Bonusy k Echu Pražského jara 2020 – díl pátý Finále!

Lukáš Sommer koncertoval v rámci festivalu 31. května v Národním technickém muzeu. Sommer: „Představit svou autorskou tvorbu na Pražském jaru v ucelené podobě je jednou z největších uměleckých výzev, před kterou jsem kdy stál. Idea dramaturgie stojí na kytarách, mé lásce k nim a na nemožnosti vydržet u jedné jediné. Je to právě ručně vyráběný nástroj, jeho osobitý zvuk, který mě inspiruje při tvorbě.“ Foto: Pražské jaro – Ivan Malý

Josef Chuchma
11. 6. 2020
1 min

Pětasedmdesátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro byl atypický. Celý se konal online. Jednou týdně, vždy v neděli, bylo na programu ČT art odvysíláno informační Echo Pražského jara 2020. My zde přinášeli bonusy k této relaci. Závěrečná bonusová dávka je výživná.

Atypičnost 75. Pražského jara ovšem nespočívala výhradně v tom, že se vinou pandemie téměř celý konal bez diváků – velmi redukované publikum mohlo být přítomno až úplně ke konci festivalu, ale rovněž se lišil ve skladbě programu. Snížil se pochopitelně počet festivalových koncertů, dramaturgie volila nevídaná řešení, jak co se týče prostorů, kde se daný koncert konal (viz foyer Janáčkova divadla v Brně, kde 20. května 2020 hrál Brno Contemporary Orchestra – BCO), tak samotného programu. Asi nejvíce patrné to bylo u závěrečného koncertu, kde namísto původně plánované Beethovenovy Deváté symfonie s „Ódou na radost“, která je silně spjatá s historií Pražského jara, zazněly Beethovenovy dva pozdní smyčcové kvartety v úpravě pro smyčcový orchestr. Zahrála je smyčcová sekce Česká filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši. Kromě bonusů na těchto stránkách nabízíme, co se Pražského jara týče, i názorové ohlédnutí za ním.

Alternativní program Pražského jara 2020 přinesl celkem jedenáct koncertů, jejichž přímé přenosy mohli diváci bezplatně sledovat prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí festivalu. Vybrané koncerty zprostředkoval Český rozhlas a Česká televize. V součtu tyto přenosy dosáhly 1,2 milionu zhlédnutí v České republice a 53 zemích světa. „Za normálních okolností program Pražského jara připravujeme s několikaletým předstihem, alternativní program vznikal v řádu týdnů. V krátkém čase jsme si museli osvojit mnoho nových dovedností – naším úkolem bylo koncerty vymyslet, organizačně zajistit, ale nově také zprostředkovat divákům, kteří se z koncertních sálů přesunuli k obrazovkám a displejům,“ poznamenal ředitel Pražského jara Roman Bělor.

Lukáš Sommer

Poslední květnový den vystoupil v Národním technickém muzeu se svým kytarovým recitálem Lukáš Sommer za spoluúčasti kontratenoristy Jana Mikušeka. V suverénně nejdelším bonusu ze všech, které jsme v souvislosti s Pražským jarem 2020 publikovali, Sommer představuje osm kytar, které během koncertu využil – vypráví, od koho jsou a předvádí zvuk oněch nástrojů.

Lukáš Sommer (*1984) je multižánrový skladatel, kytarista, aranžér a improvizátor. Rád se vydává za hranice klasické hudby a snaží se propojit vlivy etnické, jazzové a klasické hudby. Komponovat začal jako samouk ve třinácti letech. Konzervatoř v rodných Českých Budějovicích vystudoval v oborech hra na kytaru a skladba; dále studoval skladbu na HAMU, kterou absolvoval v roce 2009. Jako skladatel i koncertní kytarista se uplatňuje jak na evropských, tak amerických pódiích.

Tomáš Brauner & Pražští symfonikové FOK

První červnový den se smyčcová sekce Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK představila na domovské scéně tohoto tělesa, ve Smetanově síni Obecního domu. Na programu měli jednu skladbu Arnolda Schönberga – Smyčcový sextet „Zjasněná noc“ op. 4, a dvě skladby Josefa Suka – Meditaci na staročeský chorál „Svatý Václave“ op. 35a a Serenádu pro smyčce Es dur op. 6.

Tomáš Brauner (*1978) studoval hru na hoboj a dirigování na Státní konzervatoři v rodné Praze. V roce 2005 absolvoval HAMU, obor dirigování. Následovala stáž na vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst. Od roku 2013 zastával post šéfdirigenta Plzeňské filharmonie a v roce 2014 se stal hlavním hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Českého rozhlasu v Praze. Od sezóny 2020/2021 bude šéfdirigentem Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK.

Jakub Hrůša řídí smyčcovou sekci České filharmonie ve Dvořákově síni Rudolfina

Jakub Hrůša & Česká filharmonie – I

Závěrečný koncert Pražského jara 2020 připadl na 4. června. V Dvořákově síni Rudolfina (s koronavirově náležitě rozesazeným publikem) zazněla dvě díla Ludwiga van Beethovena: Smyčcový kvartet č. 14 cis moll op. 131 a Smyčcový kvartet č. 16 F dur op. 135; obě ovšem v úpravě pro smyčcový orchestr. V prvním z bonusů, v nichž hovoří dirigent večera, vypráví Jakub Hrůša o povaze právě jmenovaných Beethovenových děl a o jejich uchopení smyčcovou sekcí České filharmonie. „Skutečně vesmírná hudba; je to dramaturgie, jež má ve světě již delší a pozoruhodnou tradici, která ovšem také vždy spadala a dosud spadá do kategorie naprosto výjimečných událostí,“ pravil Hrůša nedávno této volbě.

Jakub Hrůša & Česká filharmonie – II

V závěrečném bonusu dirigent Jakub Hrůša shrnuje základní dojem z letošního ročníku Pražského jara. Zde hovoří především jako člen umělecké rady tohoto festivalu. Má za to, že odezva, jíž se dostalo přenosům z festivalu, „dosvědčuje hlad a žízeň“ po kultuře. „Stejně ale musím říct, zcela upřímně, že i když se budu zatím festivalem 2020 ohlížet s velkou hrdostí a s nadšením, co bylo možné dokázat, tak si ze všeho nejvíc přeju, aby příští ročník nebyl takový. (…) Mně plný sál soustředěných lidí nesmírně chybí. (…) Takže nostalgii po roce 2020 určitě mít nebudu,“ praví dirigent Hrůša.