Žehnám dešťům v Africe. Současný rock se shlíží v nostalgii
Co úspěch coververze písně Africa v podání Weezer říká o současném stavu rocku? Nic pozitivního to není.
Jaký byl největší rockový hit končícího roku 2018? Kandidátů nejsou zrovna zástupy, rocková hudba nezažívá nejlepší období. Pokud hledáme track s elektrickými kytarami z posledních dvanácti měsíců, který měl aspoň nějaký dopad na obecnou popkulturu, pak snad jeden – coververze písně Africa od skupiny Toto v podání amerických Weezer. Hit jako internetový mem, závan nostalgie a trochu absurdity. Vítejte ve světě kytar léta Páně 2018.
Je výrazem vrcholné ironie, že příběh hitu začal před rokem jako tweet, v němž čtrnáctiletý fanoušek přihrál skupině nápad na coververzi osmdesátkového šlágru od dnes už zapomenutých softrockových hvězd Toto. Slyšel ji prý v duchařském seriálu Stranger Things, který těží z ducha hororových filmů osmé dekády. Nejprve to celé vypadalo jako absurdní vtip, jenže právě ty má Rivers Cuomo z Weezer nejradši. Když k němu nápad přes sociální sítě doputoval, zalíbil se mu a jeho kapela píseň skutečně nahrála spolu s Roseanne, další skladbou kapely Toto.
Video k písni Africa kapely Weezer, zdroj: YouTube Coververze se chvíli šířila internetem a zasáhla spoustu fanoušků. V létě nová verze „Afriky“ doputovala znovu – čtvrtstoletí po vydání originálu – do amerického žebříčku, kde se zastavila na čísle 51. Weezer s ní dokonce vedli hitparádu Alternative Songs – takhle velký hit kapela neměla celou dekádu. V září k písni vznikl videoklip, kde se v roli frontmana kapely Cuoma objevil komik Weird Al Yankovic. Klip byl navíc parodií na vůbec první klip Weezeru (k písni Undone The Sweater Song), s nímž kapela prorazila v polovině devadesátých let. Letos v létě se Cuomo a spol. vydali na turné ve společnosti kultovních Pixies. Pěkný rok kapely uvězněné v osidlech nostalgie.
Podle statistiků amerického hudebního průmyslu se vloni poprvé usadil na čele žebříčku nejprodávanějších žánrů hip hop, přeskočil právě rock. Nedávné nominace na Grammy nemají ve třech hlavních kategoriích jedinou rockovou nahrávku. Marně bychom ji hledali i mezi nejprodávanějšími deskami roku 2018. Humoristická coververze osmdesátkového šlágru od devadesátkových hvězd propagovaná skrze sociální síť spojenou s nultými léty, to je docela odpovídající reprezentant současné kytarové hudby.
Trailer k snímku Bohemian Rhapsody, video a foto: 20th Century Fox / CinemArt Rock se začal za svou historií ohlížet už na začátku tisíciletí. Tehdy se poprvé objevily kapely, které zněly více jako někdo jiný než jako ony samy. Žánr se začal utápět v nostalgickém módu. Exemplárním příkladem je ochránce starých dobrých rockových hodnot Jack White, který v médiích hovoří o tom, že rock musí znovu zažehnout plamen kreativity, ale zároveň točí desky, které by mohly klidně vyjít před čtyřiceti lety.
Síla rockové nostalgie se projevuje i v enormní popularitě snímku Bohemian Rhapsody o skupině Queen, na který chodí po celém světě statisíce fanoušků. Ducha slavných časů rocku se snaží probudit remake klasiky A Star is Born (v našich kinech: Zrodila se hvězda), updatovaný pro dnešní publikum. Jeho hlavní hrdina je zde nositelem rockové autenticity postavené proti světu žvýkačkového popu; jenže tato dichotomie funguje jen coby vzpomínka na minulost. Neboť i mainstreamový pop je dnes paradoxně inovativnější a autentičtější než rockové kapely. Typickým příkladem je kvarteto Greta Van Fleet, o němž jsme už na stránkách Artzony psali. Z nich si kritici střílí, že by měli vyplácet tantiémy Robertu Plantovi, protože jejich deska zní jako kopie Led Zeppelin.
Až vyrostem´, budeme Zeppelíni. Video k písni When The Curtain Falls skupiny Greta Van Fleet, zdroj: Youtube Mainstreamovému rocku chybí silné téma, jímž disponují afroameričtí hudebníci či ženy pohybující se na alternativní scéně. Žije odtržený od společenské reality. Že se jeho hitem roku stane píseň bělošských mladíků o kontinentě, na němž nikdy nebyli, a dokonce se jim v té písni podařilo poplést reálie místního horstva, je jen příznačné.
