Na viděnou, vesmírnej kovboji… Svého druhu fascinující selhání na Netflixu
Poněkud nezaslouženě bez většího zájmu proběhla premiéra seriálu Cowboy Bebop. Jedná se o hranou adaptaci jednoho z nejmilovanějších anime seriálů, na níž pro Netflix pracovala řada původních tvůrců. A přece to nedopadlo…
Píše se rok 2071 a sluneční soustava je protkaná sítí bran umožňujících cestování hyperprostorem. Lidské kolonie se rozšířily na všechny planety, většinu měsíců i asteroidů. Částečně z donucení, protože ten jediný Měsíc s velkým „m“ při nehodě jedné ze zmíněných bran explodoval a poslal Zemi (z větší části) do kytek. Je to doba velkých příležitostí, ale také doba, kdy silnější bere vše. Soustavou se proto toulá na tři sta tisíc lovců odměn, kteří jdou po zlodějích, vrazích, šílencích, ekoteroristech, a ještě horších týpcích.
„Loveckou“ posádku lodi Bebop tvoří bývalý polda se železnou rukou Jet Black a stoický floutek Spike Spiegel. Postupně se k nim přidají (geneticky upravený) pes, velšský corgi jménem Ein, a Faye Valentine, lovkyně se sklony k sólování. Společně čelí největším hrůzám vesmíru: hladu a vlastní minulosti…
Jízda sehrané party
Původní Cowboy Bebop byl vysílán v roce 1998 a dnes má kultovní status. Šestadvacet epizod později doplnil hraný film Cowboy Bebop: Lovec odměn (v angličtině jako Knockin’on Heaven’s Door), který se na DVD dostal i do tuzemské distribuce. Ten ovšem není klasickým pokračováním – jde o jakousi „vloženou“ filmovou epizodu, která se časově řadí kamsi před finále seriálu a představuje především poslední velkou šanci naplno si vychutnat milované postavy a jejich svět. Proto je stopáž snímku přepálená, proto obsahuje v podstatě zbytečná, ale procítěná „sóla“ ukazující typické přednosti každého z lovců na palubě Bebopa.
Za seriálem stáli ti nejlepší tvůrci japonského animačního studia Sunrise, z nichž většina se už dříve potkala. V čele stál režisér Šin´ičiró Watanabe, pro něhož se jednalo o první samostatný projekt a navzdory nesouhlasu části svého týmu si vydupal i ultimativní konec, aby nenásledovala tuctová natahovaná franšíza typu Star Trek. Design postav navrhl Tošihiro Kawamoto (po dokončení seriálu se stal spoluzakladatelem studia Bones a podílel se například na seriálu Wolf´s Rain nebo na Oscara nominovaném filmu Sword of the Stranger). Scénář sepsal Keiko Nobumoto, který je podepsán třeba pod scénářem snímku Satošiho Kona Tokyjští kmotři. A „last… but not least“, jak by řekli rockoví dinosauři při představovačce bandu, jednalo se o seriál, v němž naplno zazářila skladatelka Jóko Kanno (podle níž Kawamoto údajně vytvořil jednu z hlavních postav, hackera jménem Ed).
Právě hudební doprovod je pro Cowboy Bebop zásadní. Kanno v mládí procestovala většinu Ameriky a nasála inspiraci k řadě stylů. V seriálu z roku 1998 díky tomu narazíme na klasický jazz, world music a etno rytmy, ale i na heavy metal nebo šansony. Název seriálu (a vesmírné lodi) odkazuje ostatně na posedlost poldy Jeta Blacka jazzmanem Charliem Parkerem zvaným „Bird“ a hudebním stylem „bebop“. Hudební experimentování za účelem vytvoření nové kvality odráží i vzájemnou dynamiku posádky Bebopa. A vedlo ke vzniku skupiny Seatbelts, která pojala soundtrack k seriálu jako řadu studiových alb.
Zábavnost a smutek z konce věcí
Seriál měl záměrně roztříštěnou strukturu, v níž se jen postupně a vlastně podprahově řešila témata jako existenciální krize, pocit životní prázdnoty, patologické apatie a osamění. A především nemožnosti uprchnout před vlastní minulostí. Jednotící linií se tak stal útěk Spikea Spiegela před zločineckou kariérou, před osudovou ženou Julií a bývalým „bratrem ve zbrani“ Viciousem (překládaný jako Kruťák). Lovkyně Faye Valentine zase žádnou minulost nemá – jedná se totiž o dívku, která strávila desítky let v kryostázi a v důsledku neodborného oživení ztratila paměť.
Mimochodem: jakýsi optimistický protiklad k seriálu Cowboy Bebop tvoří jiný japonský seriál, Samurai Champloo (2004–2005), na němž se opět sešli režisér Watanabe a scenárista Nobumoto. Odehrává se v Japonsku devatenáctého století, přičemž jeho hudební doprovod (bez účasti Kanno) čerpá z amerického hip hopu a jeho postavy hledí do budoucnosti.
