Hezká tvářička sira Gawaina a temná spravedlnost Zeleného rytíře
Zelený rytíř je jedním z filmů, jejichž premiéru o rok posunula pandemie covidu. Nyní je konečně k vidění v kinech. Nabízí důsledně mytickou a mýtotvornou podívanou, jaká nemá v posledních letech obdoby.
Americký režisér a scenárista David Lowery (* 1980) si udělal jméno především spoluprací s Robertem Redfordem na dětské fantasy Můj kamarád drak a na komediálním dramatu Gentleman s pistolí. Podobně byl spojován s herci Caseym Affleckem a Rooney Marou (pod Loweryho vedením se tato dvojice sešla například ve filmu Přízrak). Pro svůj zatím poslední film se ovšem spolupráce s osvědčenými souputníky vzdal a vydal se na dosud neprozkoumanou půdu. Zvolenou látkou je totiž příběh o siru Gawainovi a Zeleném rytíři ze slavného artušovského cyklu, přičemž hlavními hvězdami snímku se stali Dev Patel (Milionář z chatrče), Alicia Vikander (Ex Machina) a Sarita Choudhury (Žena ve vodě). O produkci se postaralo studio A24 (Lowery pro ně natočil už zmíněný Přízrak).
Hlava Zeleného rytíře, foto: A24 Films
Propojení těžko uchopitelné předlohy (podle Johna R. R. Tolkiena je Zelený rytíř největší výzvou ze všech artušovských bájí), netypického obsazení a pozornosti věnované detailům a designu artefaktů – inspirovanému nejen evropským středověkem, nýbrž i posvátnými předměty jihoamerického původu – ve výsledku přineslo těžko uchopitelný, ovšem fascinující film. Nebude sice pro každého, zároveň by se však dalo říct, že by byl hřích jej ignorovat.
Do roka podstoupíš můj soud
Sir Gawain je jednou z nejstarších postav artušovského cyklu – narazíme na něj už ve velšských pramenech. Většinou je představen jako jeden z nejdůležitějších členů kulatého stolu, však je také Artušovým synovcem (a podle některých pramenů i bratrem Mordreda). Původně se jednalo o rytíře oddaného víře, později se proměnil ve válečníka, jenž se neodříkal radovánek. Jeho charakter se stal mnohem komplikovanějším a temnějším – například jeho rivalita s Lancelotem vedla nepřímo k Artušově smrti. Nejznámějším příběhem, v němž se objevuje, je však ten o Zeleném rytíři.
Během vánočního veselí Zelený rytíř předstoupí před Artuše a jeho věrné s jednoduchou výzvou: přijmu jakoukoliv ránu od jednoho z vás, pokud mne přesně za rok dotyčný navštíví v Zelené kapli a přijme stejnou ránu na oplátku. Odvážlivcem se stane právě Gawain a Zeleného rytíře setne. Ten ovšem sebere svou hlavu a s připomínkou rytířského slibu opouští kulatý stůl…
V průběhu času byl Zelený rytíř vnímán prostě jako rytíř oděný v zeleném, jindy jako „zelený muž“ z velšských bájí – a filmař Lowery se přiklání právě k tomuto pojetí. Gawainova pouť za ním tak vede daleko za hranice realismu. Ostatně každý pokus o zpracování artušovského cyklu coby realistického, především historického příběhu, byl selháním. A tak se Lowery inspiroval především u Johna Boormana a jeho Excaliburu, ale styčné body lze nalézt i s výborným románem Kazua Ishigura Pohřbený obr.
Podívejte se na trailer filmu. Ralph Ineson jako Zelený rytíř, foto: A24 Films Samotný děj snímku tedy není důležitý. Pozornost je věnována atmosféře, magickým obrazům a symbolům, stejně jako ideálům, podle nichž by měl správný rytíř žít. V tomto ohledu je právě Gawain ve svém odidealizovaném pojetí velmi vděčnou postavou. Poprvé se s ním divák potká, když vyspává kocovinu v zaplivané špeluňce, kterou navštěvuje kvůli své neurozené milence. A i když jeho sláva v průběhu děje roste, on sám neustále odkládá své povinnosti a zklamává naděje svých blízkých. Mimochodem, právě v úvodní scéně se na plátně mihnou i postavy označené v titulcích jako Helena a Paris; jejich jeden za druhého bojující pár je v ostrém kontrastu s Gawainovým sobectvím a působí jako memento pro zbytek filmu: tohle není hrdina, jaký byste si mysleli, že je.
