Překračování hranic, filozofové i dějiny arogance

Knižní sedma je sérií tipů/anotací pro lepší orientaci na trhu. Některé tituly jsou „venku“ docela krátce, některé už delší dobu. Postupujeme tak úmyslně, neboť nemalá část loňského i letošního roku nebyla vinou pandemie provozně normální a leccos vydaného bohužel jen tak prošumělo.

Panu profesorovi k sedmdesátinám

Miroslav Petříček je v současnosti v tuzemském prostředí asi nejznámějším žijícím českým filozofem. Překládá, interpretuje, vyučuje, inspiruje, překračuje hranice katedrové filozofie i filozofie jako takové, nezdráhá se vyjadřovat ve veřejném prostoru k obecné situaci světa i k aktuálním událostem zdejšího života. Letos mu bylo sedmdesát let. Při té příležitosti vyšel sborník, jehož tématem jsou – hranice. „Kniha by mohla být chápána jako záznam Petříčkových setkání s badateli z různých oborů, s jeho studenty a kolegy, jako záznam jejich proměněného myšlení, jež je nyní samo ukotveno v riskantní oblasti hranice,“ poznamenávají editoři v úvodu, v němž také stručně nastiňují Petříčkovu životní a profesní dráhu. Sborník obsahuje několik desítek příspěvků od autorů a autorek různých generací, přičemž texty jsou rozděleny do devíti oddílů, z nich každý v titulku obsahuje slovo hranice nebo hraniční – Hranice myšlení a poznání, Hranice v literatuře, Hranice a film, Hranice v politice a etice. Některé studie, úvahy či eseje se vztahují přímo k Petříčkově osobnosti a jejímu uvažování, jiné – a těch je většina – jsou volnými variacemi na téma hranic v rozličných významech a oborech.

Pro obálku zvolil grafik Jan Šerých kresbu Rudolfa Fily Premaľba I z roku 1973, repro: ČT art

Petr Prášek, Alena Roreitnerová (ed.): Myšlení hranice / hranice myšlení. K životnímu jubileu Miroslava Petříčka. Karolinum, Praha 2021, 370 stran, doporučená cena 390 korun.

Dějiny jedné horké hranice

Jestliže předešlý svazek tematizuje hranice myšlení a prodlévá především v hájemství intelektuální činnosti, pak práce britského redaktora, editora a autora Iaina MacGregora líčí dějiny místa, jež bylo tvrdou fyzickou hranicí, totiž symbolem železné opony. Vnitroberlínský hraniční přechod Checkpoint Charlie byl ostře hlídanou spojnicí mezi východní a západní částí německé metropole, do níž byla od srpna 1961 do konce roku 1989 zakousnuta smutně proslulá zeď. MacGregor historii zdi s obzvláštním zřetelem k danému přechodu vypráví v pěti částech, přičemž začíná situací před srpnem 1961, která nutně vedla k tomu, že nakonec ze strany východoněmeckého státu „spadla klec“. Na konci knihy je pak mimo jiné připojen seznam padlých u berlínské zdi v letech 1961–1989. U příležitosti tuzemského vydání knihy, jejíž originál byl publikován předloni, poskytl autor rozhovor České televizi.

Obálku navrhl grafický úpravce knihy Tomáš Cikán, repro: ČT art

Iain MacGregor: Checkpoint Charlie. Přeložila Daniela Orlando. Argo, Praha 2021, 408 stran, doporučená cena 448 korun.

Také se projektujete?

A znovu překračování hranic. Vilém Flusser (1920–1991) se narodil v pražské židovské rodině, v roce 1939 emigroval, převážnou část života žil a tvořil v Brazílii, posléze žil ve Francii, působil také na Ruhr-Universität v německé Bochumi; uměl česky, portugalsky, anglicky, hebrejsky, německy, francouzsky. Jeho dílo tu začalo být po roce 1989 objevováno, vyšlo několik autorových knih, z nichž asi nejcitovanější je útlý spis Za filosofii fotografie. Ale tuzemská flusserovská vlna postupně ustala, dnes jeho dosud zde nevydaná práce vychází v malém nakladatelství Přestupní stranice, stranou pozornosti. Takto tiše se v roce 2018 objevil překlad autorova spisu Postdějiny a nedávno k nim přibyl Flusserův pozdní text Od subjektu k projektu, který zůstal nedokončen, schází v něm poslední kapitola (autor tragicky zemřel při autonehodě na česko-německé hranici, při cestě z pražské přednášky). Flusserovo provokativní a předjímavé myšlení překračovalo hranice permanentně, mezioborový vhled je určujícím rysem autorovy reflexe. Myslitel v práci Od subjektu k projektu bystře a ironicky analyzuje, kterak je moderní člověk upnutý na projektování; když má před sebou projekt, tak v onom nejistém, vratkém, proměnlivém světě pociťuje (jakkoliv iluzorní) jistotu. Jestliže kapitoly nesou názvy kupříkladu Projektovat města, Projektovat rodiny, Projektovat těla, Projektovat sex, Projektovat děti… je snad patrné, kudy se Flusserovo uvažování ubírá.

