Příběh jednoho překladu. Konečně si lze užít nemoc jménem Banks

Jedním z nejzajímavějších jevů na poli domácí fantastiky posledních zhruba tří let je zrod malých, výrazně specializovaných či silně personifikovaných nakladatelství. Na trhu se stále drží značky „staré generace“: na původní českou prózu se soustředící Straky na vrbě Michaela Bronce, úspěchem knih podle herních světů nastartovaný FANTOM Print Libora Marchlíka nebo Talpress Vlastimila Talaše, který pro české publikum zprostředkoval Terryho Pratchetta. Ale jsou tu hned tři zajímavé nové projekty!

Pohrobkem Laseru, konkrétně jeho hororové edice Noir, je Carcosa překladatele Milana Žáčka. Tato značka se specializuje na obskurnosti „temného“ žánru pro fajnšmekry. Jakýmsi překladatelským koníčkem s uměleckými ambicemi je Gnóm! Jakuba Němečka. A ryzím plněním fanouškovských snů se zatím zdá být Planeta9. Ta vloni zabodovala nejen rozsáhlým románem Petera F. Hamiltona Pandořina hvězda: Bariéra, ale především v úvodu zmíněnou knihou Pomysli na Fléba.

Skotský mistr fikce

Banks, který v roce 2013 zemřel ve věku nedožitých šedesáti let na rakovinu, byl podivuhodným typem autora (podle žebříčku The Times z roku 2008 patřil mezi padesát nejvýznamnějších britských poválečných spisovatelů). Prosadil se na poli literatury žánrové i mainstreamové. V českém překladu je dostupná jeho prvotina Vosí továrna, v prestižní edici nakladatelství Argo AAA vyšel Most a přeloženy byly i tituly Vraní ulice a Píseň kamene. Sám se považoval především za autora sci-fi. Své dvě „existence“ odlišoval jménem: mainstream podepisoval jako Ian Banks, sci-fi jako Ian M. Banks, a v této oblasti počinem, kterým započal sérii románů ze světa, jejž nazval Kultura, byl právě román (z roku 1987) Pomysli na Fléba.

Banksova sci-fi kariéra je součástí obnovy subžánru zvaného space opera. Termín původně označoval dobrodružnou variantu žánru postavenou na velkolepých atrakcích odehrávající se v kosmických dálavách či alespoň na co nejexotičtějších planetách. Většina takto označované produkce neměla valných literárních ambicí. Od sedmdesátých let však rostl počet autorů, kteří se programově snažili tomuto typu literatury vdechnout nový život, jinou kvalitu. Jejich úsilí sklízelo plody v druhé polovině osmdesátých let, kdy subžánr, nyní již postavený na silných příbězích a propracovaných postavách, dokázal odrazit nápor tehdy módního kyberpunku i absorbovat jeho vlivy. Vrcholným dílem této fáze byla dvojice románů Američana Dana Simmonse Hyperion a Pád Hyperionu, ovšem většinu takříkajíc emancipační práce odvedli především britští autoři v čele s Ianem M. Banksem.

Lidsky nelidská Kultura

Pomysli na Fléba se odehrává na pozadí velkolepého válečného střetu mezi trojnohými, takřka nesmrtelnými predátory z planety Idir, které pohání jejich náboženské přesvědčení, a Kulturou, což je hédonistické lidské společenství řízené umělými inteligencemi a jdoucí do války z morálních důvodů. Velkolepost konfliktu, v němž „nikdo nebude v pořádku“ a ve kterém hynou miliardy bytostí několik desítek let, je ovšem od začátku ironizována a problematizována: „Malá, krátká válka, která se jen vzácně týkala více než 0,02 % galaxie, co se objemu týče, a 0,01 % hvězdné populace.“ Vesmíru je prostě takové pachtění, život i umírání lhostejné. Dimenze nesmírné vesmírné lhostejnosti vrhá tím pádem na příběh tragický stín.

