a zpracoval Jakub Krč, repro: Academia

Goeschel: Sebevražda v nacistickém Německu. Přeložil Jiří Kasl, rejstřík sestavila Olga Konopová. Academia, Praha 2021, 334 stran, doporučená cena 450 korun.

Nic než národ, práce a peníze

Době nacismu se věnuje i poslední kniha dnešní Knižní sedmy, obsáhlá publikace historičky Radky Šustrové (* 1986), která se badatelsky zaměřila na téma ne zrovna obvyklé. Totiž na to, jak se v době protektorátu Čechy a Morava řešily otázky sociálního zabezpečení. Šustrová množství faktů a dat, které předkládá, vsazuje do různých souvislostí společenských a politických. Na konci třicátých let se začalo vehementně operovat s termínem národní sounáležitost, vedle agresivního nacionalismu německého zesílil i nacionalismus český, později se hovořilo o národní pospolitosti, a to vše mělo velmi praktické důsledky v tom, na koho a jak byla zacílena případná sociální pomoc. Z národa českého byli vyloučeni Židé, cikáni a jednotlivci či skupiny označované jako asociální. Sám pojem „práce“ získával nové významy. Obdobně pojem „zdraví“. Šustrová popisuje, jak fungovalo dělnické pojištění, sociální dávky pro matky, přídavky početným rodinám atd. Co je podstatné: Autorka touto prací ukazuje docela opomíjenou tvář protektorátu Čechy a Morava, totiž reálnou, každodenní spolupráci či přinejmenším vzájemnou toleranci úřednických i jiných struktur při správě sociálních otázek na okupovaném území.

Přebal podle grafického návrhu Roberta V. Nováka zhotovilo Studio Marvil, repro: ČT art

Radka Šustrová: Zastřené počátky sociálního státu. Nacionalismus a sociální politika v protektorátu Čechy a Morava. Argo ve spolupráci s Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR, Praha 2020, 532 stran, doporučená cena 398 korun.