Minimalistická obálka je dílem Dominika Bláhy, repro: ČT art

Vilém Flusser: Od subjektu k projektu. Přeložil Petr Babka. Vydal Skalák Jakub – Přestupní stanice, Mělník 2020, 170 stran, doporučená cena 180 korun.

Linkovo sólo

Jazzový kytarista, pedagog a organizátor Rudy Linka (* 1960) je rovněž překračovatel hranic. Nejprve z Československa (počátkem osmdesátých let) emigroval do Švédska. Tam pokračoval v hudební studiích, která započal v Praze, kde na Pražské konzervatoři absolvoval klasickou kytaru. V roce 1986 se přestěhoval do USA. Po převratu Linka do své rodně země pravidelně zajížděl a rozvíjel zde čím dál větší množství aktivit. Všechno tohle a mnohé další Linka vypráví v poměrně výpravné, velkoformátové knize plné fotografií a dalších ilustrací, přičemž popisky k snímkům napsal ručně a tento rukopis je pod fotkami přetištěn. Linkova agilnost, komunikativnost, schopnost prezentace i sebeprezentace, jeho širokozáběrovost i dovednost formulovat v elegantní a optimisticko-superlativní zkratce se projevují téměř na každé stránce publikace. A platí to i pro některá přiznání, viz třeba tyto řádky o dceři: „Steff má tak přirozený talent, že když začala ve třinácti s jazzem a improvizací s pianistou Garry Dailem, tak mi Garry zavolal a řekl mi, že nikdy neměl tak silný pocit, že jeho student to opravdu může někam dotáhnout. Steff přestala hrát na piano v dubnu 2004 a od té chvíle na žádný hudební nástroj ani nesáhla. Sám to vůbec nechápu a dodnes je to pro nás velice citlivé téma a nechceme o tom mluvit. Pro mě určitě více.“

Grafička Kateřina Stárková využila pro přední stranu obálky portrét od Lukáše Hausenblase, repro: Euromedia Group – Universum

Rudy Linka: Na cestě domů… vždycky. Euromedia Group – Universum, Praha 2021, 264 stran, doporučená cena 499 korun.

Žena v tajné církvi

Toto je nahlédnutí do dějin primárně církevních, ale s přesahem obecnějším. Salesiánský kněz Zdeněk Jančařík zpovídá ženu pozoruhodného osudu. Ludmila Javorová (* 1932) se pohybovala v prostředí takzvané skryté církve, která stála v čase komunistické vlády zcela stranou oficiálních struktur, pracovala tajně – pod vedením mimořádné osobnosti Felixe Marii Davídka (1921–1988), v roce 1945 vysvěceného římskokatolického kněze, v letech 1950–1964 vězněného a roku 1967 tajně vysvěceného na biskupa. 28. prosince 1970 Davídek Ludmilu Javorovou vysvětil na římskokatolického kněze. Davídek během svého tajného biskupského působení vysvětil sedmdesát kněží, ženatých i celibátních, a také ovšem tři ženy; Ludmila Javorová je jednou z nich. Davídek svůj „ženský“ krok, jenž je v rozporu s Kodexem církevního práva, obhajoval mimořádností situace, v níž se církev v komunistickém obležení nacházela; přitom reakce na vysvěcení žen byla silně polarizující i uvnitř tajné církve. Před čtvrtstoletím, roku 1996, Vatikán Javorové sdělil, že má zakázán výkon kněžství. Protagonistka v interview hovoří spontánně, nediplomaticky, rázně: „Nikdy jsem neměla pocit, že bych nebyla její (tedy církve) součástí! (…) A nemusela jsem o tom moc přemýšlet. Hele, aby bylo mezi námi jasno: Hlavou církve je Kristus. Vatikán a kurie jsou také pouze její součástí.“

Grafička Kateřina Tvrdá pro obálku použila fotografii Víta Kobzy, repro: ČT art

Zdeněk Jančařík: Ty jsi kněz až navěky. Rozhovor s Ludmilou Javorovou. Portál, Praha 2020, 208 stran + 8 stran obrazové přílohy, doporučená cena 319 korun.

