Elektronický experimentátor Alva Noto: Všem doporučuji nevěřit sociálním sítím

Namísto vzpomínek na Česko, kde v minulosti již koncertoval, nebo namísto probrání blížícího se pražského vystoupení s Ensemble Modern s programem Xerrox Vol. 4, se do našeho hovoru zprvu tlačilo aktuální téma dalšího válečného konfliktu – na Blízkém východě: „Cítím na sobě dopad složité doby, v níž jsme obklopeni válkou. Komplikovaná situace a dost to na mě působí,“ přiznal Alva Noto hned na začátku. „Zájem o studium a pochopení dějin jsou obecně na příšerně nízké úrovni. Je neuvěřitelné, že jsme odsouzeni opakovat stejné chyby pořád dokola. Naštěstí jsem válku nikdy na vlastní kůži nezažil, ale cítím, že nejde jen o bitevní pole. Je v tom i kus ‚normality‘ – je velice zvláštní, že můžete žít ve válce, a přitom pracovat nebo chodit do školy. Díky příběhům, které se k nám dostávají, je jasné, že válečný konflikt není černobílý.“

Každý válečný konflikt je komplexní. Ale současný v Gaze patří nejsložitějším, navíc sahající hluboko do historie. Kde čerpáte informace pro zorientování a kontext?

V první řadě všem doporučuji nevěřit sociálním sítím. Čerpejte ze spolehlivých zdrojů typu kvalitní novinařina, která má finanční zázemí a odvahu. Vyrůstal jsem ve Východním Německu. Když jsem sledoval televizi, v půl osmé jsem viděl východoněmecké, a v osm západoněmecké zprávy. Vyrůstal jsem tak, že jsem vždy slyšel dvě různé interpretace jedné a té samé věci.

Když se dnes zamýšlím nad zprávami, neanalyzuji, zda je to pravda, anebo lež. Spíš se ptám, proč se o tom dozvídám zrovna teď. Jaký je smysl, že to slyším nyní, a nikoliv před deseti lety. Když se člověk podívá na konflikt v pásmu Gazy, tak je pochopení tohoto konfliktu extrémně složité. Nehraje tam roli jediný příběh. Je to komplexní spletenec obrovského množství příběhů. Sleduji proto zdroje typu Al Jazeera, The Guardian a mnohé německé televizní stanice. To vše jsou zdroje, jimž do určité míry mohu věřit. Snažím se nepodléhat snadným a jednoduchým závěrům. Informace, které získáváme, jsou často fakta, která takzvaně máme dostat, zatímco mraky toho, co bychom opravdu měli vědět, se k nám bohužel dostane až za mnoho let.

Včera večer jsem měl debatu s mými dětmi na téma sociální sítě a varoval jsem je, že sociální sítě nejsou informačním kanálem. Řada lidí si neuvědomuje, že velice často je to zmanipulované prostředí. O to víc je těžké rozpoznat, jakým způsobem a za jakým účelem. Kvalitní žurnalistka stojí na ověřování informací. Na světě zbývá už jen několik novin, které takto pracují. Pak je tu následný problém s nedostatkem času a stihnout je všechny pročíst. Nicméně, tři/čtyři zdroje jsou za mě ideálním řešením.

Jak vás impulzy, o nichž se tu teď bavíme, ovlivňují po kreativní stránce?

V první řadě: války, konflikty a fake news vytvářejí pocit strachu. Snažím se proti tomuto pocitu bojovat, protože skrze obav se dá manipulovat s lidmi. Vyvolání strachu je první fáze, a tu musíte zatrhnout v zárodku. I proto je nutné se socializovat novými způsoby, s nejbližšími lidmi, jimž důvěřujeme. Debatovat s profily na sociálních sítích je to nejhorší možné řešení.

Pokud jsem správně pochopil, tak právě intenzivnější kontakt s rodinou a přáteli vám pomohl během pandemie. Poté, co odezněla první fáze, kdy jste byl paradoxně nadšen, že se můžete zavřít na neomezenou dobu a pracovat, se časem něco změnilo. O co šlo?

Nepochybuji o tom, že pandemie měla masivní dopad na nás všechny, ovšem různými způsoby. Zavřít se a pracovat je pro mě celkem přirozené. Ale je pravda, že když jsem uprostřed pandemie po čase odehrál vystoupení, rozbrečel jsem se. Došlo mi, jak mi osobní kontakt neskutečně chybí. Jistě, chyběl mi fyzický tlak hudby, ovšem fyzická přítomnost publika bylo to hlavní! Věřím, že jsme všichni měli pocit, že potřebujeme osobní komunikaci, a ne vše přesunout do digitálního prostředí. Mnoho let jsme nakládali s vizemi, že budeme čím dál více žít v online světě, jenže fyzickou přítomnost a oporu nenahradíte.

V Praze budete vystupovat ve Veletržním paláci, kde se nachází sbírka moderního umění Národní galerie. Byl to váš požadavek, anebo návrh pořadatelů?

Byla to nabídka promotérů. Zprvu jsem nevěděl, co mě čeká. Na druhou stranu, okamžitě se mi zamlouvalo vystoupit v tak prestižní instituci, v porovnání s nějakým underground klubem, kde bych třeba běžně hrál. Stejně tak bylo potřeba doladit, jaký program vybrat pro festival typu Prague Sounds. Napadlo mě použít program, který jsme během pandemie připravili s Ensemble Modern. Existuje video nahrávka, ale zatím jsme to nikdy nehráli veřejně. Všechny nás velice mrzelo, že se to nikdy nepoužilo, takže tímto pomyslně uzavřeme pandemickou fázi.

