Četba jako obcování s temnou stranou milovaného autora

Druhý Lovecraftův život na sebe už vzal nejednu podobu – od lovce příšer v brakových literárních seriálech typu Čaroděj ze Salemu německého chrliče fantastické literatury Wolfganga Hohlbeina po sofistikovanější příspěvky v prestižních antologiích největšího současného lovecraftiána S. T. Joshiho Černá křídla Cthulhu, jež zkoumají tu spisovatelův vztah s kočkami, onde nadhazují otázku, nakolik bylo samotné jeho zrození dílem temných sil.

V Nočním oceánu Newyorčana Paula La Fargeho (*1970) není snad stránky, na níž by Lovecraft nevystupoval, nezněl by z ní jeho hlas či se nezaobírala něčím z tvůrcova života, díla, vesmíru. Nejde však o prostý lovecraftovský román, byť začátek láká čtenáře do hájemství příběhů žánru weird, plného záhad i naznačených tragédií a mystérií přesahujících náš svět.

Autor jako krysa ve zdi

Vypravěčem Nočního oceánu je brooklynská psychiatrička Marina Willetová, jejíž manžel Charlie za podivných okolností opustil psychiatrickou léčebnu, zastavil si náhodnou řidičku a poslední stopy zanechal na zasněženém břehu odlehlého jezera, které snad v létě vydá jeho tělo. Ovšem Marina nevěří, že Charlie spáchal sebevraždu. Jisté následné události ji donutí vzpomínat na vše, co vedlo k Charliemu zhroucení, a ji k přesvědčení, že manžel kdesi stále žije.

Charlie, nepříliš úspěšný publicista na volné noze, po dlouhém hledání nalezl své velké téma – odhalil, že autorem takzvaného Erotonomiconu, údajného intimního deníku samotného H. P. Lovecrafta a středobodu velkého literárního skandálu padesátých let, není zneuznaný kanadský fanoušek Leo Spinks, nýbrž Robert Barlow. Tedy muž, který jako jinoch strávil s Lovecraftem mnoho chvil a v Erotonomiconu je objektem Lovecraftovy sexuální lásky. Barlow údajně spáchal na prahu padesátých let minulého století sebevraždu v Mexico City. Podle Charlieho však všechno fingoval, odstěhoval se do Kanady, sepsal Erotonomicon coby nástroj pomsty na těch, kteří jej po Lovecraftově smrti zavrhli a zostouzeli, aby následně sám inicioval odhalení, že je tato kniha podvrh.

Charlie se stane celebritou, ovšem brzy se ukáže, že v „Barlowových“ výpovědích jsou mezery a chyby, na něž krom jiných poukáže i výše zmíněný S. T. Joshi, jehož erudici se tak dostává svérázné pocty, když se s Lovecraftem konečně setkává alespoň jako postava na stránkách románu. Ovšem ani tento zvrat neznamená konec fascinujícího pátrání po skutečné osobě H. P. Lovecrafta, Roberta Barlowa, Leo Spinkse a nakonec i samotného Charlieho.

Čarodějnice mají svůj vliv

 Noční oceán ukazuje, že metatext není mrtvý. La Farge bravurně vzbuzuje ve čtenáři pocit, který se minimálně v třetině románu transformuje v jistotu, že je třeba okamžitě si pořídit jeden či dva autoritativní Lovecraftovy životopisy (můžeme začít Joshim, že ano) a alespoň dvojnásobek monografií o jeho díle. Vypravěč Nočního oceánu je zlomyslný, trochu připomíná blahé paměti českého historika Dušana Třeštíka, škodolibě vyzývajícího publikum, aby odhalilo, kde jej mistr vodí za nos a kdy se pohybuje na poli faktů. A to se ve druhé polovině textů La Fargeho záběr ještě rozšiřuje o americký fandom čtyřicátých a padesátých let, především Futuriány (u nás je z nich nejslavnější Frederik Pohl, autor série Gateway, či vydavatel a editor Donald A. Wollheim). V těchto pasážích se román stává fascinující historickou příručkou popkultury a jejího potýkání se s konzervatismem společnosti. Pohybujeme se ostatně v době boje proti jakémukoliv náznaku komunismu v USA, tedy mccarthyovských honů na čarodějnice. Mimochodem, jako doplňková četba v tu chvíli může zafungovat vloni česky vydaný sborník George R. R. Martina Snové písně, kde je právě americkému fandomu věnována velká pozornost v autobiografických pasážích.

