Analog: Antikvariáty

Voní to, někomu ovšem možná i trochu páchne, šustí to, je to opravdové, dá se na to sáhnout. Taky je to svého druhu krásná věc. Kdysi dávno, milé děti, se na návštěvách koukalo po tom, co má kdo v knihovně. „Mít dobrou knihovnu“ byla tehdy stejně důležitá hodnota jako dneska dejme tomu „mít čtyřicet tisíc followerů“. Řekni mi, co čteš, já ti řeknu, jaký jsi člověk, pravívalo se. A ruský klasik hlásal: Za všechno, co je ve mně dobrého, vděčím knize.

Antikvariáty jsou další jménem, přímo synonymem sentimentu. Chodí se do nich pro poklady. Na kus řeči. Za prachem ve vzduchu, za prostorem bez akustického smogu, za doplněním sbírek. V České republice jich v současnosti existuje kolem tří set. Jen Praha jich má kolem padesátky, což je vzhledem k počtu obyvatel zhruba trojnásobek antikvariátů, které můžou navštívit třeba berlínští obyvatelé.

Pro další díl rubriky Analog jsme natáčeli ve dvou z pražských chrámů přečtených knih.

První z nich patří legendě oboru Jiřímu Novákovi a je v holešovické Dělnické ulici. Postává mezi tunami knih, nejčastěji s některou z nich v ruce. Striktně odmítá všechny ty internety; knihy prodává výhradně těm, kteří si pro ně osobně přijdou. V relativně malém prostoru má více než sto tisíc svazků – během natáčení přišli tři lidé s třemi zcela odlišnými požadavky: Jiří se pokaždé zanořil mezi hromady a během pár vteřin vytáhl požadovaný snář, knihu Ussurijským krajem od Vladimira K. Arseňjeva a herbář z roku 1974.  Novák nepotřebuje databázi, nosí ji v hlavě. Jenže odmítání nových technologií přivedlo antikváře z Dělnické až k tomu, že jeho obchod dlouhodobě  neprosperuje a každý měsíc potřebuje finanční injekci – na tu Jiří vydělává během nočních služeb ve 24/7 garážích na Krejcárku. Když o svém obchodě mluví jako o drahém koníčku, rozhodně nepřehání.

Druhý obchod patří Elišce Hofmanové. Spravuje jej ve smíchovské Kotevní ulici. Kdysi patřil jejímu tatínkovi; dceři jej předal a sám teď provozuje malý obchod s knihami na nádraží v Českých Budějovicích. Eliška Hofmanová se nachází na opačném konci antikvářského spektra než Jiří Novák. Internet je její „pravá ruka“, většinu knih prodá přes svoje stránky. Do obchodu si je objednavatelé chodí vyzvednout. Lidé, kteří se osobně jdou povrtat do polic a nacházet poklady, tvoří zhruba čtvrtinu klientely. Eliščin obchod je, zřejmě i díky ukotvení v současnosti a schopnosti využít technologie, výdělečný. Přiznává, že tímhle podnikáním nezbohatne, ale zároveň obchod uživí tři lidi.

Ve videu se podívejte, jak se žije a podniká antikvariátníkům.

Poslední vpravdě analogový knižní hrdina: Jiří Novák ve svém antikvariátu v pražských Holešovicích, foto: Artzóna