Ačkoliv po albu Xerrox Vol. 4, na něž se v Praze zaměříte, vyšly od té doby i dva tituly ze série HYbr:ID?

Upřímně: Nechodí mi zas tolik nabídek, kde bych mohl zapojit osmnáct muzikantů a s podporou festivalu přivést i odpovídající techniku. Snažím se tento program promotérům nabídnout jako první, ale pokud je to pro ně organizačně nemožné, hledám jednodušší řešení, která se dají osekat třeba až na pouze sólové vystoupení.

Jak dlouho už trvá vaše spolupráce s mezinárodním souborem Ensemble Modern? Začalo to při zakázce, která byla spojená s oslavami 400 let od založení města Mannheim?

Přesně tak. To byl úplný začátek. Ryuichi Sakamoto (uznávaný japonský skladatel, dlouholetý kolega, který letos zemřel, pozn. autora) a já jsme dostali od města nabídku připravit program, kterým by oslavili jejich výročí. Tak jsem se seznámil s Ensemble Modern a od té doby – už je to už nějakých dvacet let – jsme zůstali v kontaktu. V průběhu let jsem mnohdy pracoval s některými členy souboru i samostatně. Časem mě napadlo přizpůsobit koncept Xerrox pro tento ansámbl.

První titul ze zamýšlené pětidílné série Xerrox vyšel už v roce 2007. Jak probíhalo plánovaní konceptu?

Bylo to náročné na začátku a jinak tomu není ani dnes. (smích) V té době jsem byl především neuvěřitelně produktivní a směle jsem se domníval, že zvládnu vydat jedno album ročně. První dvě desky vyšly poměrně rychle po sobě, ale u třetího si to vyžádalo nějakých sedm let. Během té doby se trochu změnil můj přístup a už jsem zase tolik netrval na tom, že musím stavět jen na samplech.

Samply vám došly, pokud se nepletu…

Ano, kvalitní zdroje vyschly (smích). Už mě zároveň přestalo bavit manipulovat s něčím, co zdeformuju tak, aby z toho vyšlo něco úplně jiného. Uvědomil jsem si, že je pro mě snazší hudbu napsat než se pídit po nových samplech. Chci vytvářet zvukové vesmíry. Svou tvorbu mnohdy rád popisuji jako soundtracky k neexistujícím filmům.

V Praze zahrajete Xerrox Vol. 4. Jakou jste na tom s pátým, finálním kusem série?

O začátku jsem si ho představoval jako křehký kus na vrcholu pyramidy. Nápady, kterých se mi začalo objevovat sympatické množství, to oproti původní představě posunou. Nejspíš tak, že pětka bude úzce spojena s třetím a čtvrtým dílem. Zároveň se oklikou – atmosférou, abstrakcí a trochu i hlukem – vracím k jedničce. Ostatně listuji i kresbami a poznámkami z počátku celého projektu, abych se v něčem držel původní linie.

Za těch šestnáct roků, které uplynuly od prvního alba série Xerrox, hudební technologie značně pokročily. Jaký to má na vaši práci vliv?

Vždy mě bavily inovace, ale stejně tak jsem byl opatrný v tom, jak s nimi nakládat. Nikdy jsem třeba neměl problém používat věci, které by mnozí označili za staromódní či vysloužilé. Kdejaký nejnovější filtr v grafickém programu může být vizuálně dechberoucí, ale pokud nepasuje do mé vize nebo příběhu, nezajímá mě. Už dávno jsem se naučil si jít svou vlastní cestou.

Ale když budeme mluvit i o vizuální stránce, tak již v začátcích živého hraní jsem cítil, že vedle počítačově vytvořené hudby mi něco chybí a začal jsem s vizualitou cíleně pracovat v době, kdy to nebylo zvykem. Dnes téměř nenajdete tvůrce elektronické hudby, jemuž by chyběly vizuální prvky. Na začátku kariéry mě uráželo, že mi z festivalů dávali najevo, že projektory neposkytují. Dnes je vizuál povinnost. Zároveň jsem si často vše připravoval sám, i proto nemám ambici soupeřit s gigantickými přepálenými spektákly typu hala Sphere od U2 v Las Vegas. Člověk se pak nutně ptá: A kde je vlastně ta kapela? Zmizela. Obrazovka je najednou důležitější.

Už před deseti lety jsem měl pocit, že musíme publiku vysvětlovat, že pokud chceme silný vizuální prvek, tak musí být s hudbou v symbióze. Pokud grafické prvky přidáváme dodatečně a plácáme jednu vrstvu na druhou, nutně se to přepálí. Docházím do bodu, kdy se ptám: Co technicky ještě dává smysl? Jsem si plně vědom toho, že nejsem umělec, který by plnil stadiony. Soupeřit mohu inovacemi a nápady.

Trailer ke streamu z roku 2021, který zobrazil spolupráci Alva Noto & Ensemble Modern v rámci alba Xerrox, Vol. 4, zdroj: YouTube

Už jsme zmínili Xerrox Vol. 5. Je ještě něco, čemu se aktuálně intenzivně věnujete?

Nedávno vyšlo album HYbr:ID II a třetí část tohoto cyklu je již dokončena. Dojde na ni v příštím roce. Kromě toho bych rád znovu vydal Xerrox Vol. 1 až 3, protože už nějakou dobu nejsou dostupné. Připravíme proto odpovídající remastery. Stejně tak jsem začal dávat dohromady krátké filmy, které spíš zapadají do kategorie umělecké instalace, půjde o propojení filmu a hudby. Pracuji při tom s reálnými záběry, nikoliv vytvořenými na počítači. Objevuji pro sebe tak trochu nové obory.

Autor je hudební publicista.