Petrolejové blues: adventura Norco je podivné sci-fi pod stínem rafinerie
Co skrývá věčný oheň místní chemičky, tajemná mobilní aplikace a co s tím má do činění vaše matka?
Poslední dobou přemýšlím, jak by asi vypadala nějaká opravdu lokální hra. Plná našich tajemství, křivd i přízraků – třeba z Mostu nebo ze Slezska. Témat od ekonomického strádání, vyloučených lokalit, pozůstatků odsunu (moje kamarádka vyrůstala v chalupě po Němcích) po slovanskou mytologii a místní historii je tu přece hodně. Navíc je o ta témata zájem, jak dokládá úspěch románové ságy Šikmý kostel nebo próz Kateřiny Tučkové. Magický, nebo – řečeno jazykem spisovatele Roberta Bolaña – žaludeční realismus přece nepatří výhradně do Jižní Ameriky nebo USA. Novodobé stíny Evropy možná nejsou tak dlouhé, ale to neznamená, že nestojí za průzkum.
Moje sny o herním žalozpěvu za měsíční krajinu Mostecké uhelné a OKD má na svědomí dvojice her. O první jsem na ČT Art psal: Kentucky Route Zero stále platí za tu hru, kterou ukazujete známým, již v umělecký potenciál videoher moc nevěří. Podmanivá a fragmentovaná hra je plná asociativní poetiky, dluhů i reality skutečného Kentucky s jeho apalačským pohořím plným smutku. Ve své době doslova přepisovala, co je od adventury v novém tisíciletí také možné čekat a jak by, slovy Laury Hudson z Wired, mohl vypadat nový velký americký román, kdyby nabyl podoby videohry.
Trailer ke hře Norco, zdroj: YouTube Návrat k lokálnímu slibuje i druhá hra, která mi nedá spát: Norco od nezávislého kolektivu Geography of Robots. Asi byste mohli říct, že technicky je to sci-fi, ale značně rezavé. Hlavní hrdinka Kay přijíždí po dlouhotrvajícím vandru do rodného městečka Norco, které stojí ve stínu místní rafinerie. Jenže Kay brzy zjišťuje, že její matka mezitím zemřela a bratr není k nalezení – jediný, kdo zbyl, je rodinný robot/android Million. A také pár náznaků, že v místních močálech i skladech ropy se dějí o dost záhadnější věci, než by se mohlo zdát.
Takže ano. Jsou tu roboti, hlídkující AI systémy před branami petrochemického závodu i náznaky pozvolného technického pokroku. Všechno je – obdobně jako atmosféra v reálně existujícím regionu v americké Louisianě – pokryto těžkými kovy, výfukovými plyny a příkrovem korporátní lhostejnosti, kterou místní zapíjí v zapadaných barech s oprýskanou omítkou. Takže Norco futuristickou spekulaci používá k tomu, aby komentovalo rány dneška. A přiblížilo barvy zapomenutých míst Ameriky.
Adventura pro 21. století
Než Kayina matka zemřela na vleklou nemoc, povedlo se jí za pomoci exkluzivní služby uchovat své vzpomínky tak, že je dcera může alespoň částečně procházet. Potkávají se v nich nečekaní přátelé, které dohromady svedla aplikace pro rychlé výdělky (místní Uber), vize podivného ptačího boha i příkrov tmy, v níž se ztrácí lidské sny. Všechny rozbíhavé nitky udržuje pohromadě takzvaná Mind Map, mapa duše, obrazovka s přehledem získaných informací, známostí i otázek, která představuje jeden z osvěžujících výdobytků Norca.
Přestože se většina hry odehrává jako point-and-click adventura, v níž navštěvujete jednotlivá místa, bavíte se s lidmi a zkoušíte vyřešit herní minihádanky a úkoly, celkem retromilský základ pokrývá naprosto moderní uživatelské rozhraní i přístup k mechanikám. Ve hře jsou tak sice souboje, ale řešíte je za pomoci postřehových her, které vyžadují pamatovat si sekvenci znaků nebo trefit padající kuličku přesně ve chvíli, kdy se dotkne zaměřovače. Jiná část hry vás nechá pomocí AR aplikace pro rozšířenou realitu skenovat herní obrazovky pro energie z jiné dimenze. V jedné z nejpůsobivějších „miniher“ uvnitř Norca pak smartphonem nahráváte promluvy jiných postav s cílem nachytat je. Všechny tyhle drobnosti jsou osvěžující a Norco jednoznačně vydělují z kánonu děl, které s adventurním dědictvím zachází příliš bezpečně.
