Videohry, epizoda 2021: sexismus, soudy, blockchain i husité

World of Blizzard: Sexist Throne

Blizzard Activision vejde do herní historie jako příklad co nejefektivnějšího zničení milované značky za relativně krátkou dobu. Od akvizice Blizzardu molochem Activision, k níž došlo v roce 2008, se problémy jen sypou: od neuspokojivých rozšíření pro World of Warcraft, naprosto otřesného remasteru Warcraftu III až po – zdaleka nejhorší – poslední kauzu týkající se sexuálního obtěžování na pracovišti. V létě stát Kalifornie otevřel žalobu proti Activision Blizzard. Žaloba popisuje otřesnou „chlapáckou” kulturu, která vysokým manažerům dlouho bez problémů procházela. Ve spise mimo jiné stojí popis obchodní cesty, která jednu ze zaměstnankyň prý dovedla k sebevraždě, vnitropodnikové šíření nevhodných fotografií, vtipy na znásilnění, nevyžádané flirtování a sexuální harassment.

Vedení desetitisícihlavé firmy reagovalo mlžením a vymlouváním. Na podzim však list Wall Street Journal publikoval článek, který z problematického chování obviňuje přímo generálního ředitele firmy Bobbyho Koticka – ten měl vyhrožovat zaměstnankyním, obtěžovat letušky na firemních cestách a v případech, kdy mu bylo známo znásilnění, události zahrávat do autu. Naštvaní zaměstnanci v reakci na to uspořádali několik stávek a protestů, v listopadu 1700 externistů a externistek podepsalo otevřený dopis požadující Kotickovu rezignaci. Vedení firmy mezitím neprodloužilo smlouvy části týmu Raven Software, načež vznikl fond na jejich pomoc. Nutno dodat, že organizované odbory dosud neexistují v žádné americké herní firmě.

Stávkující podporující Raven Software, části tohoto týmu neprodloužila společnost Activision Blizzard smlouvy; prosinec 2021, zdroj: Twitter – ABetterABK

Případ Activision Bliizzard je pouze jeden z řady. Jak ukazují třeba charismatičtí youtubeři Jim Sterling, problém s pracovní kulturou a nerovnými podmínkami má herní byznys jako celek. Tak snad události okolo Activision Blizzard přispějí k tomu, že budeme po módě, kosmetice, jídle nebo kávě vyžadovat i zodpovědně vytvořené hry.

Deziluze z Robloxu

Pokud máte mladší děti nebo kamarády s mladšími dětmi, je pravděpodobné, že kromě už zdomácnělého Minecraftu hrají i Roblox. Titul stejnojmenné firmy má nejen matoucí byznys model, ale i samotný princip fungování – nejde totiž o jednu hru, nýbrž o platformu, na níž běží řada extrémně populárních virtuálních světů (od hry na přežití v nekonečném IKEA obchoďáku po hraní na ptáky, křížení koček nebo umělecké projekty). Roblox se s 202 miliony hráčů měsíčně stal jednou z nejpopulárnějších herních značek. Tváří se jako přátelské místo, kde navíc zájemci najdou zdarma dostupné (a vlastně dost dobré) vývojářské nástroje, díky nimž mohou začít dělat vlastní – na Robloxu postavené – hry, a třeba si tak i něco vydělat.

Jenže úplná realita kolem Robloxu je o dost temnější. Respektovaný herní kanál People Make Games tento měsíc představil druhý díl svého investigativního videa o byznysových praktikách Robloxu. Herní ekonomika (včetně virtuální měny Robux) funguje vyděračsky a uspěje v ní pouhý zlomek zákazníků; byznysové modely jednotlivých titulů vystavují hráče a hráčky už od jejich útlého věku principům připomínajícím hazard; systém pro moderování obsahu her na platformě je netransparentní a má spoustu děr. Nevinně vypadající kostičkovaná platforma vydělává na tom, že nejsme dostatečně zvyklí chtít po softwaru určeném pro děti obdobné standardy, které vyžadujeme na ochranu dětí ve skutečném světě. Pokud máte potomka vybaveného smartphonem, měli byste video kanálu People Make Games povinně zhlédnout. Už proto, abyste věděli, jaká pravidla mají virtuální světy, které hýbou mladými generacemi.

Druhý příchod Metaverse

Když zakladatel a hlava Facebooku Mark Zuckerberg v podivně znepokojujícím videu na konci října oznámil, že se jeho firma přejmenuje na Meta, jen se přidal k marketingovému buzzwordu (módní a populární slovo, jež nic moc neznamená, ale všichni o něm mluví – pozn. red.), který ovládl mediální prostor v posledních měsících. A Zuckerbergem ohlášený projekt zvaný Metaverse má představovat těsnější prolnutí virtuálního a fyzického světa, především pomocí technologie rozšířené a virtuální reality.

