Stepařka života. Zemřela drag queen, undergroundová legenda a hvězda videoklipů Godess Bunny
Zhruba ve stejnou dobu, kdy se v médiích objevila zpráva o smrti hudebnice Sophie, bylo ohlášeno i úmrtí mnohem nenápadnější, ale pro queer komunitu zásadní transgender celebrity – totiž Goddess Bunny.
Uznávané drag queen bylo v době úmrtí jednašedesát let a nejzásadnější období své umělecké dráhy prožila v devadesátých letech, kdy kromě jevištních performancí účinkovala ve filmu po boku Carrie Fisherové a hrála ve videoklipech Dr. Dre a Marilyna Mansona.
Goddess Bunny v „civilu“, zdroj: We Got Power Films
V audiovizuálních médiích po Goddess Bunny zbyly především obrazy, v nichž stepuje. Jeden z nich, převzatý z portrétního dokumentárního filmu The Goddess Bunny, dokonce figuroval ve virálním videu Obecede la Morsa, které se stalo kontroverzní internetovou senzací ve druhé polovině nultých let. Kontroverzní proto, že obraz tančící drag queen s tělem deformovaným následky dětské obrny, navíc v nízké VHS kvalitě, byl doprovázený rozklíženou verzí dětské písničky Itsy Bitsy Spider a celkově měl působit monstrózně a odpudivě. Reakce „běžných“ diváků, zachycené na youtuberských videích většinou vyjadřují šok či hnus; jde však především o důkaz, jak necitlivě někdy umí internetová kultura vytrhnout věci z kontextů. Goddess Bunny byla sice tělesně postižená, ale její vlastní estetika měla k monstrozitě daleko.
Povytažené obočí? Jak koho, a jak nad čím
Goddess Bunny se narodila roku 1960 s občanským jménem Johnnie Baima. V útlém věku byla stižena dětskou obrnou a její fyziognomie dále utrpěla nevhodnou léčbou. Dětství strávila v sirotčincích, kde se dočkala opakovaného sexuálního zneužívání. Na počátku osmdesátých let začala uměleckou kariéru jako drag queen v Hollywoodu. Hrála v několika filmech obskurního režiséra a producenta Johna Aes-Nihila, v nichž spontánním, improvizovaným způsobem rekonstruoval život Rodiny Charlese Mansona (Manson Family Movies, 1984) nebo adaptoval prózu Tennesseeho Williamse Římské jaro paní Stoneové (The Drift, 1989). V jeho filmografii najdeme i středometrážní snímek The Goddess Bunny Channels Shakespeare, v němž přiopilá Goddess Bunny několik desítek minut pronáší histriónský improvizovaný dialog v shakespearovském stylu.
Z osmdesátých let také pochází její ikonické stepařské vystoupení, které se opakuje ve většině audiovizuálních materiálů, jež po ní zůstaly. Bunny působila v době, kdy queer komunita nadále existovala víceméně na společenském okraji a navíc byla decimovaná epidemií AIDS (Goddess tehdy zároveň pracovala v HIV centru). V této době také prodělávala tranzici a vedle pseudonymu Goddess Bunny přijala také ženské jméno Sandy Crisp.
Propracovala se tedy do pozice undergroundové legendy, zároveň však s ní spolupracovaly mainstreamové osobnosti. Dělala modelku pro návrháře Ricka Owense, pózovala na fotografiích k osvětové kampani k AIDS. V roce 1986 měla roličku v béčkovém filmu Hollywood Vice Squad, jehož hlavní hvězdou byla Carrie Fisher. Není náhoda, že film vyprávěl o matce, která pátrá po své dospívající dceři, jež se dostala do pornografického průmyslu. I většina ostatních vystoupení Goddess Bunny v mainstreamu má výrazný nádech dekadence, šoku a hororu.
Videoklip Dr. Dre Ft. B – Real – Puppet Master, v němž Bunny vystupuje coby živá loutka, je plný hororových atributů. Na závěr groteskního klipu Marilyna Mansona The Dope Show Bunny pro změnu tancuje mezi zpěvákovými figurínami. A ve videu rockové skupiny Billy Talent k songu Fallen Leaves figuruje jako vyloženě bizarní atrakce vedle ženy, které z úst vylézá hmyz nebo muže, jenž si zatlouká hřebík do nosní dírky. Tenhle repertoár není překvapivý vzhledem k tomu, že v devadesátých letech měl drag v americkém mainstreamovém filmu a televizi status kuriozity, na niž „normální“ většina obvykle hleděla s povytaženým obočím (stačí se podívat, jaký typ rolí tehdy dostávala největší současná mainstreamová superhvězda dragu RuPaul Charles). Fyziognomie Goddess Bunny ještě utvrzovala její pozici „freaka“.
Ten chodník slávy by si zasloužila
Ve svých vystoupeních Goddess Bunny naopak nevytěžovala vlastní tělo, spíš je oslavovala; tak vyznívá i zmíněné stepařské vystoupení. Skutečně adekvátní pohled na její osobnost a tvorbu tak nenajdeme ve zmíněných videích, nýbrž spíše v dokumentu The Goddess Bunny z roku 1994. Na jednu stranu je pravda, že ho natočil tvůrce senzacechtivých dokumentů o satanistech a sériových vrazích Nick Bougas, na druhou je to střídmý a empatický portrét osobnosti a prostředí, v němž se pohybovala.
Poster k předloňskému třináctiminutovému dokumentu Bunny, který natočil Hunter Ray Baker, adoptivní syn Goddess Bunny, repro: IMDb
Hutný a empatický portrét umělkyně nabízí i krátký předloňský dokument Bunny, který natočil Hunter Ray Baker, adoptivní syn Goddess Bunny. Příznačně ho pojal jako volné, „nespolehlivé“ vyprávění složené z reálných faktů a různých fám a úsečných informací, které o sobě Bunny šířila a kvůli nimž není řada věcí z jejího života dodnes ujasněných. Asi nejobšírnější text věnovaný její osobnosti se dá najít na webu Vice.
Příčina smrti Goddess Bunny nebyla zveřejněna, podle dohadů pravděpodobně souvisí s HIV. Performerka byla totiž řadu let HIV pozitivní. Persona, která o sobě tvrdila, že by si zasloužila mít vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy (vlastní hvězdu prý má i pes Lassie, ovšem žádná tělesně postižená osoba), nakonec zemřela v relativní chudobě. Aby se jí mohlo dostat patřičně celebritního a extravagantního pohřbu, pořádá její adoptivní syn Hunter crowdfundingovou sbírku.
V době, kdy se díky soutěžní reality show RuPaul’s Drag Race a dalším platformám drag konečně stává vážně respektovanou mainstreamovou formou zábavy, by si Goddess Bunny své místo mezi osobnostmi zábavního průmyslu rozhodně zasloužila.Uznávané drag queen bylo v době úmrtí jednašedesát let a nejzásadnější období své umělecké dráhy prožila v devadesátých letech, kdy kromě jevištních performancí účinkovala ve filmu po boku Carrie Fisherové a hrála ve videoklipech Dr. Dre a Marylina Mansona.
