Indický seriál Delhi Crime je originální malý pitaval z obřího města
Současné detektivky obvykle stojí buď na extrémním důvtipu a intuici vyšetřovatelů, anebo na pokročilých forenzních technikách, jež z detailů zrekonstruují průběh zločinu a usvědčí pachatele. Seriál Delhi Crime nedisponuje ani jedním, což z něj dělá zážitek stejnou měrou jedinečný i frustrující.
Sedmidílná indická série, která patří do portfolia Netflixu a za níž jako výhradní autor stojí kanadský režisér Richie Mehta, je fiktivní rekonstrukcí masivního pátrání, jež spustil reálný případ hromadného znásilnění ženy ve veřejném autobuse v dillíské čtvrti Munirka. Konkrétně: třiadvacetiletá indická studentka byla 16. prosince 2012 na cestě autobusem znásilněna a se svým přítelem brutálně zbita skupinou útočníků. Oba pak byli nazí vyhozeni na silnici. Dívka na konci prosince zemřela nemocnici v Singapuru – podlehla vnitřním zraněním, která jí útočníci způsobili mimo jiné železnou tyčí. Brutální zločin tehdy zafungoval jako pomyslná rozbuška, když se dostal do hledáčku většiny západních médií a vyhrotil všeobecnou nedůvěru vůči místní policii, která podle názoru veřejnosti i mnohých politiků těžce nezvládala boj s kriminalitou.
Tým vyšetřovatelů se tím pádem ocitl ve výbušné situaci. Na jedné straně stojí náročná honba za skupinou pachatelů, které pohltí anonymní ulice megalopole, na straně druhé je tu tvrdý tlak z vyšších míst i masové proti-policejní demonstrace, které hrozí překlopit se v násilné nepokoje. A mezi tato mlýnská kola staví Mehta několikahlavý a značně nesourodý detektivní tým pod vedením autoritativní a nesmlouvavé policejní šéfky Vartiky Chaturvedi. Pro tu má zločin velmi osobní podtext. Nejen že jako žena vnímá bezskrupulózní násilí dvojnásob intenzivně, navíc se svou dospívající dceru snaží přesvědčit, aby zůstala v Indii a nešla studovat do zahraničí.
Yashaswini Dayama jako Yashaswini Dayama: Chandni ‚Chandu‘. Záběr ze seriálu Ze seriálu Delhi Crime, foto: Netflix Tato konstelace vytváří hutný thrillerový půdorys, v němž jsou vyšetřovatelé doslova v obležení. Nečelí jen výzvám samotného vyšetřování; jejich základnu fyzicky obkličují demonstranti a vrchní důstojníky pravidelně bombardují média i politici. Zatímco detektivní týmy prvního světa by se alespoň mohly opřít o pokročilé technologie a moderní forenzní vymoženosti, „kriminálka Dillí“ je ráda, když v budově jde zrovna proud a operátor jediného funkčního počítače nechce odejít domů, protože už má všeho plné zuby. Téměř všechno v indickém policejním aparátu funguje na základě pro našince neproniknutelného systému kast. Pohyb kupředu je dosažený především díky „službičkám“ a dluhům, které si jednotliví detektivové vybírají u kolegů. Psychologie výslechů stojí na třeskutě jednoduchém principu: křičet, pohlavkovat a v případě nejvyšší nouze praštit vyslýchaného botou do hlavy.
Zní to bezmála groteskně a skutečně, některé scény Delhi Crime mohou připomenout kupříkladu filmy rumunské nové vlny, které si s bezmocí a se zaostalostí policejních složek dokázaly mistrně pohrát a odhalit skrze ni hlubší společenskou krizi. Richie Mehta atraktivní komediální potenciál nijak nezneužívá, naopak, přehledně vysvětlí divákovi pravidla a následně už ho nechá ve svíravém pocitu beznaděje. Vyšetřuje se obchůzkami, dotazováním, vyčkáváním, nekonečným hlídkováním a metodou pokus omyl.
Delhi Crime je v dobrém slova smyslu úmorným zážitkem z přeplněné megalopole, která funguje podle svérázných pravidel. A detektiv je ten, kdo se musí v sociálních pavučinách vyznat a včas uplatnit svůj stále silný status zástupce moci. Tento princip v něčem připomíná prvorepublikové detektivky Jiřího Sequence s jejich silným důrazem na panoptikálnost, ale i pozdější normalizační verzi z Malého pitavalu z velkého města. Namísto bodrosti dobrých policajtů se však v Delhi Crime rozprostírá bezmoc a úzkost, před níž není do poslední vteřiny úniku.