Krásné zpodobnění vize propojeného světa zvaného Metaverse, ovšem přínos toho může být o dost šedivější, zdroj: Pixabay

Dejme teď stranou oprávněnou úzkost, kterou představa virtuálních pracovních porad vyvolává. Zajímavé je, že velké technologické firmy vlastně šíří pro masy koncept, který hráči a hráčky znají už dlouho. V nultých letech se hodně mluvilo o Second Life, virtuální hře/prostoru, kde mohli lidé nejen žít digitální životy, ale také vlastnit pozemky a provozovat byznys (svůj obchod tam kupříkladu měla oděvní společnost American Apparel). Články o Metaverse coby paralelním vesmíru, kolektivním 3D prostoru, jsou plné řečí o propojování. Jenže v rukách velkých technologických firem, držících nad našimi digitálními životy silný monopol, se můžeme dočkat méně emfatické budoucnosti. Pro důkladnou analýzu si pusťte videoesej Toma Nicholase. A pokud technologičtí giganti berou inspiraci z herního světa, ostražitost je vzhledem k byznysovým praktikám právě herního průmyslu plně namístě. Mikrotransakce, lootboxy a plíživé taktiky takzvaného freemium modelu dávají tušit, že v době kapitalismu platforem může sen o datasféře jako z Williama Gibsona dopadnout spíš jako nudná dystopie plná korporátních 3D triček. A to jsme se ještě nebavili o NFT!

Herní blockchain a NFT

Videohry jsou skoro z podstaty napojené na nejnovější technologické trendy. Jen chvíli poté, co příchod NFT, takzvaných non-fungible tokens, otřásl uměleckým světem, doplula tahle technologie postavená na blockchainu (systému, jenž podpírá třeba kryptoměnu bitcoin) i do herního byznysu. NFT je – extrémně zjednodušeně řečeno – záznam o výhradním vlastnictví nějakého digitálního artefaktu: ilustrace znuděné opice, 3D animace, virtuálního políčka na platformě Sandbox nebo příšerky ve hře Axie Infinity. Technologie blockchainu umožňuje s NFT provádět automatické transakce třeba typu desátky původním autorům za přeprodej. Legenda praví, že Vitalik Buterin, zakladatel kryptoměny a kryptoplatformy Ethereum, na které drtivá většina NFT běží, s nápadem na ni přišel, když mu vývojáři při aktualizaci oslabili herní postavu.

Šiřitelé NFT ve hrách tvrdí, že tak může vzniknout úplně nový model, takzvaný play-to-earn, kdy budete za aktivitu ve hře odměňováni v podobě kryptoměny. Pokud se naplní Metaverse sny, mohou navíc vaše virtuální předměty (jejichž vlastnictví bude uložené na blockchainu) cestovat spolu s vámi napříč herními světy. Svůdná myšlenka, avšak naráží na řadu problémů – od ekologické náročnosti po nápadnou podobnost s podvodným Ponziho schématem. Kryptoscéna je i kvůli NFT plná spekulantů a jak skvěle situaci shrnuje text ve Wiredu, i tahle nová ekonomika nakonec připomíná vykořisťovací a konsolidační praktiky ekonomiky staré. A to bez ohledu na fakt, že jakmile se ze hry stane práce, dost možná hrou už není.

K vlně NFT se postupně přidává (a občas z ní zase ustupuje) řada zavedených firem. Své kryptoplány oznámil Ubisoftu, o NFT se rovněž zajímá EA, a to kvůli sérii FIFA. Po velkém odporu uživatelů stáhla využití blockchainu herní chatovací služba Discord. Přese všechnu kritiku, nesplněné (a těžko splnitelné) sny je blockchain technologie ohromně zajímavá. A vyplatí se sledovat, co s ní nejen herní svět udělá. Jim Sterling mají jasno, stejně jako multimediální umělci Everest Pipkin.

Skvělý videoesejista Jacob Geller žijící v Severní Karolíně, foto: Twitter – Jacob Geller

Jacob Geller je král

Zde předkládaný souhrn událostí roku 2021 je zcela osobní, takže si dovolím veřejně vyhlásit svou profesní lásku k americkému videoesejistovi Jacobovi Gellerovi. I v těch nejvíc mainstreamových titulech dovede najít hluboké významy a asociovat cestami, které nikdo jiný nevidí. Pusťte si jeho meditaci o bolesti a čtyřech hrách, obžalobu časosmyčkového nihilismu s Deathloop, monumentální interpretaci Dark Souls 3 skrze nejnovější film Charlieho Kaufmana, ideologický rozbor Call of Duty nebo analýzu herního násilí říznutou policejní zvůlí. Poučná zábava s podmanivou dikcí Gellerova hlasu vystačí na desítky hodin inspirace, jak se na hry dívat jinýma očima.

Husiti v Age of Empires 2

Během druhé pandemické vlny jsem konečně pookřál a utopil několik stovek hodin v Age of Empires 2: Definitive Edition. Možná byste na tomhle seznamu čekali čerstvý čtvrtý díl, ale kromě toho, že mě nijak neuhranul, jako událost to bledne oproti největší novince uplynulého roku, tedy viděno tuzemskou optikou – příchodu husitů do Age of Empires! Už nemusíme při roleplayování vlastního národa hrát za Slovany, kteří jsou ve skutečnosti pouze východní a mluví rusky, případně za Teutony jako Svatou říši římskou. V Microsoft Studios napravili dlouhá léta trvající deficit, kdy Lotyšsko nebo Bulharsko svoji civilizaci měly, zato standartu se lvem nikde vidět nebylo.

