David Claerbout: Jsem sochař a mým materiálem je čas
Videoprojekce Olympia je do 12. dubna k vidění pražské Galerii Rudolfinum. Jejím autorem je Belgičan David Claerbout, výrazná osobnost současného videoartu. Hovořili jsme s ním o jeho práci, o vizuální přesycenosti dnešní doby či o budoucnosti obrazů vytvořených kamerou.
David Claerbout, žijící dnes v Antverpách a v Berlíně, se narodil roku 1969 v belgickém městě Kortrijk. Vystudoval malbu, poté se věnoval litografii, „našel se“ ve videoartu. Jeho díla se objevila v pařížském Centre Pompidou, v mnichovské Nové pinokatéce nebo v Muzeu současného umění v Los Angeles.
Ve svých pracích Claerbout „sochá čas“ – zkoumá jeho plynutí a vnímání. Spojuje fotografii, video nebo virtuální realitu. Často využívá již existující obrazy, které vkládá do nových kontextů. Poukazuje na základní rozdíl statického a pohyblivého záznamu: zatímco fotografie ukazují děj odehrávající se „tady a teď“, video plyne v čase, vyvíjí se. Prostřednictvím času si tak trochu hraje s pozorovatelem.
To vše ostatně odráží i v Praze nyní představené dílo z roku 2016 Olympia – počítačem generovaná kopie Berlínského olympijského stadionu. Olympia má umělcem určenou dobu trvání tisíc let, takže dílo nikdo nikdy neuvidí celé – tedy za předpokladu, že nějakým civilizačně-organizačním zázrakem by autorův „přenos“ jménem Olympia vůbec takovou dobu vydržel. O tisícileté říši hovořili sami nacisté, kteří stadion nechali vybudovat kvůli olympijským hrám v Berlíně v roce 1936. Stavba se nachází na místě někdejšího Německého stadionu, který vyrostl roku 1913 pro olympijské hry plánované na rok 1916 (ty se však kvůli první světové válce nekonaly). Nový stadion vznikl v letech 1934 až 1936 a měl kapacitu 100 tisíc diváků. Po druhé světové válce prošel dvojí rekonstrukcí: jedna předcházela mistrovství světa ve fotbale konaném v (západním) Německu roku 1974, druhá se uskutečnila v letech 2000 až 2004 v rámci příprav na fotbalové mistrovství světa konané v Německu roku 2006. Modernizace Berlínského olympijského stadionu mají své limity, neboť stavba je chráněna památkovou péčí.
Divák může u Claerbout Olympie nabýt dojmu, že záběry se odvíjí ve smyčce. Ve skutečnosti video neustále reflektuje aktuální počasí v Berlíně a růst rostlin v okolí této stavby. Ideologie reprezentovaná touto stavbou z nacistické éry tedy jednou podlehne času přírody. Ideologická konstrukce se rozpadne pod tíhou biologického trvání.
Podívejte se na rozhovor s Davidem Claerboutem, foto Ondřej Mazura 
