Žijeme ve zlatém věku komiksu, říká výtvarník Dave McKean
Tvrdí, že pokud má nějakého boha, je jím kreativita. Svou poctu jí britský výtvarník Dave McKean vzdal i rozsáhlým komiksovým románem Klece. Nyní zde vyšel jeho překlad. Umělec, který rád kombinuje různé výtvarné techniky i média, při té příležitosti poskytl České televizi rozhovor.
„Hodně mě zajímá víra a nevíra – v co chceme věřit a v co ne, co nás motivuje, co nás udržuje v pohybu, co nás ráno zvedá z postele, co nás nutí tvořit,“ popisuje Dave McKean (* 1963), co jej přivedlo k vytvoření Klecí. A dodává, že mu v době jejich vzniku v komiksu chybělo zobrazení reálných lidí. Chtěl to napravit.
Obálka českého vydání komiksu Klece. Pětisetstránková kniha má doporučenou cenu 1500 Kč, ale lze i sehnat i téměř o třetinu levněji, repro: Comics Centrum
V centru zápletky Klecí stojí malíř Leo Sabarský, jehož trápí tvůrčí blok. Rozhodne se proto změnit prostředí. Po přestěhování poznává své nové sousedy a nachází mezi nimi další umělce – slavného spisovatele Jonathana Rushe nebo jazzmana, který si říká Anděl a jehož vystoupení v baru naproti se často blíží procítěnému kázání. McKean postupně nahlíží do soukromí postav a do zákulisí jejich tvorby a do motivací; jednou tak činí z pohledu kolemjdoucího na ulici, podruhé očima kočky za okny jejich činžáku, jindy optikou božské bytosti v jejich hlavách. A někdy se vydá odbočkou, která s ústřední linií příliš nesouvisí. McKean průběžně odvypráví několik verzí příběhu o stvoření světa, průběh osamělého večera postarší sousedky nebo povídku o králi z dávných časů.
McKeanovo dílo tak možná má blíže k poezii než k románu. Ústřední téma – tedy klece, jimiž si sami omezujeme poznání, pochopení druhého i kreativitu – někde nabývá podoby úzkostí a utkvělých představ, jinde přechází až do náboženského fundamentalismu. „Mozek je zvláštní věc. Vytváří verzi světa, která je natolik realistická, že nám připadá pravdivá, i když ve skutečnosti je to pouze obraz našeho vnímání,“ dodává v rozhovoru výtvarník.
Na sérii začal pracovat v roce 1990, vznikala šest let. První české vydání (pro Comics Centrum knihu přeložila Alexandra Niklíčková) tak přichází čtvrtstoletí po jejím dokončení. Autor by na ní dnes nic podstatného neměnil. „S veškerými nedostatky Klecí jsem schopný žít, protože jsem na ně stále velice pyšný,“ říká. Období vzniku komiksu připomíná především postava tajnůstkářského spisovatele Jonathana Rushe, který se po vydání knihy s názvem Klece musí skrývat před náboženskými fanatiky. Fiktivní situaci očividně inspirovalo dění okolo spisovatele Salmana Rushdieho, jehož Satanské verše (1988) rozlítily část muslimů. Íránský vůdce Chomejní dokonce autora odsoudil k smrti. Rushdie se musel skrývat, napadáni byli i překladatelé knihy; pro jednoho z nich, Hitošiho Igarašiho, byl útok dokonce smrtelný.
Dave McKean upozorňuje, že komiksová postava nebyla zamýšlena jako zobrazení Rushdieho, ale spíše jako komentář k tehdejší situaci. „Bylo to poprvé, kdy jsem si uvědomil, že bych se také mohl dostat ‚na seznam‘. Nejsem součástí žádné menšiny, která by trpěla předsudky společnosti nebo které by bylo jakkoliv ubližováno, takže jsem nic takového předtím nezažil,“ vysvětluje a dodává, že apel na svobodnou diskuzi považuje za stále aktuální.
Do světa komiksu pronikl Dave McKean coby dvacátník v druhé polovině osmdesátých let, jeho začátky jsou spojené se jménem spisovatele Neila Gaimana. Právě s ním vytvořil svůj první publikovaný komiks Vraždy a housle (1987, česky 2006) a posléze několik dalších knih. Jejich tvůrčí spojení zaujalo americké DC Comics, pro něž připravili superhrdinskou minisérii Černá orchidej (1989, česky 2014) a pro které McKean tvořil obálky Gaimanovy úspěšné komiksové série Sandman.
Zjevením byla kniha Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě (1989, česky 2007), za níž stál tehdy mladý scenárista Grant Morrison. Příběh Batmana, který se nechá zavřít mezi své největší protivníky, zaujal dospělým psychologickým příběhem i McKeanovým výtvarným zpracováním, které se vymykalo tomu, co bylo tehdy v superhrdinském komiksu běžné.
McKean se stylem hlásí ke svému oblíbenému expresionismu. V některých komiksech kombinuje výtvarné techniky – kresbu, malbu, fotografii, koláž. Je tomu tak i v případě Klecí. Změna stylu v nich doprovází změnu perspektivy nebo reality samotné, často i v rámci jedné stránky. McKean zde také někdy opouští formu komiksových panelů (jejichž rozložení může často titulní klec připomínat) a nechá postavy volně tančit po papíru a měnit tvar, zatímco jsou unášeny vírem jazzové improvizace.
Dave McKean na italském festivalu Lucca Comics & Games v říjnu 2018, foto: Wikipedia.oprg – Niccolò Caranti
Zájem Davea McKeana se neomezuje na výtvarné umění. Vytvořil desítky obalů hudebních alb, sám je i muzikantem a spolu se saxofonistou Iainem Ballamym založil vlastní label. Rovněž napsal a zrežíroval tři celovečerní filmy. Na prvním z nich, Masce zrcadla z roku 2005, se podílel zmíněný Neil Gaiman.
Stále se však vrací ke komiksu, byť populární superhrdinské světy (jak v rozhovoru vysvětluje) už zůstávají stranou jeho zájmu. McKeanovou zatím poslední komiksovou knihou je snový fantasy příběh Raptor (2021), který by se pod titulem Dravec měl příští rok objevit v českých knihkupectvích. „Komiks je moje první láska a taková bývá zakořeněná velice hluboko,“ uzavírá výtvarník.
Autor je členem kulturní redakce zpravodajství České televize.
