He-Man se vrací. Legenda devadesátkových hračkářství má dvě nové série na Netflixu
Následující text je především výletem do kulturního fenoménu, který v Československu, ale i v natěšeném těsně polistopadovém Česku „frčel“ jen částečně. Ale dnes vznikají televizní produkty, i u nás dostupné, které na ten fenomén navazují. Vypravme se proto do tohoto (mikro)kosmu.
Na figurky He-Man si určitě vzpomene i spousta Čechů a Češek, kteří vyrůstali v devadesátých letech. Naproti tomu bojový pokřik „By the Power of Grayskull… I have the power!“ tu téměř nikdo nezná. He-Man byl na začátku devadesátek společně s Barbie, Transformery, G. I. Joe a dalšími součástí invaze západních značek do českých hračkářství a skrze reklamy i do televizí. Ale zatímco figurky Skeletora, Flogga, Staghorna a dalších byly pro české děti dostupné, mytologie kolem planety Eternia, paláce Greyskull a meče moci nikoliv. Z televizních seriálů, komiksů a dalších médií, které kolem značky Masters of The Universe vznikly, se k nám dostal pouze hraný film Vládcové vesmíru s Dolphem Lundgrenem, Frankem Langellou a Courteney Cox. Ten snímek je obecně považován za brak, navíc v českém vydání na VHS nebyl s hračkářskou linií He-Man vůbec spojován. Sledování nových animovaných seriálů o He-Manovi na Netflixu tak pro tuzemské pamětníky bude vstup na známý, ale zároveň neprobádaný terén.
Jedna z figurek ze sérií G. I. Joe, kterou od šedesátých let rozvíjela společnost Hasbro, zdroj: Imagination Hobby
Netflix kolem této hračkářské značky krouží už několik posledních let – viz celovečerní dokument Power of Grayskull: The Definitive History of He-Man and the Masters of the Universe a jedna z epizod dokusérie Hračky našeho dětství. Ke zhlédnutí se rovněž nabízí pětašedesát dílů osmdesátkové animované série o He-Manovi a stejný počet epizod seriálu s He-Manovým ženským protějškem She-Rou. Zatímco osmdesátkové animáky pro děti jsou dnes už hodně tuhé sousto a usledovat je se jeví být problémem pro každého, kdo si aspoň trochu váží svého času, oba zmíněné dokumenty přinášejí skvělý úvod do toho, co jsou Masters of the Universe vlastně zač.
Osmdesátkoví kluci ze Západu si to užili
Hračkovou sérii vytvořili designéři studia Mattel v roce 1981 s dvěma jasnými inspiracemi. Tou první byla renesance hrdinské fantasy v čele s Barbarem Conanem, který v sedmdesátých letech ožil v komiksech nakladatelství Marvel a na začátku následující dekády ve filmu s Arnoldem Schwarzeneggerem. Druhou inspirací byla dojíždějící vlna zájmu o space opery vyvolaná fenoménem Hvězdných válek. Zároveň tvůrci naskočili na trend akčních figurek, který od šedesátých let rozvíjela konkurenční společnost Hasbro se svou sérií G. I. Joe. Pod označením Masters of the Universe se tak začaly objevovat akční figurky svalnatých bijců a bizarních nestvůr; postavičky si rychle získaly pozornost, neboť byly detailnější, pohyblivější a propracovanější než starší action figures. Autoři zároveň začali kolem postaviček vytvářet příběhy a mytologie – nejprve v krátkých komiksech a později ve zmíněných animovaných seriálech.
Záběr ze seriálu He-Man and the Masters of the Universe čili He-Man a vládci vesmíru, repro: Netflix Masters of the Universe jsou dokonalou esencí osmdesátkové popkultury pro kluky. V jádru této mytologie se nachází princip „moci“ (power). Jejich hlavním hrdinou byl princ Adam alias He-Man, svalnatý blondýn s obřím magickým mečem obývající planetu Eternia. Jeho protivníkem pak zlý čaroděj Skeletor, jenž se snažil dobýt hrad Grayskull, v němž se měl nacházet klíč k ovládnutí světa. Hrdinův pokřik „By the Power of Grayskull… I have the power!“ se zakládal na představě autorů, že děti láká slovo moc, jelikož samy žádnou moc nemají, poněvadž musejí poslouchat dospělé.
Mattel se pokusil ke světu Masters přilákat i dívčí publikum: Roku 1985 vytvořil ženský protějšek He-Mana, princeznu She-Ru. Seriál She-Ra: Princess of Power však v podstatě byl He-Man překreslený přes velmi tenký průklepák. Princezna moci She-Ra alias Adora pro změnu na planetě Etheria bojovala s mocichtivým tyranským čarodějem Hordakem. She-Ra je sice něco jako „silná ženská hrdinka“, nicméně seriál ji uvedl s typicky osmdesátkovým šovinismem – v prvních epizodách Adora pracuje pro zlého Hordaka a na stranu hodných rebelů ji musí přetáhnut až He-Man se slušnou porcí toho nejtvrdšího mansplainingu.
Přívětivější (ženský) svět
V roce 2018 se na Netflixu objevil nový animovaný seriál She-Ra and the Princesses of Power neboli She-Ra a Princezny moci. Vyrobilo jej studio DreamWorks a vytvořila jej nebinární komiksová autorka Noelle Stevenson, která má za sebou série jako Nimona a Záleskautky. Její seriál mohl jít snadnou cestou programového „woke“ remaku. Něco, co se jmenuje He-Man, si o takovou předělávku přímo říká. She-Ra a Princezny moci je sice seriál, v němž otěže děje přebírají do rukou ženské postavy, ale není to žádný prvoplánový reparát, sice záslužný, ale trochu nudný. Etheria podle Stevenson je mnohem přátelštějším místem plným sympatických a dobrosrdečných postav řešících spíše každodenní problémy než permanentní boj s příšerami. I mezi přisluhovačkami zlého Hordaka najdeme hrdinky, které nejsou jen ztělesněním absolutního zla.