Sledujeme snažení idirského agenta Horzy. Jedná se o takzvaného Chameleona, přizpůsobeného přijímat podobu druhých. Infiltrátor Horza se domnívá, že Kultura, byť je lidská, potlačuje lidskost a Idiřané, jakkoliv je jejich cílem zotročení lidské rasy, jsou menším zlem. Horzovou misí je získat experimentální počítačový Mozek, ukrytý na odlehlé planetě ve správě mocných, nad Idiřany i Kulturou stojících bytostí. Pokud Horza uspěje, Idiřané válku nevyhrají, ale budou mít radost. Pokud neuspěje, Kultura nevyhraje, ale bude mít radost… Ironický odstup a smysl pro humor je znát od prvních stránek. Špion Horza je čtenářům představen coby zajatec odsouzený k potupné smrti (uzavřen v malé místnosti má být utopen ve výměšcích hostů procovské slavnosti v horních patrech paláce). Je zachráněn svými idirskými pány, nabrífován a přežije střet s flotilou Kultury. Zachrání jej vesmírní piráti, prožije s nimi řadu akcí a tak dále a tak dále. Ironie graduje na konci románu: Horza splní vše, co je třeba, ovšem nikdo z toho nic nemá, a nejméně pak on sám.

Pomysli na Fléba je sledem barvitých atrakcí. Každá kapitola je uzavřenou jednotkou odlišující se prostředím, dílčím cílem Horzova snažení i pointou. Někdy je to ryze akční střílečka, jindy loupežná výprava do vraku gigantické vesmírné lodi či třeba bizarní střet s kultem kanibalů. Trvá více jak polovinu knihy, než se Horza propracuje k pozici, z níž může vyrazit plnit svůj hlavní úkol. Text podivuhodně mixuje literární fígle velmi inteligentního vypravěče (s jeho potřebou vysmát se válečné mašinérii) a nadšené vyprávění žánrového fanouška. A mimochodem: na cestu vyráží na palubě hvězdoletu zvaného Turbulence čistého vzduchu; dodejme, že po Banksově smrti pojmenoval vizionář Elon Musk dva vesmírné projekty Just Read Instruction a Of Course I Still Love You podle plavidel z knih série Kultura.

Consider Phlebase podruhé

A nyní konečně rozpletení oné záhadné formulace z prvních řádek tohoto příspěvku. Autorem nynějšího překladu Banksova románu Consider Phlebas je Richard Podaný, špička mezi českými překladateli a velký fanoušek a znalec nejen Bankse, nýbrž sci-fi obecně. A také autor v určitých kruzích kultovního článku Neconsiderujte Phlebasy. Což byl distingovaný povzdech nad úrovní prvního pokusu o český překlad tohoto Banksova románu. První tuzemská edice vyšla roku 2000 v nakladatelství Classic pod nepřeloženým titulem Consider Phlebas a autorkou překladu byla Štěpánka Nohýnková. V Podaného článku můžeme narazit například na formulace: „Když má někdo hnáty dvaapadesátky a na nich kuří oka jako švestky, neměl by se rvát do baletních střevíčků. Hrozí totiž, že je rozhňácá v beztvaré placky, se kterými už nezatančíte ani dupáka, natož Labutí jezero. A přesně to se stalo: nakladatelství, které je s to udělat paskvil i z tuctové fantasy, kde nejsložitější věta zní ‚Šel a usekl mu hlavu‘, se pustilo do autora, proti kterému je někdy i McEwan Kája Mařík, a podle toho to dopadlo.“

Nyní tedy, po téměř dvou desetiletích, se kruh uzavírá a román se dočkal důstojného překladu. Nadto v redakci vynikajícího anglisty Viktora Janiše. Co na tom, že některá řešení, jimiž Podaný před lety dokládal neschopnost překladu Nohýnkové, nakonec ve svém „reálném provedení“ nahradil jinými – překlad se zkrátka vyvíjí, to je známá věc. Ale ani nové české verzi se nevyhnula škobrtnutí. Jednak je v některých obratech text až hyperkorektní a vinou toho se pohybuje na hraně srozumitelnosti, jednak párkrát zaspala jazyková korektura, což vynikne více než u tuctové sci-fi či fantasy. Nic to však nemění na tom, že Pomysli na Fléba je zásadní autorský, překladatelský i nakladatelský počin. Ještě jednou zacitujme z článku Richarda Podaného: „Kdo jednou přečetl Most, Vosí továrnu nebo nakonec i Pomysli na Fléba v adekvátním překladu (neřkuli v originále), už se z toho nikdy neuzdraví.“ Některé nemoci jsou krásné a podnětné!

Obal druhého českého vydání Banskova klíčového sci-fi románu, repro: Planeta9

Ian M. Banks: Pomysli na Fléba. Planeta9, Praha 2018, přeložil Richard Podaný, 606 stran, doporučená cena 449 korun.