Pro požitek z četby Nočního oceánu ovšem klidně postačí i rámcová znalost toho, že Lovecraft byl zakladatelem „mýtu Cthulhu“, velkým podivínem s nevyjasněnou sexualitou, antisemitou a rasistou oženivším se se židovkou, mužem silně se stylizujícím do role opravdového gentlemana. Být homosexuálem ve Spojených státech, ale i v Mexiku čtyřicátých a padesátých let nebyl žádný med, neboť sexuální orientace měla silné společenské a politické konsekvence. Čím víc ovšem čtenář ví, tím víc se posouvá z pozice pobaveného příjemce do role aktivního partnera jak autora, tak jeho postav. A zážitek z četby se díky tomu posouvá do zcela jiných sfér.

Sféry fanouškovské lásky i nenávisti

 Zdroje uspokojení nad Nočním oceánem mohou na sebe brát čistě podobu sdíleného fanouškovství – jako když se ukáže, že Charlie je nadšený hráč her na hrdiny a sběratel figurek s motivy Star Wars. Nebo když jsou v Erotonomiconu (pochopitelně narážka na legendární Necronomicon) všechny akty sexuální povahy maskovány zvláštními výrazy. Například „služebnost YOGGE-SOTHOTHE“ značí masturbaci, kdežto „Ablo“ a „Aklo“ aktivní a pasivní orální sex. Svého druhu je Noční oceán v těchto apokryfních pasážích fanouškovským humoristickým románem.

Pohled na české vydání Lovercraftových spisů, které v minulých letech vydalo nakladatelství Plus, repro: Plus

Hlouběji jdou hrátky s postavami nebo s méně známými lovecraftovskými motivy. Marina Willetová je svou racionalitou vlastně typickým hrdinou Lovecraftových próz – tedy pokud by se ten někdy odhodlal učinit z jakékoliv ženy středobod svého vyprávění. Na žánr weird odkazují i okolnosti Charlieho zmizení nebo popisy podivného univerzitního života v Mexico City. Jindy zase La Farge pracuje s Lovecraftovou posedlostí sny, ale i s kočkami. Humor se překlápí do hororu, když se postavy ve světě fikce a metafikce začínají ztrácet a jejich dosud soudržná mysl začíná podléhat nejistotě.

Pro čtenáře se však stále jedná o rovinu řekněme pozitivní identifikace se subjektem, jímž je Lovecraft a jeho universum. Paul La Farge však zde nekončí. Spolu s obdivem k vybranému spisovateli se zajímá o pocity fanouška, který se tímto autorem náhle cítí zrazen, podveden a uražen. Lovecraft – jak už jsme zmínili, sexuálně minimálně podivín a rozhodně rasista – je vhodným jménem. La Farge ukazuje, jak se obdiv a láska k dílu mohou snadno sklouznout k nenávisti. A také to, jak fanouškovské společenství dokáže své členy podpořit, i zcela zničit.

 Noční oceán připomíná, že temná monstra nemusí výhradně vyvolat čtení v lidské kůži vázaných grimoárů (neboli magických knih s popisy čarodějnických praktik), nýbrž že vztah čtenář-autor-dílo je plný nejen uspokojení, ale i nástrah, do nichž je někdy tak snadné spadnout.

H. P. Lovecraft (1890-1937) a obal originálu knihy Paula La Fargeho; srovnej s níže uvedenou obálkou vydání českého… Repro: archiv Apolitical.info

Paul La Farge: Noční oceán. Přeložil Petr Kotrle. Paseka, Praha 2018, 320 stran, doporučená cena 329 korun.