Co je to za formát? Rozmlžila se hranice hudebního alba

Výroční žebříčky nejlepších desek patří k dobrému zvyku každého, kdo má pocit, že hudbě rozumí. Redakce hudebních magazínů a portálů jejich prostřednictvím rekapitulují uplynulých dvanáct měsíců; pro fanoušky je to příležitost zachytit nahrávky, které jim během roku třeba utekly. Roku 2018 se při jejich sestavování vyskytla otázka: Co v éře streamovacích služeb vůbec náleží do kategorie „album“? Jak v současnosti rozeznat album od EP či od minialba? Když nahrávka není vázána na fyzický nosič, je totiž určení formátu komplikovanější.

V seznamech nejlepších desek roku 2018 se tak potkávají jedenadvacetiminutová eponymní nahrávka dívčího all-star tria Boygenius a ještě o pár vteřin kratší deska Daytona rappera jménem Pusha T s megalomanskými počiny jako jsou Drakeův Scorpion nebo Culture 2 od rapového tria Migos, jejichž stopáže se blíží k dvěma hodinám. Technicky vzato jsou to všechno „alba“.

Videoklip k písni Nonstop od umělce působícího pod nickem Drake. 43 milionů zhlédnutí, více než 24 tisíc komentářů a samozřejmě link ke stažení. Video: YouTube

Historicky se stopáže alb odvíjely od dostupných nosičů. V časech Beatles se na vinylové LP vešlo něco kolem čtyřiceti minut záznamu. Toto omezení trvalo do osmdesátých let, kdy se prosadil kompaktní disk. Ten mohl pojmout až 73 minut (dnes 80 minut) záznamu, tudíž se začaly nahrávat alba i téměř dvojnásobné délky než měla LP. Dnešní streamovací služby dovolují libovolnou stopáž: od zmíněných dvacetiminutových až třeba po album trvající skoro pět hodin. Takové v roce 2013 natočila velšská skupina Quiet Marauder: jejich opulentní kolekce MEN, čítající 111 skladeb, je zapsaná na Guinessově knize rekordů. Alba se zduřelými stopážemi nyní často vydávají popoví interpreti, kteří využívají pravidel monetizace streamovacích služeb: čím více písní bude na albu, tím více přehrání a tím více peněz. (Potažmo i větší šance, že se některá z písní „uchytí“ a stane hitem.) R&B zpěvák Chris Brown publikoval v říjnu 2017 album Heartbreak On Full Moon trvající bezmála tři hodiny. I díky nestřídmé stopáži dosáhlo na platinové ocenění za milionový prodej, nebo přesněji řečeno dosáhlo hranice, která se za něj – při složitých přepočtech ze streamů na prodaná alba – dnes považuje.

Kreativitě se v časech streamování meze nekladou. Kanye West označil svůj titul Life of Pablo za „živý, dýchající organismus“ a skladbu alba i po oficiálním vydání (únor 2016) měnil, což technologie streamování dovoluje. Jiný rapper, Drake, popisoval svůj předloňský titul More Life slovem „playlist“, zatímco elektronický producent Benny Blanco zveřejňuje své nejnovější album rychlostí jedna píseň každý měsíc. Nebo bychom měli také napsat spíše playlist?

Video k písni Fade z alba Life of Pablo od umělce tehdy ještě vystupujícího pod rodným jménem Kanye West. Video změněno nebylo, do nahrávek alba umělec ovšem zasahoval i po vydání. Zdroj: Youtube

Ovšem nejsilnějším trendem posledních let jsou kratší, sevřenější nahrávky počítající s tím, že dnešní posluchači mají problémy se soustředěním. Do této kategorie spadá pět alb shodně čítajících po sedmi skladbách, které Kanye West vydal v průběhu května a června loňského roku ze svého studia ve Wyomingu. Jak vlastně deskám Pushy T, Nase, Kids See Ghost, Teyany Taylor a Westa říkat? Minialba? EPčka?

Portál Stereogum nazval letopočet 2018 „rokem EP formátu“, který přitom – jak vzápětí dodává v stejnojmenném článku – málokdo vlastně EP nazývá. Mezi nejlepší desky roku 2018 tak patří svérázný experiment rapperky a zpěvačky jménem Tierra Whack, jejíž Whack World má sice jen patnáct minut, ale obsahuje patnáct minutových písňových miniatur doplněných na YouTube surreálnými videoklipy. (Připomeňme, že „videoalba“ místo klasických desek vydává třeba zpěvačka Beyonce.) Možná právě Whack World (adjektivum znamená něco jako „divný“, „ujetý“, „švihlý“) bude připomínat rok 2018 nejsilněji.