Budeme v dějinách zapsáni jako aroganti?

Soumrak otců, soubor esejů italského jungiánského analytického psychologa Luigiho Zoji (* 1943), vyšel česky poprvé v roce 2005, podruhé, v rozšířeném vydání, roku 2017. S výtiskem této knihy je také autor vyfotografován na záložce svého dalšího titulu, který je nyní v tuzemsku k dispozici – Dějiny arogance, s podtitulem Psychologické aspekty neomezeného růstu. Jako správný jungián Zoja pracuje s mýty a archetypy. Takže kdo by v jeho kritickém pojednání o nastavení (či jak to nazveme) na neomezený růst čekal praktické rozebírání aktuálních psychických stavů konzumeristicky zacílených lidí, bude zklamán. Autor pro postižení současnosti hledá klíč v minulosti, v antice především. A ptá se: „Jsou meze rozvoje moderní civilizace výhradně technickým problémem?“ Odpovídá: Nejsou, jsou problémem především psychologickým. „Jako bychom tím, že jsme se utvrdili v dogmatu nekonečného růstu, a tudíž jsme si ospravedlnili touhu po nesmrtelnosti, chtěli našim potomkům vnutit svou přítomnost. Jelikož však společně s mýtem upadlo v zapomnění i plémě hrdinů a transcendentní kult předků, dokážeme se jim připomenout jenom tím, že se změníme v nestvůry.“

Grafický úpravce knihy Aleš Lederer si pro obálku vybral ilustraci z archivu Adobe Stock, repro: ČT art

Luigi Zoja: Dějiny arogance. Psychologické aspekty neomezeného růstu. Přeložila Helena Lergetporer. Předmluva Tomáš Sedláček. Prostor, Praha 2020, 288 stran, doporučená cena 347 korun.

Hauptbahnhof se vrací

Víte, kdo má dnes, v pondělí 30. srpna svátek? Sv. Ouželek, prudérník. Tedy alespoň dle Nedokončeného kalendáře na tento rok a všechny roky příští. Jeho sestavovatelem je jistý Eberhardt Hauptbahnhof, což není nikdo jiný než romanista, překladatel, spisovatel, pedagog, editor Václav Jamek (* 1949). Za svých mladších let se věnoval i tvorbě nevážné, vtělené kromě tohoto svazku, jenž poprvé vyšel roku 1994, i do paperbacku Kniha básňů převeršovná, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal Eberhardt Hauptbahnhof, básník český (tento titul spatřil světlo světa v roce následujícím). Nedokončený kalendář nabízí snůšku poznatků „z nejznamenitějších pramenů lidových i vědeckých“ ve formě více či méně podrobně líčených událostí vázajících se k vybraným datům. Nedílnou součástí kalendáře jsou – téměř patafyzické – inzeráty. Tady nabízíme jeden z nich: „Jste v bezvýchodné situaci: Známí vám vytýkají, že vám smrdí prsty. NEDÁ SE NIC DĚLAT, musíte si koupit TOALETNÍ PAPÍR! Mravy se lavinovitě tříbí – i vy musíte držet krok! Krokonošský toaletní papír – ZNÁMKA VAŠÍ KULTURNOSTI!“ Nynější druhé, upravené vydání Nedokončeného kalendáře obsahuje na zadní straně obálky „ohlasy“ na Hauptbahnhofovo dílo. Třeba: „Pánové, to je konec postmodernismu!… Ale co začíná, to vážně nevím. Pavel Tigrid.“

Obálka je dílem grafičky Jany Vahalíkové, repro: ČT art

Eberhardt Hauptbahnhof: Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští. Torst, Praha 2020, 288 stran, doporučená cena 299 korun.