Tělo, paměť, queer identita i drásavá pixelová otevřenost v herním díle americké autorky
Taylor McCue ukazuje, čeho jsou videohry coby umělecká forma schopné. Její titul He Fucked The Girl Out Of Me získal ocenění na prestižním festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu. A budu-li vycházet z autorčiných vlastních slov, její nečekaný úspěch ve světě filmových dokumentaristů a dokumentaristek jí byl příjemnější, než v tom herním.
Zatímco už potřetí procházím hrou He Fucked The Girl Out Of Me, venku konečně prší a noiseová deska z gramofonu zaplavuje místnost. Obrazovkou se míhají téměř čtvercové pixelartové výjevy: zvláštní postava bez hlavy a rukou mi vysvětluje, že jsem v očích osamělých mužů jako trans žena pouhým monstrem. Nemám peníze, nedostanu léky, potkávám Sally, která za chvíli do telefonu oznamuje, že jsem samozřejmě ještě panna. Já? To, zda jsem v herním díle Američanky Taylor McCue hlavní postavou já, přitom není jasné. Dá se říct: ano i ne, neboť v poloautobiografickém narativu se tyhle hranice rozpadají.
Podívejte se na mapu Artoulek a vydejte se s námi na výlet!
Pokračuje to: vlasy ustupují pleši, hotel, první zkušenost se sexuální prací. Sally je krásná a já vypadám jako neforemný, přízračný blob, občas ozdobený mašlí. Já jen chci, abych se Sally líbila! Je noc, která má změnit nejen stav mého účtu, ale také pošramotit ego, tělo i možnou lásku. Slast míchající se s nenávistí, stud a úzkost při fetiš sezení, dlouhé internetové kabely vedoucí k seznamkám a videochatům i osamělé komentáře o zapomínání minulých já plní scény hry vytvořené v programu na tvorbu GameBoy her.
Lakmusový papírek herní scény
Riskuju, že budu znít povýšeně, ale: videoherní kultura je divná. Když jsem do Googlu zadal He Fucked The Girl Out Of Me, objevily se zvláštní věci. Herní weby hodnotící tohle výsostně osobní a umělecké dílo hvězdičkami a číselnými škálami. Podivné diskuze přemítající nad tím, že to není až tak hra. Recenze, která hru vlastně nedoporučuje, neboť pisatelka se po jejím dohrání necítila dobře. Fér, jenže z toho všeho čiší chápání videoher coby konzumního zboží, dTest zábavy.
V případě He Fucked The Girl Out Of Me – a vůbec širší tvorby Taylor McCue – to nedává smysl o nic víc, než jeden z novinářských titulků, který hru popisuje jako „trauma art”. Jako kdyby bylo potřeba zvlášť vypichovat, že tohle je něco fakt zvláštního. Chápu, odkud to vychází, ale pokud budeme hry brát vážně, musíme se předpokladů ukrytých v takových výrocích zbavit. Hry se nehrají výlučně pro zábavu. Vím, slovo hrát může mást, ovšem povzneseme-li se nad jeho okamžitý význam, může se v něm ukrývat mnohem víc než pouhá bezstarostnost. Jak upozorňuje ve své poslední – a zdarma dostupné – knize Videogame Industry Does Not Exist (Videoherní průmysl neexistuje) australský akademik Brendan Keogh, stát se součástí herní scény je neustálý boj o legitimitu, které hry, vývojářské přístupy i lidé do ní budou vpuštěny.
Ano, He Fucked The Girl Out Of Me je co do své herní mechaniky jednoduché dílo, v němž většinu času procházíte prostředím a několikrát vyberete z dialogových a jiných možností. Ale když na taková „zmechanizovaná“ kritéria přistoupíme, vytrácí se něco snad ještě interaktivnějšího, než je propracovaný herní systém – interpretace, emoce, zranitelnost.
Hra Taylor McCue pojednává o traumatu, které je sice dost konkrétní (sexuální práce, vztahy, tělo, trans identita), ale zároveň podané natolik surově, že otevírá stavidla hluboko ukrytým zraněním a pocitům toho, kdo He Fucked The Girl Out Of Me hraje. Varovné nálepky jsou na místě, protože pod pohlednou hranatou grafikou se ukrývá drásavý příběh o (ne)možnosti sebepřijetí. Americká esejistka Susan Sontag psala v šedesátých letech 20. století v eseji Against Interpretation (Proti interpretaci) o tom, že potřebujeme méně racionální analýzy umění a více pocitů, upřímných střetnutí s dílem. Prožívat to, co nejde dost dobře schovat do slov. Právě He Fucked The Girl Out Of Me si takový přístup zaslouží. Ve mně osobně zůstává pocit zvláštně ironicky odlehčené naléhavosti, bolest kapající z tekutých krystalů obrazovky mého počítače.
