Česká výtvarnice v Miláně: Panují obavy jak z nákazy, tak z návratu do normálního života
Jak se žije v Miláně v době karantény? Jaké jsou vyhlídky pro umělce a myslí italská vláda na příští podporu kulturu? Zuzana Pernicová, česká výtvarnice žijící v druhém největším italském městě, přibližuje současné dění a to, jak zasahuje uměleckou obec. Rozhovor vznikl 5. dubna.
Nastiňte aktuální situaci v Miláně…
V porovnání s některými menšími městy Lombardie není kritická, ale nemocných zatím stále přibývá. Problém je s nemocnicemi, které nestačí kapacitou na takový počet vážně nemocných, takže v minulých dnech došlo ke zřízení provizorních nemocnic pouze pro případy spojené s koronavirem. Od začátku března je po celé Itálii úplný zákaz vycházení, výjimkou je nákup potravin v nejbližším supermarketu nebo vyvenčení psa nejdále 100 metrů od místa bydliště. Kde je to možné, probíhá home office a online výuka. To jsou všeobecné informace z médií.
Pokud mám mluvit za sebe, k této situaci došlo tři měsíce po narození mé dcery, přičemž už po porodu jsem samozřejmě musela každodenní zvyky dost změnit, totiž přizpůsobit dítěti. Malá ještě není očkovaná, takže jsme chodily maximálně do parku. Nová situace v Itálii je pro mě spíše pokračováním té situace již stávající. Žijeme ve třech, takže se nemusím vypořádávat s osamocením, které tady najednou postihlo dost lidí, navíc Italů, kteří jsou velmi společenští. Odpadly mi tedy pouze vycházky s malou v parku a o vzniklé situaci jsem slyšela pouze zprostředkovaně ze zpráv. Po měsíci jsem včera vyšla do pět minut od domu vzdálené zeleniny a až v ten moment jsem viděla, jak se změnily ulice, chování lidí. Velmi surrealistický výjev.
Běžný život v Miláně tak, jak jej známe, se zastavil. Panují obavy jak z nákazy, tak z návratu do normálního života, a samozřejmě z ekonomické situace. Problémy jsou zřetelné již nyní, ne všichni mají možnost pracovat. Období bez jakéhokoliv příjmu dostane značnou část lidí do velkých finančních obtíží. Je cítit solidarita a snaha pomoci si navzájem, například některé obchody nabízejí možnost koupit potraviny navíc a odložit je na určené místo, kde jsou k dispozici pro ty, kteří si nyní nákup nemohou dovolit. Stát také určitým skupinám lidí vypomůže jednorázovou finanční částkou 600 euro.
V osobní rovině se vás zavedená opatření více nedotýkají?
Jsem introvert, takže necítím jako problém trávit čas doma bez možnosti sociálních kontaktů. Naopak, v samotě nacházím inspiraci a novou situaci vnímám jako příležitost k zastavení se a k přehodnocování. Co mě zneklidňuje, to je otázka, kdy se budeme schopni dostat do České republiky. Původně jsem plánovala, že na jaro či léto se s dcerou Lídou rozjedeme k prarodičům. Zdejší situace se však vyhrotila natolik rychle a k opatřením – tedy k zavření Lombardie a vůbec hranic – došlo natolik nečekaně, že nebylo možné udělat jakékoliv rozhodnutí.
Jste malířka. Musela jste například zrušit či pozastavit nějaké výstavní plány?
Vzhledem k nedávnému narození dcery jsem již před mateřskou pozastavila a přesunula termín plánované výstavy v České republice. Následujících několik měsíců jsem se rozhodla věnovat čas především Lídě. Stávající situace ve mně spíše vyvolává otázky ohledně svobody, osamocení, našich limitů. Témata, jimž se už několik let věnuji a zpracovávám je v obrazech a v kresbách. Současná situace otevírá nové způsoby, jak na tato témata nahlížet.
Ozývají se hlasy z kulturní obce ke stávající situaci? Diskutují třeba to, jak omezující opatření poznamenávají kulturní provoz? Je nějaký výrazný mluvčí italské kulturní scény?
Řada výtvarníků situaci vizuálně reflektuje ve svých pracích. Na sociálních sítích se vytvářejí skupiny výtvarníků finančně podporujících nemocnice prostřednictvím prodeje svých děl nebo skupiny podporující dodržování pravidel a nevycházení s názvem Io resto a casa. Jedná se o fotografie umělců pracujících v ateliéru, případně fotografie studií. Mnoho jak větších galerií, tak menších výstavních prostorů – rovněž na platformě sociálních sítí – zavedlo online prohlídky, online návštěvy studií a podobně.
Finanční dopady situace na kulturu se tu pochopitelně řeší. Bohužel jen v Miláně bylo mnoho každoročních akcí jako Design week nebo veletrh umění Miart úplně zrušeno, případně přesunuto na podzim. Státní muzea a galerie jsou pochopitelně zavřená. Italská online platforma věnovaná umění Artribune zmiňuje, že milánská radnice odhaduje týdenní „kulturní“ škodu zhruba na zhruba čtyři sta tisíc euro. Pozastaveno bylo zhruba tři tisíce koncertů a divadelních představení po celé Itálii, z nichž šedesát procent bylo přesunuto, a zbytek úplně zrušen.
Italský spisovatel a novinář Pierluigi Battista v deníku Corriere della sera například navrhuje zřízení národního fondu, který by pomohl zmírnit finanční dopady epidemie na kulturu.
Připravuje vláda konkrétní opatření, aby pomohla kultuře?
Stát podpoří státní zaměstnance v kultuře, umělce, herce a živnostníky jednorázovou finanční částkou. Například na podporu „živé kultury“ bylo stanoveno 130 miliónů euro ze státního fondu.
Zuzana Pernicová (*1987) vystudovala v rodném Brně Fakultu výtvarných umění VUT, kde navštěvovala ateliér Papír a kniha Jiřího Hynka Kocmana, následně Martina Mainera a studium ukončila roku 2015 pod vedením Luďka Rathouského. Roku 2013 absolvovala Erasmus na milánské Accademia di Belle Arti di Brera, kde navštěvovala kurzy malby pod vedením Italo Bressana a kurzy grafiky u Gaetana Bacco. Po ukončení studia se do Milána odstěhovala natrvalo a téhož roku se umístila mezi finalisty Premio Carlo Bonatto Minella (Art Prize CBM, třetí edice 2015–2016).
