Ďábel na maloměstě. Seriál 30 stříbrných ztvárňuje současný svět optikou groteskního braku
Hned v prvních minutách seriálu 30 stříbrných vidíme krvavou přestřelku, jejíž aktéři ne a ne zemřít, titulkovou sekvenci s tak drastickým zobrazením ukřižování Ježíše, že by Mel Gibson mohl závistivě slintat, tiskovou konferenci na jatkách mezi kusy prasat a scénu, v níž kráva porodí lidské dítě. A v podobném duchu seriál pokračuje.
Pokud se o novince španělského mistra braku Álexe de la Iglesii dá říct, že funguje (což se opravdu dá), tak určitě ne na základě promyšleného příběhu. Iglesia a jeho dvorní spoluscenárista Jorge Guerricaechevarría totiž do příběhu o magické moci třiceti stříbrných mincí, které obdržel Jidáš za zradu Ježíše, naházeli masu groteskních nápadů i vyložených brakových klišé bez ohledu na to, jak se k sobě vzájemně hodí. Extrémní podívanou ale dokázali vplést do příběhu rezonujícím s náladami současného světa. Není divu, že emoce, které si sledováním jejich série (na HBO) můžeme přivodit, mají do subtilního, běžného hororového strachu hodně daleko.
Podívejte se na trailer seriálu 30 stříbrných, foto: HBO Iglesia a Guerricaechevarría (oba se narodili v polovině šedesátých let) natočili svůj první film Akce mutant roku 1993 pod produkčním dohledem Pedra Almodóvara. Jejich přístup k filmovému vyprávění se otiskl už do zápletky: pojednává o skupině postižených, kteří se v daleké budoucnosti prohlásí za revolucionářské hnutí mutantů bojujících proti nadvládě dobře vypadajících lidí. Příběh se záhy rozdrolil do anarchistického pásma vyšinutých scének.
Jejich pozdější snímky bývají umírněnější, nicméně odvaha míchat dohromady nečekané žánrové polohy v nich zůstala. Duo střídá chytré hrátky s brakovými žánry (Pravdivá romance II), živelné černé komedie se satirickým podtextem (Společenství) a vyložené hříčky těžící z kontrastů různých žánrů (800 kulek). Ve skvělé drsné komedii s hororovými prvky Den bestie, vyprávějící o faráři, který musí spáchat co nejvíc hříchů v co nejkratší době, aby dostal příležitost zabít Antikrista, jsou cítit nálady blížícího se konce milénia. Jindy vytvořili pouhý přeplácaný lunapark (Čarodějnice ze Zugarramurdi). Anebo velikášskou podívanou topící se ve vlastních ambicích (Balada o smutné trumpetě). V seriálu 30 stříbrných však Iglesia a Guerricaechevarría dokázali všechny ty excesy, na nichž staví své scénáře, výborně vybalancovat.
Stejně jako ve Dnu bestie, tak i ve 30 stříbrných se na horizontu rýsuje konec světa. Tentokrát nastane, pokud se sekta Satanistů, prorůstající nejvyšší patra Vatikánu a ovládající černou magii, zmocní třiceti stříbrňáků, které dostal Jidáš za Ježíšovu zradu a jež od té doby putují po světě jako mocné artefakty nadané jistou vlastní vůlí. Zabránit jim v tom mohou starosta jednoho španělského městečka, zdejší vdova a kněz, k nimž se jedna z mincí dostane. Než se jim to podaří, dočkáme se lovecraftovských chapadelnatých monster, mrtvých vstávajících z hrobů, lidí posedlých ďáblem, prokletých zrcadel, ale i krvavých přestřelek, milostných trojúhelníků a sexuálních scén.
Na rozdíl od podobně překombinované, ale přehnaně vážné a ambiciózní série Lovecraftova země (USA, 2020, k vidění rovněž na HBO) máme pocit, že Iglesia je v brakových klišé doma a umí je používat. Promítl do nich příběh postavený na opozici uzavřeného, sousedského maloměstečka a velkého, nepřátelského světa, který jako by dělal všechno proto, aby venkovskou pohodu zničil.
V prvních epizodách vyplouvají na povrch zamlčované události, o nichž se veřejně nemluví, ale místní si o nich šuškají mezi sebou. Jednou z hlavních postav je starosta, kterého do funkce vemluvila manželka toužící mít pod palcem veřejný život, a vylepšovat si tím pozici pro svoje podnikání. Starosta se však postupně sbližuje s místní mladou ženou, jejíž manžel před lety zmizel a o jeho odchodu v obci koluje řada pomluv.
Prostředí městečka a jeho obyvatel i samotný milostný trojúhelník působí jako citově přepálená telenovela. Zároveň však ukazuje omezenost a sobeckost malé komunity, která se vůči zbytku světa staví s krajní podezřívavostí. Hororové prvky pak v seriálu působí jako ztělesněná noční můra podobných uzavřených společenství. Zvnějšku se do městečka stahují nelidské příšery, lidé, kteří sice mohou na první pohled působit sympaticky, ale brzy se ukáže, že ovládají černou magii a jejich úmysly nejsou zrovna počestné. A to všechno řídí obří konspirace biblických rozměrů, která má centrum ve Vatikánu.
Závěr, v němž démonický kněz učiní z městečka dějiště sjezdu dekadentních satanistů a většina obyvatel se stane slepými následovníky jeho zlé vůle, na jednu stranu odráží ty nejhorší xenofobní strachy maloměšťáků a zároveň schopnost ochotně se přizpůsobit novým pořádkům.
Můžeme namítnout, že způsob, jímž se Iglesia staví k tématům, jako jsou konspirační teorie, fake news, pochroumaná image církve, xenofobie, malomyšlenkářství či apokalyptické myšlení, není právě subtilní. Cíleně přehánějící tvůrce se na současný svět dívá přes groteskní zvětšovací sklo. A právě v téhle suverénně zvládnuté zrůdné optice funguje 30 stříbrných lépe než cokoli, co Álex de la Iglesia dosud natočil.
30 stříbrných / 30 monedas (Španělsko, 2020–2021, 8 epizod, celková stopáž 7 hodin 34 minut)
Režie: Álex de la Iglesia, scénář: Álex de la Iglesia, Jorge Guerricaechevarría, kamera: Pablo Rosso, hudba: Roque Baños, střih: Domingo González. Hrají: Mafalda Carbonell, Eduard Fernández, Javier Garrido García, Macarena Gómez, Carmen Machi, Megan Montaner, Pepón Nieto a další.
