Dokumentární série Jsme tu! nevšedním způsobem ilustruje rozpolcenost současné Ameriky
Dokumentární série Jsme tu! (z produkce HBO a s nominací na televizní cenu Emmy) nepřináší jen záznam vnější proměny několika vybraných účastníků pomocí paruk, make-upu a kostýmů, ale i fascinující portrét maloměstské Ameriky.
Kdykoliv se ve své „bublině“ bavím o drag kultuře, o oblíbených drag queens či o jedné z mnoha sérií a odnoží globálně úspěšné reality show Rupaul’s Drag Race, musím udělat explikační vsuvku ke kořenům a definici celého jevu. Nikdy to netrvá moc dlouho, protože v Česku máme zakořeněnou slabost pro travesty show. Největší úspěchy tu jednotliví účinkující sklízí s hity tuzemských pop hvězd, tudíž se na programu pravidelně objevují Ilony, Heleny, Lucie nebo Hany.
I tady platí: už v antice…
Drag jde ovšem o kus dál. Jeho cílem není jen maximálně věrohodná nápodoba vybraných předobrazů, nýbrž vytvoření nové, paralelní či alternativní identity. Taková osobnostní nadstavba se skládá z různých vzorů, sahajících od matek a příbuzných přes další drag osobnosti, společenské, etnické nebo genderové stereotypy až po dobře známé celebrity; zkrátka skládá se z gest, vzezření nebo způsobů mluvy či chůze, které se nám líbí, baví nás a/nebo nám dodávají sebevědomí.
Podívejte se na trailer série Jsme tu!, foto: HBO Další vrstvu drag kultury představuje jméno (excentrické, se slovní hříčkou, zatížené osobním příběhem, vzdávající hold svému vzoru), které v případě profesionálních drag královen zcela zastíní jejich oficiální papírovou existenci. Muži s alternativními ženskými identitami, tedy ony drag královny, početně i co do viditelnosti a slávy dalece převažují nad ženami maskovanými v mužském genderu, takzvanými drag králi. Zda tato veličenstva svoje alter-ega pojímají jako organickou součást vlastní osobnosti nebo pouze coby pracovní personu, to zůstává na volbě jednotlivých představitelů tohoto fenoménu postmoderní popkultury.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že drag vykvetl zhruba v poslední dekádě, ve skutečnosti je starý jako civilizace sama. Už antičtí herci oblékali ženské šaty, líčili se a nasazovali paruky; během karnevalů se účastníci schovávají za zábavné masky, převlekové komedie čerpají humor z přetáčení genderových rolí. Jak však dokládají životní osudy jednotlivých královen i účastníků dokumentární série Jsme tu!, drag na individuální bázi funguje jako nevážné, ale důležité ohledávání vlastní identity. Kolik vrstev se v nás skrývá? A nebojíme se některé z nich vynést na světlo pouze proto, že nás brzdí strach z pohledů a soudů ostatních? Jsme tu! ukazuje tuto dvojí hranu dragu – na jednu stranu umožňuje hravé a zábavné vyjádření sebe sama, na stranu druhou jde vždy o jeden izolovaný, byť grandiózní moment na cestě za plným pochopením a přijetím vlastní identity se všemi jejími rozpory a odvrácenými stránkami.
Jinakost od podlahy
Zatímco americká televizní reality show RuPaul’s Drag Race (RPDR, vznikla roku 2009) a všechny její odnože se soustředí na nablýskanou tvář dragu a zajišťují mu globální viditelnost a popularitu, Jsme tu! putuje shora dolů. Na cestu po amerických zapadákovech se vydávají tři dobře známé tváře – vítězka osmé řady RPDR Bob the Drag Queen, dále performerka Shangela, kterou jsme mohli vidět třeba ve filmu Zrodila se hvězda a tou třetí je samozvaná „sloní“ (protože rozměrná) královna Eureka. Na jednotlivých zastávkách uspořádají skvělou show, kdy do programu zahrnou i několik místních obyvatel, kteří takovou transformaci (až na výjimky) a pozornost okolí zakusí vůbec poprvé. Účinkující pohánějí různé motivace – pro někoho jde o start delšího procesu hledání vlastní identity, jiní se chtějí ukázat jako spojenci místní queer komunity, pro další znamená drag důležitý katarzní moment.