Nakonec Gawain přece jen vyráží na svou pouť. Naparující se a sebevědomý. Brzy ovšem naráží na realitu podivného bezčasí artušovských dob…
Liška, hlava svaté Winifred i obři
Lowey důsledně buduje svět, v němž vše podléhá přírodním cyklům a život se přirozeně překlápí v zánik, tlení vede k růstu a smrt není překážkou, aby nejrůznější bytosti nepokračovaly ve svých rituálech a pachtění. Zároveň je to svět, v němž prostor i čas formují příběhy. Nedaleko Camelotu tak Gawain narazí na bitevní pole a muže, který okrádá mrtvoly. Ten mladému rytíři vypráví, že sám mohl, stejně jako jeho bratři, ležet mezi padlými, ale také mu říká, že sám král pobil v oné bitvě stovky nepřátel. Vtip je ovšem v tom, že králem může být pouze Artuš, který sjednotil zemi, přinesl mír a nyní je stárnoucím mužem, který spíše šeptá, než vznešeně hovoří a místo o hrdinství sní o pobavení, jímž je pro něj právě i Gawainův souboj se Zeleným rytířem.
Kdy a kde tedy k oné bitvě došlo? Skutečně pouhý den cesty od Camelotu? Nebo Gawain dorazil na místo, které nemá s jeho časem nic společného? Vyprávění onoho muže by relativně odpovídala bitva u Mons Badonicus, kterou zmiňuje například kronika Gesta Regum Anglorum z 12. století, v níž údajně Artuš skolil více jak devět set Sasů (jejichž krev ostatně v jedné scéně sám připomíná). Andrzej Sapkowski k tomu ve svém eseji Král Artuš pobaveně dodává, že básník Michael Drayton, žijící o pár stovek let později, upravil údaj na tři sta mrtvých Sasů. Což při známé poučce, že středověké údaje je třeba zbavit dvou nul, znamená, že Artuš v bitvě vlastnoručně odpravil tři, případně devět celých Sasů.
Na podobné zlomky jiných příběhů, zamrzlých jak včela lapená v jantaru, Gawain naráží a vstupuje do nich opakovaně. Přespí v chýši mrtvé světice, které vyloví z nedaleké tůně postrádanou hlavu. Jeho společníkem se stane mluvící liška, potká obry putující neznámo odkud a neznámo kam. A nějaký čas stráví na hradě ve společnosti záhadného Pána a Paní, kteří mohou být stejně tak postavami nápomocnými jako zrádnými a nebezpečnými, každopádně je však možné je navštívit pouze v určený čas.
S každým setkáním přitom Gawain ukazuje víc a víc ze své slabosti a malosti. David Lowery přitom plynule střídá báji s meditací, ale nemá problém využít i brutální gore. Jeho film se tak stává nejen kronikou jedné nepovedené rytířské výpravy, ale i soudem. A rozsudek není smířlivý, přestože pro zachování věrnosti atmosféře snímku je nakonec Gawainův osud otevřený. Soud nad Zeleným rytířem je však jednoznačný: do kin dorazil výborný film, který by měl patřit ke kánonu artušovských adaptací.
Zleva: režisér David Lowery, Ralph Ineson jako Zelený rytíř a Dev Patel coby Gawain, foto: A24 Films
Zelený rytíř / The Green Knight (USA / Irsko, 2021, stopáž 130 minut)
Režie, scénář, střih: David Lowery, kamera: Andrew Droz Palermo, hudba: Daniel Hart. Hrají: Dev Patel, Alicia Vikander, Joel Edgerton, Sarita Choudhury, Sean Harris, Kate Dickie, Barry Keoghan, Erin Kellyman, Ralph Ineson, Anthony Morris a další.
