Zpěvačka Sharon Kovacs: Mám opačnou představu o své budoucnosti, než jakou měli ve vydavatelství

Před necelou dekádou se objevila na scéně s debutovým album Shades of Black, z něhož se singly Diggin‘ nebo My Love staly vyhledávanými skladbami na remixy. Extravagantní a osobitá umělkyně zrovna pobývala na Kypru, když jsme vedli následující rozhovor. 

Vyrazila jste k moři trochu dobít baterky před evropským turné?

To by dávalo smysl, ale jsem poněkud zvláštní. Vyrazila jsem celkem spontánně, užít si posledních několik dní léta. Na druhou stranu nedokážu moc odpočívat, protože mi běží hlavou, co všechno musím zařídit kvůli koncertům. Lidé se válejí u bazénu, ale já si zapisuju nápady. Mám toho tolik, že si třeba zapomenu nabít techniku, a proto jsem náš včerejší termín rozhovoru zaspala. Ještě jednou se moc omlouvám.

Úplně v klidu. Jak vzpomínáte na loňské květnové vystoupení v pražském Lucerna Music Baru?

Moc se mi líbilo intimní prostředí, vřelé publikum a do hlavy se mi zarylo i to dřevěné pódium. (Smích) Praha je nádherná! Vtipné bylo, že když jsem se procházela po centru, tak jsem narazila na Tilla Lindemanna z Rammstein, kteří tam tehdy zrovna také hráli. Ptal se mě, jestli jsem už navštívila kostel, kde se nachází obrovské množství koster, a doporučil mi, ať mě tam můj řidič hodí. Zasmála jsem se, protože si o řidiči můžu nechat zdát, ale on byl natolik úžasný, že mi přenechal svého, který věděl, kam mě odvézt.

Škoda, že nebyl prostor, aby se s vámi Lindemann objevil na pódiu. Představuji si reakci publika, pokud byste ohlásila: „Máme tu speciálního hosta, kterého jsem dnes odpoledne potkala na Staroměstském náměstí.“ Byla vaše společná skladba Child Of Sin tenkrát vůbec hotová, aby to bylo reálné?

Myslím, že už byla dokončená. Hodně času nám zabralo i video, u kterého jsme dlouho debatovali, jak ho pojmout. Nebylo to zrovna nejjednoduší, protože Till se tehdy nacházel pod velkým mediálním tlakem. (Byl podezřelý ze sexuálních deliktů. Na konci srpna berlínská prokuratura oznámila, že zastavila vyšetřování, protože se nepodařilo shromáždit důkazy – pozn. red.) Každopádně loni jsem se ho při svém pražském koncertu pokusila přizvat, ale nestíhal by to – například už kvůli zvukové zkoušce, která někdy trvá i celý den. Nicméně jsem ráda, že jsme se spolu chvíli prošli, společně s mou kytaristkou, kterou jsem mu představila. Dokonce ho na ulici prakticky nikdo nepoznal, což bylo fajn. Dostala jsem od něj mnoho tipů, kam si zajít v Praze.

Jak vůbec došlo ke spolupráci na vaší nejnovější desce Child Of Sin?

Znám jednoho z jeho přátel, ale základem bylo, že se mě má manažerka zeptala, koho bych chtěla na desce, bez ohledu na to, jak reálné by to bylo. Tilla jsem zmínila jako naivní vtip, ale zkusili jsme to. Poslala jsem zprávu kamarádovi, který byl tak milý, že Tilla odchytil, a vyšlo to. Pozval mě do Berlína, kde jsme si hodně povídali o významu a podstatě skladby. Něco jsme i přepisovali, aby nám to oběma pasovalo. Jsme totiž oba hodně specifické osobnosti. Měla jsem štěstí a extrémně mě těší, že vše probíhalo bez lidí od vydavatelství.

Co byla témata a zkušenosti, kde jste se shodli?

Abych řekla pravdu, tak mi nikdy neřekl, proč do toho šel a která témata mu byla blízká. Myslím, že mu přišlo v první řadě odvážné, že jsem otevřeně řešila mnoho věcí. Věřím, že mu i hodně sedl styl a atmosféra skladby. Je tam intenzita, ale stejně tak aranže, které se objevují v klasické hudbě. Cítila jsem z něj chuť si vyzkoušet něco jiného. Zároveň jsme si sedli jako lidé, kteří jsou do určité míry extrémní, ale primárně v tom, že si jdeme za svým.

