Země je placatá a Vratislav Kadlec dalším pozoruhodným debutantem roku 2019

Vratislav Kadlec (*1981) není na literární scéně nováčkem. Na kontě má desítky přeložených knih (ceněný je především jako překladatel knih pro děti), působil jako šéfredaktor měsíčníku pro světovou literaturu Plav. I s prozaickými pracemi tohoto autora už se čtenáři mohli setkat – otiskla je Revolver Revue, měsíčník Host či Labyrint Revue, povídka Vedlejší příznaky vyšla knižně v souboru Tajemství stržené masky (2011). Vratislav Kadlec vystudoval Literární akademii a spolu s Janou Šrámkovou či Ivanou Myškovou je tak dalším autorem, který prozaicky debutuje s touto zkušeností v zádech (druhé jmenované, Kadlecově životní partnerce Ivaně Myškové, je mimochodem kniha Hranice lesa věnována). Na obor tvůrčí psaní se u nás pořád ještě hledí tak trochu skrz prsty (v této souvislosti působí až symbolicky, že Literární akademie Josefa Škvoreckého neměla dlouhého trvání). Práce zmíněných autorů však dokazují, že výuka psaní nemusí potlačovat osobitost na úkor řemeslné zručnosti.

Hranice lesa obsahuje sedmnáct povídek. Najdeme zde několikastránkové miniatury i povídky středního rozsahu – ty převažují, což je ku prospěchu věci, jelikož autorovi evidentně svědčí, když se může „rozepsat“. Rozsahem výrazněji vybočuje pouze závěrečná, téměř čtyřicetistránková povídka Rosný bod. Nakladatelská anotace připodobňuje Kadlecovy texty k tvorbě Argentince Jorge Luise Borgese a Čecha Karla Michala, konkrétně k jeho Bubákům pro všední den. A skutečně: podobně jako u Michala, tak i u Kadlece často rozruší každodennost protagonistů nějaký nadreálný jev. Pod uvolněnou dlaždičkou v koupelně najde muž prokrvenou kůži; na schůzce s kolegou sleduje mladá žena, jak jejímu spolustolovníkovi vyraší z úst květ; protagonista zjistí, že se zuby dovede dotknout špičky vlastního nosu; muži se v obzvlášť husté mlze rozmlží obličej. Těmito náhlými vpády však není každodennost protagonistů obvykle zcela rozmetána, a tak sledujeme, jak se s nastalou situací vypořádávají.

Někdy se Kadlec s dynamikou dané situace spokojí a povídka víceméně sleduje její vyústění, přičemž obvykle vyvstávají na povrch nějaké hlubší souvislosti. To se týká především textů krátkých, ovšem i v některých rozsáhlejších povídkách stojí nadreálný jev v popředí a vše ostatní – způsob vypravování, charakteristika postav – je vytlačeno na vedlejší kolej. Skutečnost, že takový autorský postup má svoje limity, vynikne v sousedství Kadlecových textů, jejichž jádro leží jinde. Taková je například Želva, jedno z nejlepších čísel sbírky. Protagonista a vypravěč neustále rozmělňuje slova dalšími slovy a obkružuje jimi ústřední bolestivou vzpomínku. Kadlec zde účinně dávkuje časoprostorové přeskoky tak, aby vznikl žádoucí efekt vypravěčovy roztržitosti, ale aby se zároveň čtenář v textu neutopil. Podobně je vystavěna i další skvělá povídka Rubikon a hovězí, jejíž vypravěč se zamotává do toho, že přemýšlí, o čem přemýšlí, a hledá hranici mezi autenticitou svých pocitů a pouhými myšlenkami a představami o nich.

Evidentní předností Vratislava Kadlece – v níž můžeme tušit ozvuky „výcviku“ na Literární akademii – je schopnost podřídit vyprávěcí prostředky vyznění prózy. Autor se tak nezdráhá použít klišé či naivitu ve chvíli, kdy ty dokreslují atmosféru. V povídce Takové ticho kupříkladu čteme: „Závoje vodní tříště se zbarvily do ruda, potom zezlátly a hvězdná propast se změnila v nekonečný blankyt. V blankytném nesmírnu se zaklenula neskutečná duha. Opisovala dokonalý kruh.“ Dokonale kýčovitý popis, zdá se; to by se však nesmělo jednat o povídku, jejíž protagonista odhalí celosvětové spiknutí výrobců glóbusů a dospěje ke zjištění, že země není kulatá, nýbrž placatá – a on právě, po mnohaletém snažení, doputoval na samý kraj světa.

Vratislav Kadlec zkrátka debutuje jako již vyzrálý autor. Ačkoliv v jeho sbírce čteme i slabší kusy, není pochyb o tom, že jde o spisovatele, kterého stojí za to nadále sledovat. Sbírka Hranice lesa je vedle Pohybů ledu A. Gravensteena a Tapetáře Emy Labudové třetím prozaickým debutem právě uplynulého roku, který lze označit za kandidáta na objev roku v cenách Magnesia Litera. Přestože Kadlec má ze jmenované trojice asi nejmenší šanci – povídky si cestu do hledáčku porot hledají hůře –, nominace by mu slušela.

Autor je literární recenzent.

Obálka Kadlecova debutu navržená Pavlem Růtem, repro: ČT art

Vratislav Kadlec: Hranice lesa. Argo, Praha 2019, 176 stran, doporučená cena 228 korun.