Design jako magnet? Nemusí to platit, ukazuje příklad z Londýna
Londýnské The Design Museum otevřelo brány nové budovy v listopadu 2016. Do západního Londýna se přestěhovalo z lokace poblíž Tower Bridge. Očekávání od znovuotevřené instituce nebyla malá. Po třech letech se ukazuje, že chybí peníze a je třeba přehodnotit dosavadní strategii. Kde se stala chyba?
Začátek roku se v kulturních institucích vyznačuje bilancováním předešlého roku a vydáváním zpráv vyzdvihujících úspěšnost. Ta se v současnosti nejčastěji měří počtem návštěvníků. Že často běží o ukazatel zavádějící, ponechme nyní stranou; dokud nebude zaveden jiný a lepší, zůstává nejoblíbenějším kritériem pro svoji zdánlivou pochopitelnost. Jednotlivým návštěvníkům se totiž často přisuzuje i finanční přínos. To je přitom pravda pouze částečná. Příklad londýnského muzea designu to ukazuje.
Pohled do interiéru a na materiálovou strukturu stropu londýnského The Design Musea, foto: Hufton + Crow – © The Design MuseumDo nové budovy – oproti té původní třikrát větší – se stěhovalo s vizí alespoň 650 000 tisíc návštěvníků během prvního roku. Stanovený počet přesáhlo už po deseti měsících (přilákalo přes 672 000 návštěvníků). Pro srovnání: průměrná roční návštěvnost byla před přesunem kolem 115 tisíc. Až potud zní čísla výtečně. Blednou však při podrobnějším přezkoumání. Počet platících návštěvníků se ve skutečnosti neznásobil přibližně pětkrát, nýbrž se zvýšil o polovinu. A poměrově se počet platících návštěvníků vlastně snížil – z 85 procent těch, kteří si zaplatili vstup na expozice v původní budově, na pouhých dvacet procent z oněch lidí, kteří se přišli za prvních deset měsíců podívat do nového stánku. Většina příchozích zde totiž směřovala do neplacených expozic, zatímco relativně malé procento se zašlo podívat i na placenou výstavu.
Uplynulo něco málo přes dva roky a The Design Museum vydalo prohlášení přiznávající, že hospodaří s deficitem 1.2 milionu liber (cca 36 milionů korun). Přisoudilo jej počátečním nákladům na přestěhování i opadajícímu zájmu, který zaznamenalo na novém místě po prvním roce existence. V neposlední řadě byla prezentována nutnost tematické obměny výstavního plánu, přičemž dosavadní program byl popsán jako „více zaměřený na odborníky“ (more specialist focussed). Realita je totiž taková, že byť se muzeum ze své podstaty zabývá zajímavými a progresivními jmény designu z různých odvětví, největšího úspěchu z placených výstav zaznamenala expozice věnovaná dílu Stanleyho Kubricka. I díky ní byla návštěvnost v roce 2019 paradoxně rekordní.
Po obsahové stránce jmenovalo The Design Museum ve svém vyjádření coby nejbližšího „soka“ Victoria and Albert Museum, světoznámou instituci zabývajících se především užitým uměním. Ta si na nedostatek návštěvníků nemůže stěžovat, jde ostatně o jedno z nejstarších a vůbec největších muzeí svého druhu. Popularitu mu však především v posledních letech zvyšují krátkodobé věnované nejslavnějším návrhářským domům (kupříkladu Dior) nebo šatníkům velkých jmen popkultury (výstava věnovaná stylu Davida Bowieho se stala legendární). Možná tedy nepřekvapí, že mezi výčtem akcí, které chystá The Design Museum pro letošní rok, je na prvním místě uvedena pocta italskému módnímu domu nazvaná Prada. Front and Back (otevřena bude v září). Na druhém místě je prezentována expozice Electronic, jejímž hlavním tématem bude elektronická hudba a velká jména z této oblasti (k vidění od 1. dubna do 26. července).
Hledání inspirace u již ověřených „značek“ a snaha jít divákovi velmi naproti jsou u londýnské instituce zřejmé. Tento druh uvažování lze ostatně pozorovat u mnoha menších muzeí po světě, která je aplikují s různou mírou úspěšnosti a také ovšem existenční nutnosti coby posilu nesnadného financování. Zda uvedené pootočení dramaturgickým kormidlem je v případě The Design Musea modelem dočasným, nebo půjde o trend trvalejšího rázu, ukáží příští roky.
Každopádně už od konce letošního ledna bude mít The Design Museum nového ředitele, Tima Morlowa. Přes deset byl vedoucím výstav v komerční White Cube, roku 2014 přešel do Royal Academy of Arts, kde zastával široký pracovní záběr: výstavní program, publikační činnost, rozvoj sbírek. Nynější výměna vedení The Design Musea údajně nesouvisí s výsledky financování. Ředitelská dvojice, Deyan Sudjic a Alice Black, odstoupila po dvanácti letech ve funkci s obligátním prohlášením, že jsou připraveni na nové výzvy.
A ještě k penězům. Prakticky souběžně s přiznáním deficitu získalo The Desing Museum půjčku ve výši tří milionů liber (cca 90 milionů Kč). Poskytla ji Conran Foundation, nadace, již založil designér a podnikatel Terence Conran, který stál za vznikem samotného The Design Musea. Podmínky splácení jsou i proto vcelku velkorysé; první splátka by měla proběhnout k 30. červnu 2021. Nové vedení tedy získalo jistý manévrovací prostor pro formulování dlouhodobějších dramaturgických cílů včetně diváckého potenciálu. Každopádně časy, kdy se zdálo, že samo slovo design přitahuje diváky do sálů, jsou asi pryč.
Autorka je historička umění a umělecká publicistka