Když to srovnáte s prvními dvěma alby, co vám nechybí na spolupráci s velkým vydavatelstvím Warner Music?

V první řadě mě trápil ten jejich tlak. Když pracujete s velkým vydavatelstvím, valí na vás nejrůznější nápady a velká očekávání. Takhle opravdu nemůžu fungovat, protože mě to odtahuje od toho, co mě dělá tím, kým jsem. Miluji zpívání a jsem dříč, ale stejně tak potřebuji volnost občas experimentovat i s jinými formami umění. I proto jsem se letos přihlásila na uměleckou školu a vracím se ke studiu. Mám zcela opačnou představu o své budoucnosti, než jakou měli ve vydavatelství. Jejich pohled byl jednoduše řečeno „přímočarý“. Ale já chci experimentovat, mít svobodu a přeskakovat, jak se mi zlíbí. S věkem se rovněž mění priority. Sen o celosvětové slávě už pro mě není aktuální. Chci tvořit hudbu pro lidi, kteří ji mají rádi. To byl vždy základ, ale čím dál víc chápu, jak je pro mě svět velkého vydavatelství nevhodný.

Poster k nynějšímu zpěvaččinu turné, zdroj: Facebook umělkyně

Netlačit tedy vaši podobnost s projevem Amy Winehouse a nechat věci svému tempu?

Přesně tak. Zpočátku to ani nevypadalo, že bych skončila pod něčím vlivem. Když jsme připravili s mým producentem první album a vydali pilotní singl, byla to pohoda bez ambic. Jakmile se rozjely stroje, tak to byla „tlačenka“. S nějakým reálným uměním to mělo stále méně společného. Neměla jsem z toho radost a mnoho lidí kolem mě také ne. Myslím si, že posluchači oceňují, že si jedu po svém. A finanční stránku také postupně zvládám.

Na které jiné druhy umění jste se začala zaměřovat vedle hudby?

Je to obrovské spektrum. Základem je představa vzít do dvou tří let lidi na výpravu. Hudba je pro mě úžasný způsob komunikace, ale stejně tak jsem u toho velice zranitelná, odhalená a extrémně citlivá. Například v případě předchozí desky Cheap Smell jsem se cítila doslova nahá. Domnívám se, že bych s tou křehkostí mohla pracovat i v jiných uměleckých podobách. Fascinují mě skulptury, zvuky a další vizuální prvky, které hudbu podtrhnou. Chtěla bych také ve své prezentaci přidat více pohybových prvků. V rámci vysněného projektu by hudba byla jedním z elementů toho všeho, co bych chtěla předat. Marina Abramović (srbská konceptuální umělkyně, pozn. red.) je pro mě v tomto ohledu velkou inspirací. Používá totiž sebe samu jako uměleckou platformu. Tímto směrem bych se ráda vydala.

Jak tyto představy filtrujete, aby nezůstalo pouze u nápadů?

Hlavní výzvou je pro mě vždy čas. Na druhou stranu v průběhu posledních let se mi lépe daří pracovat s vjemy, které mi do života přicházejí přirozeně. Pokud mám nápad, tak ho nezahazuju, ale stejně tak po tom nejdu stůj co stůj. Když se mi v paměti udržuje dlouhodobě a dostavilo se i několik zajímavých příležitostí s tím spojených, tak je to pro mě znamení, abych zacílila tím směrem. Díky tomuto přístupu mám obrovské množství nápadů, inspirací a příležitostí.

Chápu tedy správně, že americké turné již není na seznamu těch největších snů a cílem je poskytnout tu nejvyšší kvalitu a rozmanitost Evropě?

Ano, to je důsledek několika posledních let. Dobývat svět již skutečně nechci. Mou prioritou je jít spíš do širšího uměleckého spektra. Nejnovější deska sice má na to, aby se uchytila i v USA, ale chtělo by to obrovskou dávku času a energie, které bych ráda investovala jinam.

Autor je hudební publicista.