Z představení hry He Fucked The Girl Out Of Me na loňském festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, který je největší světovou přehlídkou svého druhu, zdroj: Twitter Taylor McCue Odzbrojující queer i jiná otevřenost
Podobný tklivě-realisticko-depresivní tón mají i jiné tituly Taylor McCue. Do I Pass? je příběhovka o magické schopnosti vidět do hlav ostatních lidí – a u části z nich lze tím pádem nahlédnout i jejich myšlenky týkající se protagonistčiny genderové identity. My Executioner and I vypráví kyberpunkový příběh o postavě srostlé s tělem (a duší) jiné bytosti, biozbrani a nedobrovolné tělesné symbióze.
Ovšem největší rozruch vzbudila autorčina první hra, kterou kromě Itch.io umístila na herní obchod Steam, totiž Saving You From Yourself. Krátká ilustrovaná textovka vás posadí do role terapeuta, který disponuje mocí předepisovat hormonální léčbu. Jenom jedna cesta je v zásadě pozitivní (i když nepříjemná tak jako tak), kdežto všechny ostatní vedou do náručí samoléčby, třeba i skrze návštěvu obchodu pro potřeby na chov hospodářských zvířat. Kritika medicínského systému a jeho moci vládnout nad životy ostatních narazila očekávaně u pravice (ostatně i He Fucked The Girl Out Of Me mělo nenávistné komentáře na Steamu ještě před vydáním), ovšem kritika přišla i od (trans) levice – někteří hru označili za neférové zobrazení trans lidí.
Samotná Taylor McCue mi v konverzaci, kterou vedeme přes soukromé zprávy, říká, že třeba jeden z drastičtějších konců v Saving You From Yourself vychází z jejích vlastních zkušeností. Návštěvy obchodů pro chovatele skotu a další zvířata bohužel nebyly – zejména pro starší generaci trans lidí – až tak výjimečné. „Do farmářského krámu jsem šla s kamarádkou. Saving You From Yourself z toho vychází,“ říká McCue. A dodává, že šlo o jedno z jejích prvních děl. „Publikovat hru na Steamu bylo fakt strašné. Zato na Itch.io jsem obdržela potřebnou psychickou podporu. Stejně tak bylo hojivé jezdit po festivalech a cítit přijetí v reálném světě,“ zmiňuje McCue rozdíl mezi hráčským Steamem a na uměleckou tvorbu více orientovaným portálem Itch.io.
Navzdory nedobré předešlé zkušenosti autorka i hru He Fucked The Girl Out Of Me na Steamu přece jen zveřejnila. Částečně proto, že je pro ni osobně důležitá, ale rovněž proto, že by se v případě úspěchu mohla díky vydělaným penězům odstěhovat z Floridy, kde se situace pro trans lidi (jako v řadě jiných míst USA) zhoršuje téměř s každým dalším dnem. Na Steamu je titul sice dostupný zdarma, ale lze si přikoupit odstupňované dárcovské balíčky, jimiž lze tvorbu McCue podpořit. „Hru jsem vytvořila, protože jsem cítila natolik intenzivní stud, že jsem to už nemohla vydržet. A abych se ho zbavila, přetavila jsem ho do hry. Jsem na ni hrdá a můj život díky ní dostává o dost větší smysl. Proto se hru snažím podporovat dál, dělám, co můžu, protože to podle mě stojí za to,“ uzavírá Taylor náš chat.
Screenshot z autorčiny hry Do I Pass?, repro: The Rambling Game Reviews of an Enthusiast
Zkuste se „tam“ ponořit
Mezitím vyšlo slunce a s posledním modulovaným křikem zvuková stěna nahrávky The Origin of My Depression od Uboa utichne. Desku jsem si vybral k psaní tohoto textu nejen proto, že jí prostupuje spousta trans témat (pozdní tranzice, obousečná ženskost, neférová společnost i víra), ale rovněž z toho důvodu, že se v ní ukrytá traumata dobře doplňují s těmi z He Fucked The Girl Out Of Me. Představuju si, jak se během úzkostného rande v pozdější fázi hry najednou objeví bílé šaty, o nichž – coby o symbolu minulé, zrazené lásky – mluví, zpívá a šeptá Uboa.
Na mysl mi přichází citace z videa, které slouží jako epilog autorčiny hry Saving You From Yourself: „Jenom úspěšní lidé mají šanci říct svůj příběh. Lidé jako my umírají v tichosti, nebo prostě jdou dál a zkouší zapomenout.“
Obě díla se rovněž dotýkají paměti, kterou si neseme v tělech, v denících, v zapomenutých koutech mysli. Tvorba Taylor McCue je naprosto trans, ovšem nejde o aktivistické agitky (jakkoliv i ty mají svoje místo). Tato tvůrkyně ukazuje, čeho jsou videohry coby umělecká forma schopné. Pokud vám v tom její náročná tematika nezabrání, zkuste se do ní ponořit sami. Ať už s noiseovým vinylem, nebo bez něj.
