Lešij, rusalka a strach na zelené stezce. Slovanské mýty ve videohrách
Videohry mívaly, pokud pomineme Japonsko, problém s přílišnou amerikanizací – vzhledem k rozložení tržních sil a největších studií se tak i na scéně nezávislých her vyskytovaly přehršle titulů doslova nebo nepřímo zasazených v soudobých USA. Dnes je však i pod páčkami gamepadu cítit změna...
Přestože série jako Silent Hill nebo Resident Evil z (nejen) japonského folkloru dlouhodobě těžily, že se dostane všeobecného uznání hře o příbězích ze švýcarských Alp, tak na to by si dříve tipl málokdo. Mundaun v sobě spojil cit pro místní atmosféru s všeobecně srozumitelným žánrem. Uhlem nakreslená adventura toho přitom na oltář herního trhu příliš neobětuje – ostatně nadabovaná je rétorománsky.
Příběh ze švýcarských Alp… Screenshot ze hry Mundaun, která v sobě spojuje cit pro místní atmosféru s všeobecně srozumitelným žánrem, repro: mundaungame.com
Ponořit se rovněž můžete do nordických nebo afrických mýtů, vydat se do viktoriánské Anglie, či, pokud jste fanoušci deskových her na hrdiny, folkloru z Filipín. Jak k tomu ovšem přijdou slovanské nadpřirozené bytosti? Vždycky jsem si říkal, že přestože nejsme tím nejspirituálnějším východním národem, třeba naše pohádky v sobě mají témat víc než dost. Naštěstí už není třeba dlouho hledat. A kromě virtuálních polednic na vás čekají i hry, v nichž se můžete ztratit třeba v Moravském krasu.
Jeden na lidi, a jeden na příšery
Zpětně nelze než ocenit, jakou službu jestli ne přímo slovanskému, tak minimálně slovanskými mýty inspirovanému folkloru udělala herní adaptace Zaklínače. Svět Geralta z Rivie vždy stál na místních legendách, a především poslední herní díl se vyplatí hrát v češtině a polštině. Namísto nudného „noonwraith” bojujete s polednicemi nebo vám do cesty skáčou umrlci. Diváci netflixovského seriálu pak mohli spatřit souboj s Lešijem, jehož jméno odpovídá praslovanskému bohovi přírody. Právě pána lesů si mimochodem vypůjčila i oceňovaná karetní hra Inscryption.
S Polskem je třeba na herní mapě počítat. Dokládá to i titul, který mě přiměl přítomný text napsat – nezávislá a crowdfundingovou kampaní podpořená adventura The End of the Sun. Příběh o cestovateli časem se odehrává ve zdánlivě opuštěné polské vesnici. Kromě krojů a lidových dekorací byste měli během hraní prožít čtyři slovanské slavnosti podle slovanského kolovratu – dvě rovnodennosti a dva slunovraty. Herní prostředí byla navíc vytvořena na základě fotogrammetrických modelů z etnografických muzeí. Podobně se do hry dostala třeba figurka Svaroga, boha ohně a kovářů nebo válečníka Svantovíta. Tříčlenný tým na The End of the Sun nadále pracuje. Sympatické pro nás je, že se od začátku počítá s českou lokalizací. A zvýšený zájem o slovanský folklor můžeme očekávat i od nedávno oznámeného stavitelského simulátoru Gord, který má mít na svědomí studio založené odpadlíky z CD Projektu (autorů Zaklínače).
Screenshot z polské hry The End of the Sun. Příběh o cestovateli časem se odehrává ve zdánlivě opuštěné polské vesnici, repro: Steam Duchovní citlivost Ukrajiny a Ruska rovněž nese herní plody. Rozruch způsobilo kartičkové RPG Black Book. Dílo studia Morteshka se odehrává v 19. století na konkrétním místě – v Permské oblasti mezi Kazaní a Jekatěrinburgem. Příběh o cestě do chřtánu pekla vychází z lidových povídaček o setkání s duchy a nadpřirozenými bytostmi (tzv. byliček). Do vývoje bylo zapojeno i permské muzeum, které mimo jiné poskytlo archivní materiály, na jejichž základě byla vytvořena herní mapa.
Black Book herním stylem připomíná hitovku Slay the Spire nebo Inscryption, ovšem přidává k tomu pořádnou nálož folklorních příběhů. Jednotlivé typy démonů můžete studovat v přiložené herní encyklopedii, vizuální styl vychází ze starých kreseb a maleb.
