Česká literatura pro školu i dům na iVysílání ČT
Celostátní karanténa je pro žáky a studenty obtížným časem nevídaného samostudia. A pro dospělé je to zkouška sice bez známek, ale neméně psychicky obtížná. Nabízíme první výběr pořadů uložených pro veřejnost v archivu České televize. Zájemcům nabízí možnost (sebe)vzdělávání.
Naši literární procházku archivem, zaměřenou především na české písemnictví minulého století, bychom však mohli začít stále aktuálním předchůdcem z poloviny století devatenáctého – K. H. Borovským. V roce 2016 měl premiéru „polohraný dokument režisérky Ljuby Václavové“ nazvaný jednoduše Karel Havlíček Borovský. Spisovatele v něm ztělesňuje herec Marek Němec, o KHB hovoří například literární historik Martin C. Putna či literární kritik a politický komentátor Bohumil Doležal. Havlíček se pochopitelně různě utkával s národnostními živly.
Plodem vícejazyčného českého prostoru mezi jiným byla výtečná německy psaná literatura první poloviny dvacátého století. Jejím populárním představitelem byl „zuřivý reportér“ Egon Erwin Kisch. Této osobnosti se v roce 2006 chopila dokumentaristka Jana Hádková a natočila snímek Legenda o Kischovi. Kischovou souputnicí byla novinářka Milena Jesenská, nejvíce sice proslulá coby přítelkyně a adresátka dopisů Franze Kafky, ovšem to je pouze jedna fazeta její výrazné osobnosti. Emocionální hraný portrét Kolem Mileny Jesenské předloni natočila Natálie Císařovská, Jesenskou v něm výborně ztvárňuje Vanda Hybnerová.
Tím se přesouváme k básnickým klasikům dvacátého století. O Petru Bezručovi se v poslední době vedla debata kvůli jistým výrokům písničkáře Jaromíra Nohavici ve věci autorství Slezských písní. Nic nového pod sluncem, dokument Ivo Macharáčka z roku 2002 Petr Bezruč (bez záruky) reflektuje některé dohady o autorovi, přičemž ten se v samém závěru filmu (v dávném audiozáznamu) k věci autorství rovněž vyjadřuje. Bezruč se, jak je snad dostatečně známo, stranil veřejnosti. Neméně důsledný v tom byl Vladimír Holan, uzavřený v klauzuře svého malostranského bytu v Praze. V roce 2005 – ke stému výročí básníkova narození – natočil režisér Jan Soukup dokument O dvacáté páté hodině.
V témže roce jako Holan, tedy 1905, se narodil jiný velký básník, Jan Zahradníček. Zemřel však o dvacet let dříve (roku 1960), po návratu z dlouholetého vězení, kam jej, jako bytostného katolíka, uvrhl komunistický režim. V roce 2009 natočil Petr Baran dokument Dům Strach, pojmenovaný podle sbírky sestavené z poezie, kterou Zahradníček psal právě ve vězení. Jen o pět let mladší než oba vzpomenutí tvůrci, byl básník Oldřich Mikulášek, jehož charismatická osobnost přitahovala ve své době zejména brněnské kulturní kruhy. Právě v brněnském studiu ČT vznikl roku 2010 dokument Oldřich Mikulášek, bard moravský (režíroval jej Karel Fuksa). Jeho stopáž je šestadvacetiminutová, tedy zhruba poloviční, než jsou všechny výše uvedené spisovatelské portréty.
Nejmladším a jediným dosud žijícím z uvedených spisovatelů je Ivan Wernisch: v digitálním archivu je uchován jeho stručný, patnáctiminutový profil, natočený roku 2005 Janou Chytilovou a suše nazvaný Ivan Wernisch, básník, neboť byl součástí kulturního cyklu Portréty. Škoda, že iVysílání nenabízí hodinový portrét Básně Ivana Wernische z roku 1998, který pro ČT režíroval Břetislav Rychlík v rámci cyklu Zblízka.
Ale i tak máme za to, je z čeho vybírat. O dalších literárních tipech z archivu České televize se zde v obdobné formě budete moci dočíst co nevidět. Stejně jako o pořadech z jiných kulturních disciplín.