Sežrat, nebo být sežrán. Bílý tygr trhá na kusy Milionáře z chatrče

Britský režisér a producent Danny Boyle do středu svého vyprávění postavil bytostného outsidera, sirotka Jamala, který navzdory těžkým životním podmínkám dokáže obstát v soutěži Chcete být milionářem. A nejenže na konci filmu, postaveném coby funkční fetiš budící dojetí a účast, získá peníze, ale i zapovězenou dívku, a ještě si zavíří v bollywoodské hromadné taneční choreografii. Chudá, sociální nerovností i archaickým kastovním systémem rozervaná Indie tu sloužila jako pestrobarevná tapeta melodramatu, které pro všechen povrch postrádalo výraznou relevanci. Sloužilo jako okrasná cetka, u níž se obecenstvo mohlo dojmout nad ušlechtilostí utrpení a chudoby.

Než dojde k prozření

Americký režisér Ramin Bahrani (*1975) si za protagonistu filmu Bílý tygr, který je adaptací knihy Aravinda Adigy a premiérově ho v lednu uvedl Netflix, rovněž zvolil mladého outsidera a sirotka. Balram je vesnický balík a dokonalý otrok. Otročí vyšší kastě i vlastní rodině, kterou nekompromisně řídí tyranská babička. Jeho ambice v podobě vzdělání tato dominantní dáma zašlape do země a pro nepřípadně šťastného chlapce se otevře jediná životní cesta – otročit a zemřít přepracováním.

Pusťte si trailer filmu Bílý tygr. Na snímku Adarsh Gourav v roli zatím neprozřelého Balrama, foto: Netflix / Youtube

Balram v sobě od dětství nosí touhu po vzpouře, jenže ta je pouze natolik smělá, nakolik jsou velké jeho existenční obzory. Úděl sluhy bere jako svůj životní zenit. Místo panovačné stařeny zvolí pro své okolí pošetilou kariéru řidiče u bohaté a významné rodiny s politickými konexemi. První polovina filmu, vyprávěného z perspektivy staršího Balrama, muže, který životě uspěl, líčí naivní cestu otroka na domnělý životní vrchol. Tím je šoférování impozantního off-roadu pro lidi, kteří se k němu občas chovají hůře než k domestikovanému zvířeti, což ovšem hrdina přijímá s nadšením a pokorou člověka přesvědčeného o neměnnosti společenského řádu.

Bílý tygr má dar svižného, vtipného a odlehčeného vyprávění, jemuž diktuje tempo jednak velmi živá kamera Itala Paola Carnery, schopná spojit cool rámování luxusu s realistickým zachycením bídy, jednak na milimetry přesný, přehledný a nesmírně dynamický střih, na němž je cítit, že režisér za sebou má i zkušenosti střihače. Podstatný je též Balramův voice over: jeho pobavené ironického glosátorství, v němž zaznívá odstup – Balram-úspěšný podnikatel se dívá na své mladší já z perspektivy člověka, který pochopil podstatu sebeklamu a dokázal vystoupit z okovů kastovní předurčenosti i společenských iluzí o omezených obzorech.

Bílý tygr má díky tomu černý, podvratný podtón, který se line pod stylově vybroušenými scénami, v nichž hlavní postava nenápadně stoupá k prozření. Motiv otevření očí přichází zhruba v polovině díla a přináší i znatelný zlom v tónu. Zatímco první část funguje jako jankovitá sociální komedie o prosťáčkovi, který se učí chápat pravidla hry a uplatnit svou vrozenou dravost, druhá půle je temnější, žánrově posazená spíš do krimi-thrilleru.

Balram pochopí, že aby dokázal setřást masku sluhy, musí se vcítit do myšlení svých pánů. Jeho plán není promyšlený a geniální, nevyžaduje encyklopedické znalosti a romantické opojení jako v případě Milionáře z chatrče. Naopak, je to ztělesněná podlost, nízkost a brutalita. Bezskrupulóznost boháčů přeložená do zemitého jazyka chudých lidí. Kdo očekává katarzi v podobě pohádkového vzestupu chlapce, který si zaslouží štěstí, bude zklamaný. Bílý tygr nabízí spíš nehezkou hostinu na syrovém mase.

Dost ostré zuby k zapamatování

Thrillerová část má bohužel znatelné problémy s rytmem a návazností vyprávění. Některé věci se dlouho připravují, ale zkratkovitě doříkávají. Soudržnost první poloviny se posléze citelně drolí v příliš epizodické struktuře. Bílého tygra však jako lepidlo drží pohromadě fascinující výkon Adarshe Gourava, který je sice drobné postavy, ale jeho přítomnost na plátně je nepřehlédnutelná. Celý film táhne jeho rtuťovitá energie a strhující fyzická transformace. V roli člověka, jemuž je z větší části vyměřená existenční pasivita, dokáže indický herec a zpěvák najít obdivuhodně pestrou paletu výrazů – od dětské naivity až po jasné náznaky krutého pragmatismu.

Sobě rovní. Zkuste se z toho sociálně vyprostit. Záběr z filmu Bílý tygr, foto: Netflix

Ramin Bahrani koncipuje svůj film jako žánrově vděčné vyprávění s obloukem, zároveň si v něm zachovává dost prostoru pro sociální komentář, sarkastický výpad proti „rozvinuté indické demokracii“ a satirické zhodnocení její rodící se nové podoby, kterou přinese hnědý a žlutý muž, ten první je nespoutaný starými konvencemi ani svědomím, napájený pocitem křivdy ze strany „bílých“ boháčů. A ten druhý? Celé Balramovo vyprávění je vlastně dopisem čínskému premiérovi, který přijíždí na oficiální návštěvu Indie.

Hlavní hrdina vlastně líčí novou, aktuální verzi příběhu o vzestupu outsidera, která je důsledně zbavená romantiky. Není tu žádná láska. Balram ponechá svou rodinu krutému osudu a nejromantičtějším momentem je žádostivý pohled do očí luxusní prostitutky. Když se na konci filmu vytvoří klasická hromadná bollywoodská konstelace komparzu, nepřichází očistný a oslavný tanec… Jen výhružný postoj skupinky chudáků, kteří už mají plné zuby svého ponížení.

Bílý tygr není zázračně pronikavý a hluboký film. Ale podobně jako jeho hrdina má dost ostré zuby na to, aby si člověk setkání s ním dobře zapamatoval.

Autor je filmový a literární kritik.

Bílý tygr / The White Tiger (Indie, USA, 2021, stopáž 125 minut)
Režie: Ramin Bahrani, scénář: Ramin Bahrani, Todd Field, kamera: Paolo Carnera, hudba: Danny Bensi, Saunder Jurriaans, střih: Tim Streeto. Hrají: Adarsh Gourav, Priyanka Chopra Jonas, Rajkummar Rao, Aaron Wan, Vedant Sinha, Nalneesh Neel a další.