Diskuze: Je na uměleckých školách pravděpodobnější výskyt nevhodného chování pedagogů?

Konec školního roku 2020/2021 byl na pražské DAMU docela divoký. Na veřejnosti vystoupila studentská iniciativa Ne!musíš to vydržet. Prezentovala poznatky, které získala prostřednictvím anonymního formuláře, v němž se ptala studentů a studentek divadelních fakult DAMU a JAMU na jejich zkušenosti s danou školou. „Domníváme se, že chování, které je na naší škole normalizované a považované za adekvátní, adekvátním není. Z různých důvodů dochází k diskriminaci studentů a studentek, ke zneužívání moci ze strany pedagogů a pedagožek, k nedobrovolnému překračování hranic a následné psychické újmě. Jde o problémy ve spektru od nevhodných sexistických a ponižujících poznámek až po šikanu a sexuální obtěžování; od zklamání a ztráty zájmu o obor až po vážná traumata a (psychická) zranění,“ prohlásila iniciativa Ne!musíš to vydržet.

Signály o podobně hořkých chvilkách a nemilých otaznících zanedlouho přišly z FAMU, z Katedry divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, jistý případ se nyní (zatím tiše) řeší na pražské AVU.

Ale kromě „pražského výskytu“ vešlo letos na jaře ve známost, že vedení Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci se muselo nějak postavit k desítkám stížností na chování (a to dlouhodobé) docenta Richarda Jedličky. A zcela aktuálně: v úterý 24. května 2022, nedlouho po natočení zde přítomné diskuze, přišel Deník N s dalším případem. „Na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity skončil vyučující Pavel Dufek záhy poté, co si děkan Stanislav Balík vyslechl svědectví jedné ze studentek. Ta popsala, že ji pedagog po studentském večírku sexuálně napadl. Jeho údajně nevhodné chování Deníku N popsaly i další dívky. Dufek ‚intimní sblížení‘ s mladou ženou nepopírá, tvrdí ale, že k němu došlo ‚za oboustranného souhlasu‘. Ke studentům se prý vždy choval korektně,“ začíná Deník N svůj obsáhlý materiál, jímž přibližuje události, které na brněnské univerzitě proběhly před čtvrt rokem.

Alice Koubová (* 1974) je filozofka a pedagožka. Působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR a vyučuje na Akademii múzických umění (od roku 2021 je na Divadelní fakultě Akademie múzických umění proděkankou pro vědu a výzkum). Vystudovala matematiku na Karlově Univerzitě v Praze a filozofii na Université Paris X, Université de Genève a Karlově Univerzitě. Jako filozofka se orientuje především na témata performance, performativity, expresivity, (mezi)tělesnosti, identity, sociality, etiky. Je členkou vedení mezinárodní platformy Performance Philosophy. Je koordinátorkou programu Strategie AV 21 Formy a funkce komunikace, který zastřešuje spolupráci dvanácti ústavů Akademie věd na dané téma. Je autorkou knih Myslet z druhého místa (NAMU, 2019), Self-Identity and Powerlessness (Brill, 2013), Mimo princip identity (Filosofia, 2007). Je držitelkou ceny Předsedkyně AV ČR za popularizaci (2019), prémie Otto Wichterle (2014), ceny Libellus Primus (2008) a ceny Josefa Hlávky (2000). Nejnověji je jako spolueditorka podepsána pod publikací Terény performance, která v NAMU vyšla před pár týdny.

Veronika Fajmonová (* 1984), výzkumnice a konzultantka. Studovala psychologii na UPOL v Olomouci a Mezinárodní politické vztahy na VŠE v Praze. V rámci svého doktorského studia se věnovala experimentálnímu zkoumání reakce veřejnosti na hrozbu terorismu, následně působila jako vědecká pracovnice v několika výzkumných organizacích. Problematikou genderové rovnosti se zabývala na MŠMT, kde implementovala její principy do vysokoškolské a vědecké politiky, podílela se na tvorbě nové Strategie rovnosti žen a mužů 2021+ a zastupovala ministerstvo na mezinárodním poli ve Stálé pracovní skupině pro gender ve vědě a inovacích (SWG GRI). Je členkou řešitelského týmu mezinárodního výzkumného projektu UniSAFE při Sociologickém ústavu AV ČR (NKC – Gender a věda) zaměřeného na genderově podmíněné násilí v oblasti vysokých škol a výzkumu. Nyní působí jako lokální konzultantka pro OECD v oblasti veřejné správy a genderové rovnosti.