Jsme tu! se tak jeví jako velmi dobrý vstupní bod do drag kultury pro ty, které RPDR zatím minul nebo je pořad na jejich vkus příliš excentrický, barevný a okázale campy. Protože se drag proměny neodehrávají jen ve zdech důvěrně známého růžového studia, nýbrž v podstatně střízlivějších podmínkách barových zákulisí, tělocvičen a prostých domácností, získává minisérie HBO mnohem zemitější nádech. Taková je ostatně realita běžného drag provozu, kdy královny v počátcích kariéry vystupují na maloměstech, improvizovaných jevištích a za mizivé honoráře.
Co vidět chceme, co vidět nechceme
Pět epizod ze šesti, neboť do produkce posledního dílu výrazně zasáhla koronavirová pandemie, následují stejný vzor. Trojice královen přijede na místo určení v plné výstroji a interaguje s překvapenými, pobavenými, zaskočenými, někdy i šokovanými místními obyvateli. Už v těchto úvodních záběrech tepe rozpolcenost současné americké společnosti. Někteří se totiž s trojlístkem nadšeně fotí a žadoní o autogramy, jiní na extravagantní královny volají policii anebo se se nevybíravě oboří na ty, kteří si návštěvnice pustí do podniku. Minisérie se však v negaci a bublajících konfliktech nikterak nevyžívá, spíš tu a tam smutně spočine na vyvěšených konfederačních vlajkách nebo s údivem pohlédne na billboard s nápisem „Ježíš tě vidí“ přímo vedle reklamy lákající na videa pro dospělé. Jakoby si Američané z regionů na žité paradoxy plně zvykli a naučili se zavírat oči před tím, co hrozí nabourat stojaté vody jejich životů. „Pokud to není western nebo býčí rodeo, asi to vidět nechceme“ odmítá postarší manželský pár pozvání Eureky na drag show.
Takový ignorantský postoj může však vést k narušení vědomí komunitní pospolitosti. Ať už se spolu se sérií Jsme tu! ocitneme v Ohiu, Indianě nebo v Novém Mexiku, různé skupiny tu vedle sebe koexistují, aniž by se protnuly; v horším případě bude jedna část obyvatel vytěsňovat jiné. Takovou situaci nejlépe přibližuje třetí epizoda, odehrávající se v městečku Branson ve státě Missouri, v jakémsi křesťanském Las Vegas (Branson má i vlastní letiště). Některá místní divadla odmítají najímat queer tanečníky a sboristy. „Jsme tu, ale nevím, jestli vítaní,“ povzdechne si před Shangelou choreograf Charles, který svým neskrývaným životním stylem i drag proměnou chce jít ostatním queer lidem v Bransonu a okolí příkladem. V názvu Jsme tu! tak rezonuje dvojí tah. Jednak se lidé všech sociálních skupin, barvy pleti a sexuální orientace hlásí o své místo ve společnosti, a zároveň maloměstské komunity a jejich lídři vysílají signál, že nebudou své zájmy a potřeby přehlížet.
Jedna dokumentární série samozřejmě jaro nedělá, ale i přes drobnou rozkolísanost dokáže Jsme tu! skloubit aktivistický náboj, emoce a reflexi současné Ameriky do neodolatelného tvaru. Stejně jako v pohádkách či v reality shows s tématem proměny, tak i ve Jsme tu! lokální odvážlivci dostanou možnost zazářit na podiu v blyštivých kostýmech, načesaných parukách a barevném make-upu. Hlavním poselstvím této série však není transformační síla zkrášlujících procedur a péče o sebe sama, ale biblické přikázání, na něž křesťané v honbě za hříchy všeho druhu někdy zapomínají – miluj bližního svého.
Autorka je filmová historička a publicistka, působí v Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity v Brně.
To je (také) Amerika. Natáčelo se ve městě Spartanburg (asi čtyřicet tisíc obyvatel) v Jižní Karolině, foto: HBO Jsme tu! / We’re Here! (USA, 2020, 6 epizod, celková stopáž 6 hodin)
Režie: Peter LoGreco, Johnnie Ingram, kamera: Ben Bloodwell, Brayn Donnell, Kristy Tully, hudba: Herdís Stefánsdóttir, Účinkují: David Huggard aka Eureka, D. J. Pierce aka Shangela Laquifa Wadley, Caldwell Tidicue aka Bob the Drag Queen a další.
