Dost toho na sebe povím. Boomerská transžena holduje rave parties

McKenzie Wark se narodila roku 1961 v australském Newcastlu jako muž. V dospělosti se pohyboval v gay komunitách. Vybudoval si akademickou kariéru. Na „stará kolena“ se rozhodl podstoupit tranzici, cestu k transženství započal roku 2018 hormonální terapií. Raving je první knihou, kterou po tranzici profesorka mediálních a kulturálních studií na New School v New Yorku napsala – a to na objednávku anglického nakladatelství Duke University Press, kde vyšla vloni.

Sledovat debatu

Jako vrstevník McKenzie Wark se pokusím na její práci pohlédnout bez předsudků, ale také bez nekritického aktivismu či automatického souznění. Důvodem mého zájmu o Raving je skutečnost, že určitý typ hudby, mimo jiné elektronika, na mě mívá hypnotický účinek. Proto tedy četba knihy, jež usiluje analyzovat tento stav mysli a tělesnosti, nadto v kulturním a sociálním kontextu!

McKenzie Wark na jedné z mnoha fotografií, které publikuje na svém instagramovém účtu mckenziewark3000. Zdroj: Instagram

Vpletena do pocitů a myšlenek

McKenzie Wark označuje svůj text za kombinaci autofikce a autoteorie. Myslí to tak, že některé popisy situací z tanečních parketů jsou do jisté míry zkomprimováním různých jejích zážitků. Autoteorií pak myslí to, že její psaní se „ani tak nesnaží získat ze situací příběhy jako spíše koncepty“, přičemž situacemi myslí ravy. Neboli: usiluje se o koncepční reflexi jak svých zkušeností, tak fenoménu rave parties na určitém místě (New York) a v určitém (queer) prostředí, a také v konkrétním čase (počátek nynější dekády).

Rave je vytržení a oddání se svého druhu. Třeba dodat, že McKenzie Wark mu nezačala holdovat až v pokročilém středním věku, nýbrž po dvacetileté pauze, jak v knize zmiňuje. V ní však jasně akcentuje současnou zkušenost, kdy se mnohahodinovým náložím rytmu vystavuje coby transžena generačně nepříliš kompatibilní s dalšími lidmi na taneční ploše či za DJ-ským pultem. To je jeden typ anomálie. Druhý typ anomálie autorka nahlíží jako typ nadosobní – jako anomálie jsou totiž vnímáni queer a trans lidi i v napohled tak liberální lokalitě, jakou je New York City. Ústrkům jsou vystaveni „zvláště pokud nejsou bílí“. Dodejme, že McKenzie Wark bílá je a že se jako univerzitní profesorka nachází v privilegované pozici, čehož si je také vědoma.

Text knihy originálně mixuje oborovou terminologii včetně novotovarů (na konci knihy se nachází slovník hlavních pojmů) s expresivním stylem (např. „Chci, aby mě ošukal dunící zvuk.“). Pravda, někdy se položí do pojmových orgií jako do beatů na parketu. McKenzie Wark výtečně popisuje změněné stavy vědomí vyvolané hudbou, pohybem, ale mnohdy i za účasti drog. Přibližuje, co se při tanci děje s vnímáním času. Tady je třeba vyzdvihnout překlad Víta Bohala a Františky Blažkové, jenž je kreativní, barvitý i citlivý při hledání českých ekvivalentů. Vyskytuje se tu několik naprosto skvěle formulovaných vět. Například: „Jak by řekla Q, pobývání s druhými je nejlepší, když zve k pobývání v jinakosti nás samotných.“

McKenzie Wark s anglickým vydáním své knihy Raving při návštěvě v Melbourne. Snímek z instagramového účtu mckenziewark3000. Zdroj: Instagram

Starosti s converskami

Svazek Raving je pro mě osobně hrozně smutnou zprávou o přítomnosti – a to jednak kvůli tomu, že McKenzie Wark je upřímná v přiznáních o sobě samé, byť některá ta přiznání se asi dějí nepřímo a mimoděk, jednak díky autorčině schopnosti reflektovat hédonismus rave parties v širším kontextu.

„Dnešní rave však není situací, která by předznamenávala utopii. Nemůže předznamenávat varianty budoucnosti, když žádné možná nenastanou. Konstruovaná situace ravu je možná to jediné, co některým z nás zbyde – a to i kdyby přišla revoluce.“ Tyto věty ze začátku Raving formulují jeden ze stěžejních náhledů McKenzie Wark: žijeme éru zániku utopií. Autorka ve variacích konstatuje v průběhu celé knihy. Co tedy potom zbývá? Adorace okamžiku, chvilkovosti. A taky: „Občas je na ravech nejlepší to, že nás alespoň na pár hodin dostanou offline.“

Raveové „odlety“ se nedějí ve vzduchoprázdnu. McKenzie Wark bez iluzí nahlíží na situaci v Bronxu. Nájmy tam stoupají, sdílené bydlení je víc než časté, i ravy přispívají ke gentrifikaci newyorského obvodu. Když profesorka probírá „vztahové diagramy“ (tak označuje lidi, kteří se na těchto akcích potkávají), konstatuje, že „společná improvizace našich životů je umění, které vyžaduje odhodlání a cvik“ a z „lidí, které znám z ravého diagramu (…) pouze dva nechodili na vysokou“. Brooklyn je kapitalisticky bez milosti vytěžován a rave na tom není bez podílu.

A pak ty konzumentsko-statusové starosti McKenzie Wark: „… mám na sobě bílé viskózové šaty od Ricka Owense, purpurové conversky na platformě a malou stříbrnou kabelku přes rameno od Haydena Harnetta“. Nebo: „Hodně řeším obuv. Zase purpurové conversky? Místo nich se nasoukám do černých bot od Stuarta Weitzmana, které jdou až ke kolenům.“

Raving je velmi důležitá kniha, neboť je výrazem paradoxnosti, rozpolcenosti, polovičatosti a nárokovosti jedné nikoliv nevlivné vrsty současné západní společnosti. Na jedné straně těžká obvinění kapitalistických pořádků, na straně druhé vědomé akceptování jejich tlaku na konzumerismus a hédonismus. V podstatě rezignace. No future! Slepá ulička. Jenže: existuje nějaká ne-slepá ulička? Možná ano, vyžadovala by však přenastavení, které by bylo daleko bolestnější a kardinálnější než si je téměř kdokoliv z nás ochoten představit a připustit. V podstatě by znamenalo jiný svět. A tak se raději někteří z nás vypravíme na rave party nebo zvolíme jiný způsob úniku od toho, co je znepokojivé, co nás přesahuje a cítíme se vůči tomu bezbranní.

Obálka českého vydání knihy Raving, Repro: Tranzit.cz