Tohle nebezpečí by přitom na první pohled mohlo hrozit. Nic proti retro adventurám jako takovým (koneckonců třeba takový Strangeland je moc příjemná cesta do noční můry), ale občas se člověk neubrání myšlence, jestli je potřeba i třicet let poté opakovat vzorce známé už z děl LucasArts nebo Broken Swordu. Případ Norco je o to překvapivější, protože hra je vyvedená ve velmi retro stylu (pro jeho příliš snadné hraní na nostalgické reflexy jej běžně moc nemusím). Firmě Geography of Robots se však povedlo Norco vydělit z obyčejného pixelart přístupu. Může za to osobitá, zlatavě rezavě přízračná paleta, propracované futurizující menu i ovládací prvky, případně – řečeno literárním termínem označujícím vnášení nečekaného do dobře známého – ozvláštňující přístupy, jako je například nahrazování některých obličejů prostými smajlíkovými linkami, důsledná práce s vrstvením obsahu ve scéně a další efekty.
Tahle ucelená umělecká vize přitom dokonale zapadá do příběhu plného podivného nadpřirozena, ale nikdy takového, aby podrazilo nohy asociativní sociální kritice, která tu především stojí na obecné atmosféře a řetězení motivů. V jedné z klíčových sekcí hry třeba potkáte členy mladistvého kultu, který se schází v opuštěném obchoďáku a jehož členové mají shodná jména Garrett a touží po spasení z náruče zdejšího vůdce, jenž slibuje cestu ke hvězdám. V přiznaně teatrálním, ale stále znepokojivém dějství jde číst podobenství o scientologii, o radikalizaci mladých bez velkých životních vyhlídek či o ztracených (konzumních) budoucnostech po vzoru stylu vaporwave (pusťte si třeba tuhle kompilaci vybydlených nákupních center).
Ohni z rafinerie se mnou pojď
Anebo se klidně můžete kritické interpretace na chvíli vzdát a užívat si svébytně vykolejené atmosféry. Když bych chtěl v novinářské zkratce sáhnout po přirovnáních (celý dojem ovšem beztak nezachytí): V Norco se potkává senzibilita druhé (výborné!) televizní série True Detective, poetický přístup hry Kentucky Route Zero i angažovaná vyšinutost seriálu a filmu Twin Peaks. Všechno ovšem pojaté přísně lokálně, s hlavní hrdinkou, která rozhodně není vyvolená. O to je její putování uvěřitelnější a osvěžujícím způsobem komornější, jakkoliv se z něho nakonec stane skoro metafyzická, kosmicky hororová cesta.
Hra Norco koneckonců vznikla na základě do roku 2015 trvajícího projektu čítajícího rozhovory, archivní materiály i videa vztahující se ke spoušti, kterou v Louisianě zanechal hurikán Katrina. Výsledek má k edukativnímu paměťovému projektu daleko, ale péče je v něm znát. Svůj díl odpracovává i pochmurný v podivné časové fázi zaseknutý soundtrack hudebníka Gewgawly I. Společnost Geography of Robots o Norcu mluví jako o „point-and-click narativní adventuře po vzoru literární jižanské gotiky“; je zde přiznaný vliv na lidové kultuře založeného amerického literárního žánru, který podpírá i zmíněná hra Kentucky Route Zero. S tímhle dílem studia Cardboard Computer má Norco kromě intermediálních přesahů společný i autobiografický impuls – Yuts, zakladatel Geography of Robots a autor prvních konceptů Norca, vyrůstal ve stejnojmenném městě, ve stínu rafinerie Shell (ve hře se jmenuje Shield). Ovšem pod fakticitou novinových titulků vždy tepe ještě něco hlubšího a niternějšího, co možná jde vyjádřit pouze za pomoci autonomních robotů a apokalyptických kultů. „Je to jako jakýsi drak chrlící oheň za vašimi zády,“ říká Yuts o přítomnosti chemičky, jejíž exploze poničila i jeho rodný dům. Mimochodem ve stejném rozhovoru zmiňuje kritickou geografii, filozofa Slavoje Žižeka i sérii videoher Final Fantasy.
Tím se vracíme k mým snům o českém Norcu. Kamarád Ondřej si občas posteskne, že takzvaných americana her jsme už měli dost. Jakkoliv si myslím, že výborných a unikátních her o čemkoli v zásadě není nikdy dost, něco na Ondřejově povzdechu je – Amerika má i díky své velikosti prostě velké privilegium. Ruku na srdce, myšlenka o divné sci-fi adventuře z Česka by mi přece jen přišla trochu směšná. Jenže druhým dechem musím sám sebe zastavit: Proč ale? Geography of Robots vytvořili trpký milostný dopis Louisianě, „petrolejové blues“, a když se rozhlédnete po mapě naší země, těch míst, která by stála za pokus zpracovat je jinak než jen rozumově, je víc než dost.
Stačí mít otevřené oči. A stejně jako v Norcu nevěřit všemu, co se na první pohled tváří jednoznačně. Jak napovídá jeden z prvních herních puzzlů, nakonec i tvář sošky Panny Marie může skrývat tajemství mnohem zlověstnější.