Zatímco předešlé charakteristiky mohou vyznít jako krimi retro, zvolená forma je velmi současná. Mehta seriál pojal coby soustředěnou procedurální rekonstrukci, která diváka vtahuje plynulým pohybem dánského, v USA žijícího kameramana Johana Heurlina Aidta do spleti ulic, zelenavých služeben i dlouhých nemocničních koridorů, v nichž rodina znásilněné dívky zdrceně sleduje zoufalý boj oběti o život. Navzdory některým inscenačním nedůslednostem je právě snímání a zvukový design s podchlazenou elektronickou hudbou Andrewa Lockingtona suverénní vstupenkou do lidského mraveniště, špinavého, chaotického a neslitovného.
Policisté bez iluzí. Richie Mehta v podání Shefali Shah a Vishal Chaturvedi ztělesněný Denzilem Smithem. Ze seriálu Delhi Crime, foto: Netflix Dramaturgie nefunguje bez výhrad. Seriál je z podstaty repetitivní, protože všechny pátrací linie mají podobnou trajektorii. Mehta si nepomáhá nadbytečnou dramatizací, odolá i pokušení vložit do vyprávění akční scénu, když se tým detektivů vydá do nepřátelské provincie, kde mu hrozí smrt. Delhi Crime se tak neubrání určité monotónnosti, ta je však pevnou součástí designu seriálu, který se vyhýbá umělým zvratům. Jeho silou jsou skvěle vystižené postavy stále unavenějšího týmu v čele s vynikající policejní šéfkou v podání Shefali Shah a charismatickým technokratem Bhupendrou Singhem, kterého si zahrál Mehtův dvorní herec Rajesh Tailang.
I když se v případě Delhi Crime úplně nenabízí slovo strhující, jedná se v ranku detektivních seriálů a krimithrillerů o nesmírně osvěžující a inspirativní zážitek, který dokáže diváka snadno dostat z jeho komfortní zóny. Násilí ukazuje jako syrový společenský symptom, zástupce spravedlnosti jako kulhající, tápající, ale vytrvalé pochůzkáře.
Jedním z posledních záběrů navíc Delhi Crime s notnou dávkou depresivní symboliky okomentuje přesvědčení hlavní hrdinky, že všechny ty nekonečné sledovačky a pohlavkování ve služebnách povede ke kýženému cíli – modernímu a bezpečnějšímu městu. Spravedlnost se na konci vyčerpávající cesty jeví jen o něco málo reálnější než na samém začátku.
Autor je filmový kritik a publicista.
Delhi Crime (Indie, 2019, 7 epizod, celková stopáž 6 hodin 1 minuta)
Tvůrce, scénář, režie: Richie Mehta, kamera: Johan Heurlin Aidt, hudba: Andrew Lockington, střih: Beverley Mills. Hrají: Swati Bhatia, Shefali Shetty, Rasika Dugal, Rajesh Tailang, Yashaswini Dayama, Anurag Arora, Jaya Bhattacharya, Adil Hussain, Vinod Sharawat, Denzil Smith, Shobhna Bharadwaj, Sanjay Bishnoi a další.
Redakční dovětek: Za výše popsaný zločin byli letos v březnu – po několikerém odložení výkonu trestu – v Indii popraveni oběšením (ve věznici Tihar v metropoli Dillí) čtyři muži. K aktu úřady přistoupily poté, co indický prezident Rám Náth Kóvinda odmítl mužům udělit milost. Už dříve žádost o nové posouzení uloženého trestu odmítl indický nejvyšší soud. Popravená čtveřice byla součástí šestičlenné skupiny. Nejmladšího z útočníků, jemuž bylo v době činu 17 let, soud pro nezletilé odsoudil k tříletému trestu odnětí svobody. Šlo o maximální možný trest, který vzhledem k věku obžalovaného připouštěl zákon. V roce 2015 byl tento pachatel propuštěn na svobodu. Šestý muž, řidič autobusu a údajný vůdce gangu, byl nalezen roku 2013 v cele mrtvý. Podle médií patrně spáchal sebevraždu. V reakci na onen ohavný zločin přijal indický parlament v roce 2013 zákon, který v některých případech umožňuje uložit za znásilnění trest smrti.