Kampaň mapující tažení Jana Žižky a nová hratelná civilizace v podobě českého království je součástí rozšíření Dawn of the Dukes. České vozové hradby a houfnice pak doplňují Poláci. Je tu dabing („Rubat dřevo!”), vylepšení husitské reformy, ale také úsměvné chyby (Trocnov v ženském rodu, či už méně vtipné použití východoslovanské architektury pro české stavby). Češi v Age of Empires 2 platí za obléhací, tak trochu těžkopádnou, ale technologicky pokročilou civilizaci. Hrad má podobu Karlštejnu a tzv. wonder, zvláštní honosná stavba, vypadá jako Prašná brána. Tak hurá k Sudoměři!

Hardwarové války

Pokračující pandemická situace měla na herní svět vliv hlavně co se týče hardwaru. Globální zásobovací řetězce spolu s enormní poptávkou způsobily, že nejen v předvánoční sezoně nejde sehnat ani Playstation 5, ani lepší grafická karta za rozumnou cenu. Roli hraje i pokračující kryptoměnový boom, protože pro tzv. minování populárních kryptoměn se ve velkém využívají grafické karty. Pokusy firem jako NVIDIA vydávat karty bez obrazového výstupu, tedy určené jen pro kryptobyznys, anebo naopak karty, které by těžbu ztěžovaly, zatím hráčům spíš nepomohly.

Řada lidí se tak před pár měsíci poprvé dozvěděla o existenci slova scalper. Označuje praktiku, kdy celé skupiny, často za pomoci botů (počítačový program vykonávající na internetu automatizovanou činnost – pozn. red.), skupují horké zboží ihned, jak se na e-shopech objeví. Na sekundárním trhu ho poté přeprodávají za hodně vyšší než doporučené ceny. Globální problémy ve výrobě mikročipů vedou řadu států k tomu, že začínají do rozvoje vlastního hardwarového sektoru investovat. Pokud vás tahle problematika zajímá, můžete začít třeba videem Wall Street Journal. Mikrodokument vám vysvětlí, proč není tak jednoduché postavit novou továrnu na procesory, nebo proč je honba za mikročipovou samostatností i geopolitické téma. Roli hraje i snaha vyvléct se z vlivu Číny, v níž se drtivá většina elektronických komponent vyrábí.

Apple vs. Epic vs. My

Slušná korporátní fraška, která však může v důsledku prospět všem – i tak by šlo popsat soud mezi Applem a firmou Epic Games, která je autorem videohry Fortnite. Epic Games vloni začala herní měnu prodávat pomocí vlastní brány, kterou vložila do své hry, čímž začala pravidla App Storu obcházet. Apple očekávaně hru Fortnite ze svého obchodu vykázal. A Epic Games rozjela vlastní rádoby kontrakulturní kampaň. Následoval soud, který letos na podzim rozhodl: Epic Games sice nebyla v právu, ovšem Apple nesmí bránit firmám, aby platby skrze nástroje třetích stran inzerovaly. Podrobnější shrnutí si můžete přečíst třeba na The Verge.

Cynicky viděno: Možná, že celá tahle „válka“ se prostě vedla o třicetiprocentní podíl, který si Apple z transakcí bere (u malých vývojářů je to pak procent patnáct). Nejspíš o nic jiného než o byznys ani jednomu z aktérů – vzdor bizarním marketingovým prohlášením – nešlo. Nicméně rozsudek lze číst i jako jeden z výraznějších kroků vůči technologickým monopolům, byť soudní verdikt neprohlásil, že by Apple byl dle zákona monopolem. Nálada nedůvěry vůči firmám, jež si rozparcelovaly kyberprostor a tím pádem i značné části společenského života (připomeňme třeba Facebook Papers), narůstá. A legislativa na ni tak možná začíná reagovat.

Ještě jednou větou

Herní streaming už není zářná budoucnost, nýbrž celkem nudná realita. Cyberpunk 2077 přes veškerý hype dopadl jako průměrné RPG obestřené spoustou skandálů s mizernými pracovními podmínkami. Bitva o prvenství v herním předplatitelství pokračuje, pro počítačové hráče zůstává nejlepší volbou Xbox Game Pass. Nové Halo Infinite mělo výborný multiplayer. Netflix vstoupil na herní trh. Nostalgická remasterová vlna si připsala další zklamání v podobě zpackané Grand Theft Auto: The Trilogy. Elden Ring stále nevyšel.

A nakonec pár herních tipů

• Alpský a ručně kreslený folk horror – Mundaun
• Unikátní webkamerou a mrkáním ovládaná – Before Your Eyes.
• Omalovánková – Chicory
• Krysí party – Sewer Rave
• Průzkumnické a komiksové sci-fi – Sable
• Originální adventura – Fallow