Temný román Rybář chytá do mytologické sítě Lovecrafta, folk horor i americkou historii

Dva muži, kteří tragicky přišli o své rodiny, společně chodí rybařit. Jeden z nich druhému navrhne, že se vypraví na málo známé loviště, kde spolu ještě nechytali. Cestou se zastaví v bistru, jehož majitel jim o tom místě vypráví strašidelný příběh odehrávající se převážně v devatenáctém století. Vlastně je to spíš román než příběh, protože zabírá víc než polovinu Rybáře, v němž na hlavní dějovou linii zbude vlastně jen prostor v rozsahu novely.

V tomhle ohledu je Rybář velmi lovecraftovský. Lovecraft totiž s oblibou vyprávěl své příběhy v dlouhých retrospektivách plných děsivých náznaků, v nichž líčil dávné události, které jako by měly odradit hlavní hrdiny od nějakého záhadného místa, ve skutečnosti však spíš ještě posílily jejich zvědavost. Lovecraft skvěle rozuměl přitažlivosti pozapomenutých historií plných tajemství – tak skvěle, že pravidelně nechával své hrdiny, aby se stali jejich obětí. Američan John Langan (* 1969) se snaží tohle dělat také, ale nevyjde mu to tak dokonale, neboť strašidelný příběh tu nefunguje coby past, do níž zvědavý hrdina vleze a nechá se sežrat tím, co tam na něj číhá. U Langana je to spíš samostatná kronika, na niž hrdinové cestou prostě natrefí a která připraví půdu pro to, co se stane jim samotným. Z vyprávěcího hlediska je to zároveň to nejzajímavější, na co v Rybáři narazíme.

Strašlivost pohanství

Naproti tomu mytologie, kterou autor rozvíjí, není lovecraftovská skoro vůbec. Langana nezajímá lovecraftovská „kosmická hrůza“, která vychází z paranoidního přesvědčení, že za skromnými obzory lidského poznání (to znamená na těžko dostupných místech Země, ve vesmíru nebo v pradávné minulosti) na nás čekají v zásadě jen překvapení děsivější a zkázonosnější, než si umíme vůbec představit. Langan má naproti tomu blízko k žánru folk horor, který se před pár lety zformoval kolem několika starších, většinou britských filmů a knih.

Vpravdě lovecraftovští autoři dneška: Llaird Barron a Philip Fracassi, zdroj: archiv Llairda Barrona & ISFDB

Lovecraft byl sice z dnešního pohledu zabedněný a odsouzeníhodný konzervativec, ovšem zajímaly ho především hrůzy plynoucí z modernity. Folk horor se naproti tomu snaží jít hlouběji do historie. Důležitější je pro něj střet křesťanské racionality s pohanstvím, které je tu většinou hrozivé, protože je iracionální a nekontrolovatelné. (V nejgeniálnějších folk hororech, jakými jsou filmy Wicker Man a Slunovrat, pohanství tvoří základ samostatného, vnitřně fungujícího společenství, které hrdinové z vnějšku nemají šanci pochopit.) Přesně takhle působí i Langanova historka o německém profesorovi, jenž v Americe pomáhá budovat přehradu, zatímco v jednom z domů v okolí se usadila bytost ovládající prastaré čarodějnické umění.

Příběh o „der fischerovi“ Langan vypráví obdobným způsobem, jakým své retrospektivy podával Lovecraft – tedy coby kroniku, kterou píše někdo, kdo popisované události pouze poskládal, ale sám je neprožil. Zachovává si odstup od emocí postav a vidí hrdiny jako součástky širšího běhu hrůzných událostí. Na jednu stranu je to próza bohatá na historické souvislosti a faktografické detaily, na stranu druhou spoustu podstatných věcí jen naznačuje nebo nechává zahalenou tajemstvím. Díky tomu se Langanovi podařilo do Rybáře dostat sugestivní obraz kusu amerických dějin a tehdejších společenských pnutí.

Klasik H. P. Lovecraft zpodobněn sochařem Gagem Prentissem, foto: Wikipedia.org – David Lepage

Ještě zajímavější ovšem je, jak si autor hraje s tehdejší imaginací. Přízrak, který ohrožuje skupinu přistěhovalců na čerstvě osídleném území, je rovněž importovaný. Je to mytologická bytost pocházející z Evropy, stejně jako lidé, kteří si Ameriku přisvojili a proměňují ji podle svých potřeb třeba právě tím, že jimi budovaná přehrada zalije obrovské území. Vlastně i ústřední megalomanskou fantaskní scénu o obří bytosti, přímo odkazující na biblického Leviathana, kterou čarodějný rybář „chytá“, lze chápat jako obraz velkého nového světa dobývaného lidmi s evropskou kulturou a technologiemi.

Minulost zajímavější než současnost

Pokud Langanova kniha má nějaký problém, tak ten, že zbytek vyprávění, který se odehrává v současnosti, je v porovnání s kronikářskou částí mnohem chudší na imaginaci i na vypravěčskou přesvědčivost. Bez historické části by to vlastně byla jen klasická variace na téma „mrtvé je lepší nechat na pokoji“; chybí jak výraznější morbidní fantazie, tak překvapivější zvrat či pointa. Když se John Langan pokouší procítěně líčit truchlení svého hrdiny po mrtvé manželce, působí to méně přesvědčivě než když v historické části plasticky, ale stroze popíše životní situaci evropského profesora, který se v Americe musí živit jako dělník při stavbě mostu. Pořád to není špatný text, jen má v poměru s druhou půlí knihy co dohánět.

Každopádně platí, že se Langan nemusí vydávat za Lovecraftova epigona. Naopak, mezi autory, kteří dnes na Lovecrafta navazují, tvoří osvěžující výjimku. Llaird Barron, Philip Fracassi a další současní lovecraftovští autoři si od Lovecrafta berou princip monster, která jsou „větší než lidstvo“. Lidé v jejich příbězích zlým silám zpravidla hodně rychle a beznadějně podléhají. Je to jako hororový příběh psaný z pohledu jedné z obětí, která zemřela ještě před tím, než hrdinové dostali šanci se s monstrem vypořádat. Kdežto John Langan na H. P. Lovecrafta navazuje v něčem úplně jiném – v jeho zvláštním vypravěčském stylu, který si Lovecraft osvojil až ve svých vrcholných povídkách a novelách. Je to právě schopnost psát svým způsobem věcnou, až suchopárnou kroniku, která je však vzrušující tím, jaké děsivé přízraky tušíme v mezerách mezi fakty, které nám vyprávění předkládá. A v tomhle ohledu se Langanovi rozhodně povedl hodně zručný nához.

Obálka českého vydání Rybáře vychází z obálky anglického originálu, který vyšel v roce 2016, repro: Fobos

John Langan: Rybář. Překlad Petr Kotrle. Fobos, Praha 2021, 348 stran, doporučená cena 349 korun.