Strach se plíží okolo táboráku
Pokud bychom se snažili vymotat z kluba východoslovanských a západoslovanských mýtů českou stopu, budeme muset své chápání folk hororu časově rozšířit. Jen tak totiž můžeme dojít k titulu Someday You’ll Return, který dostal ocenění za nejlepší design v soutěži Česká hra roku. Dílo studia CBE software pod vizionářským dohledem Jana Kavana mnohem spíše než s dávnými povídačkami rozehrává svůj hororový a mysteriózní příběh o (možná) ztracené dceři s pomocí mnohem současnějších motivů.
Děs se tu skrývá mezi vybydlenými skautskými tábory, turistickými značkami, rozkopanými ohništi a smrkovými lesy, mezi nimiž se tyčí věrně vymodelované pískovcové skály. Příroda jako sídlo prvotního, nelidského strachu tu dostává podobu temného výletu, v němž musíte v kůži hlavního hrdiny Daniela dávat dohromady stopy, jež by vás mohly nasměrovat k Stelle. Že nepůjde o úplně obyčejné a nevinné dobrodružství, to dávají tušit vidiny, které Daniela sužují s každým krokem víc a víc.
Zatímco paralelní svět plný bytostí z černé hmoty a plápolajícího klestí je příliš na sílu inspirován zahraničními tituly typu Resident Evil, právě nejobyčejnější části herního putování jsou v Someday You’ll Return nejpůsobivější. Vypadlý signál, zvláštní znaky vyškrábané kamenem na vyhlídce, podivné seskupení kostí… Someday You’ll Return má v tematickém arzenálu hlavní prvky táborové kultury – od dětských deníčků přes historické svítilny po okultní táborové hry. Všechno podpírá nádherně vykreslená příroda, inspirovaná Českým a Moravským krasem včetně konkrétních míst a vrcholků. V jedné chvíli se dokonce doslova musíte orientovat podle turistických cest a jejich barev.
Česká idyla poněkud znepokojující. Screenshot ze hry Someday You’ll Return, repro: youwillreturn.com Pro plejery ze zahraničí jde o úsměvnou kratochvíli, pro ty z Česka, kteří jsou nejspíš odrostlí bezpočtem výletů s rodiči, je to disonantní zkušenost prožitá na domácí půdě. Proto je pro našince ta hra znepokojující. Trik s citronovým neviditelným inkoustem se z dětské hry mění v příběh plný patriarchálního násilí. Tábor i les se tu po vzoru folk hororové tradice stávají odrazem démonů hlavního hrdiny.
Kulturní kritik Štěpán Šanda v textu o této hře píše jako o folk hororu, a to kvůli zdejšímu pojetí cyklického času. „Ten stojí v opozici vůči lineárnímu, často teleologicky pojímanému času strojově řízené modernity. Daniel se ale vrací zpět a dostává možnost prožít některé věci znovu – a možná i lépe,” píše Šanda a spojuje českou krajinu se zapomenutým lidovým věděním. Koneckonců jedním z důležitých nástrojů pro vyřešení záhady jsou lektvary z místních bylin a jak Šanda zdůrazňuje, později narazíte i na moudrou babku kořenářku.
Do temnoty svého vlastního srdce
Zatímco Black Book nebo Witcher nevyužívají folklorní motivy nad rámec estetické funkce, na Someday You’ll Return se nakonec ukazuje, kde jsou mýty nejsilnější. Protože jde o víceméně sdílený kulturní rámec, dá se jejich prostřednictvím promlouvat o sdílených traumatech. Příběh Daniela svou diskuzí o toxické maskulinitě, zanedbaném otcovství i o vlastních emocích může fungovat jako společenské zrcadlo právě díky dobře známým kulisám, které zároveň boří. Jídelna tábora se ze symbolu nostalgického dětství stává polem, na němž se mohou rozehrávat kruté nespravedlnosti.
Podobně i protagonista v úvodu zmíněné hry Mundaun objevuje temná místa skrytá v minulosti své vlastní rodiny. Nemusí jít přitom hned o folk horor ve stylu Midsommaru, aby hry mohly lidovou kulturou komentovat současnost. Občas stačí dobře známé nasvětlit z nového úhlu. A čekat, co se z temnoty studně vynoří.