Cowboy Bebop je oproti tomu zasazený do futuristického retra, které tvoří podle tvůrců „jeden díl čínské diaspory a dva díly Divokého západu“. A stejně jako se v něm mixují hudební styly, hraje si také se žánry. Těm zde dominují především noir a western. Watanabe přitom důsledně dbal na to, aby seriál nesklouzával k přílišné zábavnosti a držel jej v striktně dospělé linii. Samozřejmě, objevují se i čistě komediální díly, ovšem i ty jsou zahaleny oparem deprese nebo alespoň smutku z konce věcí. Tato vlivy mixující DNA dává seriálu naprosto specifickou tvář a zároveň staví před autory hrané adaptace několik pastí. Vizuálně a žánrově, a vlastně i hudebně, se zdá být Cowboy Bebop ideální látkou pro západní verzi. Jenže v jeho jádru není žádný klasický západní dějový oblouk. Je to v podstatě jazzová i vizuální lyrika, kdy jde o pocity a melancholickou atmosféru, nikoliv o epiku.
Vizuálně výtečné, ale ty postavy…
V Netflixu se přitom díky distribuci i produkci řady anime naučili poměrně slušně pracovat s formou, takže ryze vizuálně je nový Cowboy Bebop prostě nádherný. Přebírá a dotahuje k dokonalosti řadu záběrů z originálu a hraje si s nejrůznějšími filtry, jimiž řadě scén vtiskuje skutečně anime vyznění. Zcela přiznaně do animace brousí v epizodě, kdy je Spike uvězněný ve virtuální časové smyčce, jejíž „realita“ je s každým opakováním stále víc digitálně animovaná.
Hlavní postavy nepůsobí jako kdyby byly zahrané herci, nýbrž naprosto roli oddanými cosplayery. Což neznamená, že hrají špatně, jen tu prostě určující kvalitou je věrnost anime designu a typickým pózám a pohybům jejich předobrazů. Zároveň se tu vyskytuje řada drobných vtípků, jako když se kasino z úvodní scény jmenuje Watanabe (ten se mimochodem na nové verzi podílel jako konzultant).
Bohužel, jak už bylo zmíněno, hraný Cowboy Bebop se pokouší od začátku budovat klasický epický děj kolem konfliktu Spikea a Viciouse a vše k němu směřovat. Původní seriál se uvedl vzpomínkovou sekvencí beze slov, jejíž význam si divák musel postupně rekonstruovat z nejrůznějších narážek a gest. Zároveň se mnohem více pracovalo se vzpomínkou a sny (takovým „snem“ ostatně byla pro Spikea a Julii jejich společná minulost a potenciální společný život, přičemž probuzení znamená smrt).
Hraná verze je doslovnější, protože potřebuje mnohem dříve na scénu uvést a udržet Viciouse i Julii, která se v anime až do závěrečné epizody vyskytuje pouze ve flashbaccích, a vytvářet jim vlastní podzápletky. Tím ovšem ztrácí postavy a jejich vzájemné vazby na Spikea kus osudovosti a určitého tajemna.
Zároveň se ukazují slabiny ve stavbě lidmi hraných postav. Spike se chvílemi chová jako idiot, jemuž nezáleží na jeho parťákovi. Vicious je nevyrovnaným ubrečeným psychopatem, nikoliv démonickým opakem ležérního Spikea. A Julie? Ta dostane na závěr sezóny zajímavý zvrat, který však definitivně znechutí většinu fanoušků anime. Nadto vyvolá otázku, jak chtějí tvůrci pokračovat, když vystavěli charaktery Jeta (v anime mimochodem nejmoudřejší a nejzkušenější člen posádky, zde zkrachovalá verze Rogera Murtaugha z pozdějších dílů Smrtonosné zbraně) a dalších tak, že jakákoliv další spolupráce na Bebopu je z rodu deus ex machina.
Jednou z obětí sjednocující epické linie je i hudební složka. Na té se opět podílela Jóko Kanno a její Seatbelts, ovšem o distinktivním hudebním ladění jednotlivých epizod si můžeme nechat zdát. I tak je hudba zdaleka nejlepší částí netflixovského přepisu! Ten nejlépe funguje ve chvílích, kdy prostě „jamuje“ či stylově blbne – právě takovouhle „lost session“ (namísto obligátního traileru) vzbudil před několika týdny velké naděje. Grandiózně však selhává, kdykoliv se pokouší vyprávět velký srdceryvný příběh. Je to škoda, protože i tak je to široko daleko nejlepší adaptace anime.
Na druhou stranu je po zhlédnutí hraného Cowboye Bebopa jasná jedna věc, kterou fanoušci dávno tušili: nejskvělejší remake (byť nepřiznaný) tohoto typu je seriál Firefly z let 2002/2003. Právě ten – a původní anime Cowboye Bebopa – byste si měli pustit, aby bylo jasné, jak dobrý (a ne pouze zábavný a hravý) mohl nynější hraný Cowboy Bebop být. Takže na viděnou, vesmírný kovboji…
Čtyři z plakátů k letošní sérii Kovboj Bebop: Lovec odměn, foto: Netflix
Kovboj Bebop: Lovec odměn / Cowboy Bebop (USA, 2021, 10 epizod, celková stopáž 8 hodin 54 minut)
Režie: Michael Katleman, Alex Garcia Lopez, scénář: Jennifer Johnson, kamera: Jean-Philippe Gossart, Dave Perkal, Thomas Burstyn, hudba: Jóko Kanno, scénografie: Grant Major, masky: Davina Lamont, kostýmy: Jane Holland. Hrají: John Cho, Alex Hassell, Daniella Pineda, Elena Satine, Mustafa Shakir a další.
