Jedna báseň. Autorky čtou: Jana Orlová

Sbírka Neutečeš – rozdělená do dvou oddílů a rozpůlená intermezzem – je jako kámen: bezcitný, hostilní, účelový a odměřený svět vztahů bez hloubky, lásky a souznění odhaluje křehkost silácky defilujícího subjektu, který se podvoluje v jakési nadnesené rezignaci a prostě letargicky přijímá, co je nabízeno a tak, jak je to nabízeno: Jsem zde proto/ abych byla mrtvá. Lze si to i povrchově a bez odsudku užít, s určitou dávkou masochistického cynismu; ostatně, beztak Neutečeš.

Tělo a tělesnost jsou tu v roli pasivního nástroje, na němž a s nímž lze demonstrovat cokoli a manipulovat s ním zcela bez respektu a po libosti, v jakémsi mlžném odpojení od ducha. Ten jako by se díval shora a místy se bavil, většinou spíše zíval. Před tělem neutečeš, a ono zase neuteče před tebou. Zbývají strohé záznamy o tom, jaké to je. Celkově neútěšné zpravodajství má sarkastický podtón a působí velmi smutně. Mohlo by se zdát, že je to sbírka na příkladu jednoho páru plně věnovaná rozvrzaným a studeným vztahům mezi mužem a ženou, ovšem mnohem víc chce vypovídat o mezilidském lavírování obecně: onen pár funguje jako ilustrativní zástupný modul.

Nejrůznější sexuální praktiky, otvírání všemožných tělesných otvorů a přelévání tělesných tekutin nemá podněcovat žádostivost, ukazuje mnohem spíše na tragédii a ubohost tělesnosti jako potenciálního realizátora jakékoli formy citu (Vylévám se ti do úst/ jako si jiní vylévají srdce; Prší láska/ vzdychla jsem/ Udělal ses/ do deštníku; Je jaro, křížím se s tebou/ avšak nesetkávám). Neustále zaplňovaná či naplněná ústa a klíny se spíše dusí, než by tím došly naplnění a satisfakce. Rozštěpený subjekt sám sebe pozoruje a krmí jako laboratorní myš (Vysmrkám se a jdu/ vyčistit klec// Ona dloube jablko/ Je úplná tma). Co totiž s láskou? Vezmu lásku a nevím, co s ní. Pojďme ji pokusně zmáčknout, až vykrvácí dužinu i semínka.

Autorkou grafické úpravy knihy je Katerina Wewiorová, repro: Větrné mlýny

Mluvčí si setrvale ubližuje, neustále se zlomyslně zraňuje; když vaří, pak ve vlastní krvi, posiluje se sypáním posměšného štěrku na svou cestu: miluju/ peklo jako chleba s máslem/ trhám intelekt směrem dovnitř. Obrací se k temnotě, nikoli k jasu: Já jsem ten, kdo prosí ďábly. Lze vykonávat strojové akty se zaručeným výsledkem: Jsem něco mezi mužem/ strojem a planetou. Láska je nebezpečná, zamilovat se aspoň, i to znamená vyzvrátit sebe samu. Pamfletické kratičké básně jdou záměrně na sílu, přehánějí, aby si odpočaly: Stávkovala bych jen/ za anální uspokojení/ pro všechny. Chovají se trochu jako puberťák, který má pravdu omylem a je třeba mít k němu pochopitelné ohledy, třeba když jde za hranici floskule či nevkusu (sami spolu). Je totiž skutečně velmi odhalený, velmi osamělý a ponechán napospas osudu.

Jako podvratná čarodějnice, která je víc než muž, působí zmíněné intermezzo vysázené jako „pozitiv“ (oddíly jsou sázeny bíle na modré, střed je však tištěn modře na bílém podkladě): čtenáře odnáší na asociačním ruském kole úplně jinam. Tady je smutně ironické a vzdorovité zábavě konec, tady nastává prudká reflexe a sebereflexe, v níž se ukazuje, že nejobscénnější je nakonec čistota: Jsi lovec větru/ a strážíš dech/ obscénně čistý. Navíc, duše nemá gender, a v tomto ujištění může být člověku velmi dobře. Noc, smrt a Charón jsou slibně blízko.

Jana Orlová (* 1986) je básnířka, performerka, výtvarnice. Nejprve absolvovala v bakalářském programu historicko-literární studia na Univerzitě Pardubice, na ně navázala enviromentálními (magisterskými) studii na Masarykově univerzitě; současně studovala brněnskou Fakultu výtvarných umění, konkrétně v ateliéru performance u Tomáše Rullera (obojí absolvovala roku 2014). Vloni zakončila doktorské studium na pražské Akademii výtvarných studií, obor teorie a dějiny výtvarných umění. V roce 2012 publikovala v nakladatelství Pavel Mervart sbírku Čichat oheň s vlastními ilustracemi, v nakladatelství Větrné mlýny roku 2017 druhou sbírku Újedě. Básnická sbírka Neutečeš vyšla letos. Z času na čas jak skupinově, tak samostatně vystavuje. Textově spolupracuje s některými výtvarnými časopisy. Svoji tvorbu prezentuje na www.janaorlova.cz.