Záběr ze seriálu She-Ra and the Princesses of Power čili She-Ra a Princezny moci, který v celkem pěti sériích běžel mezi roky 2018 a 2020, repro: Netflix Seriál se totiž inspiroval u progresivních animovaných sérií jako Steven Universe, japonského anime i RPG hry Dungeons & Dragons. Od původního He-Mana je She-Ra a Princezny moci z jeho nových inkarnací jednoznačně nejdál, zároveň je tím nejlepším, co z nových pokusů o oživení Masters of the Universe vzešlo. Po třech letech, pěti sezonách a dvaapadesáti epizodách She-Ra a Princezny moci vloni skončila. Na její místo se však letos derou hned dvě série vracející se přímo k samotnému He-Manovi. Každá úplně jiným způsobem.
Pro nostalgiky i pro nové generace
Masters of the Universe: Revelation (tedy Vládci vesmíru: Odhalení), na němž pracoval známý indie režisér Kevin Smith, se snaží vystavět most mezi osmdesátkovým He-Manem a rokem 2021. A je to most zpočátku vyhlížející drasticky. Hned v první epizodě He-Man i Skeletor zmizí ze scény. Uvolní tím prostor ženským postavám, které až dosud stály v pozadí, v podstatě v roli „asistentek“ – hodné čarodějnici Teele a zlé čarodějnici Evil-Lyn. Na nich teď závisí osud planety Eternia i celého vesmíru. Na rozdíl od She-Ry, kterou si Noelle Stevenson přestavěla podle svých představ, se v Revelation často vzpomíná a odkazuje na osmdesátkové kořeny. V jistém smyslu to dokonce jsou jacísi „Masters of the Universe po čtyřiceti letech“. Hrdinky se znovu potkávají s postavami z osmdesátkového seriálu a svým způsobem bilancují značku. Dokonce i kresba a animace jednoznačně vychází ze stylu původního seriálu, i když vizuální styl je nesrovnatelně plynulejší a propracovanější než nemotorná animace originálu.
Pokud by však fanoušci režiséra Kevina Smithe čekali kulometnou palbu komediálních dialogů a krkolomné popkulturní teorie známé z jeho nejznámějších devadesátkových komedií, nedočkají se. Revelation je pořád především akční fantasy série a její dialogy se drží při zemi možná až moc. Vyprávění má několik dobrých nápadů, ale zbytečně vážný a lehce strnulý styl je nenechává úplně vyznít. Není to vyloženě špatný animák, ovšem triumfální comeback staré značky také ne.
Záběr ze seriálu Masters of the Universe: Revelation (tedy Vládci vesmíru: Odhalení), repro: Netflix Na Revelation pracovalo animační studio Powerhouse, které se specializuje na kreslenou animaci (vytvářenou ovšem digitálně) a jež má za sebou úspěšné série pro dospělé Castlevania nebo Blood of Zeus. She-Ra a Princezny moci od Noelle Stevenson zase výtvarně připomíná současné dětské cartoony a japonské anime. Jestliže Revelation je pro nostalgiky a She-Ra a Princezny moci pro progresivní mládež, pak další nový seriál – He-Man and the Masters of the Universe (He-Man a vládci vesmíru) – je určen fanouškům videoher typu Fortnite. Tento seriál má počítačovou animaci, která vzhledem i dynamikou připomíná současné akční hry. Produkčně za ním stojí televizní divize společnosti Mattel ve spolupráci s kanadským studiem House of Cool a evidentně se snaží ke značce přitáhnout publikum, jemuž je čtyřicet let stará hračková série ukradená. Všechny důležité postavy – kromě Adama – zde vypadají dost jinak než v původním seriálu, ale hlavně cílem tentokrát není dělat reklamu na hračky. Nebo to seriál dělá mnohem méně okatě.
Mattel sice vydal novou sérii akčních figurek s designem převzatým z nového seriálu, jenže ten není prvoplánovou přehlídkou postaviček a příslušenství, pro něž si diváci po jeho zhlédnutí budou chtít běžet do nejbližšího hračkářství. Dobře vyvažuje akci a děj, který sice není objevný, ale zároveň řemeslně dobře odvyprávěný a zábavný. Centrum příběhu nadále spočívá na svalnatých ramenou Adama nebo-li He-Mana, ovšem tvůrci jej obklopili řadou výrazných ženských postav, které mají na vývoj děje rozhodující vliv a svým způsobem působí hrdinštěji než Adam samotný.
Jestli se některá z nových inkarnací Masters of the Universe uchytí, je zatím ve hvězdách kroužících kolem planety Eternia. Pokud ano, bude to vítězství vybudované tak trochu navzdory samotné značce, která je postavená na dnes již naivně vyznívajících základech. Jak Masters of the Universe: Revelation, tak He-Man a vládci vesmíru se s těmi základy pořád spíše vyrovnávají, než že by si našly vlastní osobitý styl a témata, jimiž by dokázaly konkurovat skutečně špičkovým současným animákům pro mládež, jimiž jsou série Dračí princ nebo Kipo a divotvorná zvířata.
