Nahá dívka prchá nočním městem a jiné příběhy, v nichž figuruje Barbar Conan

Třetí svazek Conana z Cimmerie obsahuje adaptace příběhů Rudé hřeby, Lidé černého kruhu a Zambulské stíny. Jejich komiksové verze nejsou pojaté extravagantně či experimentálně. I samotný Conan je tu ztvárněn napříč povídkami vlastně konvenčně – žádné až zvířecí rysy nebo podholené účesy se nekonají. Na stránkách komiksu čeká klasický barbar odkazující ke kultovním kresbám Franka Frazetty (snad jen v Lidech Černého kruhu se objevují ve tvářích některých postav prvky manga stylizace).

Jednotlivě se tak příběhy třetího svazku nemohou rovnat nejlepším kouskům z předchozích svazků – konkrétně bezvýchodné meditaci o úpadku civilizace a vítězném divošství v příběhu Za černou řekou, vášnivému a syrovému milostnému příběhu v Královně černého pobřeží ani od moderní morálky oproštěné, vznešenost přírody a jejích k člověku lhostejných sil akceptující Dcery krále mrazu. Zároveň ovšem pokaždé příběhy z „trojky“ perfektně vystihují podstatu Howardovy epiky, a to i v případě jednoho z objektivně nejslabších autorových příběhů, Zambulských stínů.

Dohnáno k absurdnosti

Zambulské stíny jsou dnes zajímavé především díky své genezi. Stručně ji shrnuje conanovský znalec Patrice Louinet, autor závěrečných esejů ke každé povídce. Howard podle něj těsně před polovinou třicátých let dvacátého století směřoval k ambicióznějším a experimentálnějším conanovským příběhům. Ovšem ty se u vydavatele nesetkaly s náležitou odezvou. Za Černou řekou, kterou Howard považoval za svůj nejlepší a nejosobnější text, se nedostalo té cti, aby inspirovala ilustraci na obálce magazínu Weird Tales. A Černý cizinec byl šéfredaktorem rovnou odmítnut.

Titulní strana magazínu Weird Tales se začátkem příběhu Zambulské stíny, repro: Argo

Problém primárně netkvěl v autorových ambicích, které by narušovaly čtivost jeho textů. Ovšem pulpové magazíny procházely krizí a jednou z mála strategií, jak přilákat (a udržet) čtenáře, byly (jakkoliv spíše ve formě příslibů realizované) erotické atrakce a senzacechtivé, až bulvární zápletky. Obě zmiňované povídky byly příliš temně laděné a takřka neobsahovaly ženské postavy. A tak vznikly Zambulské stíny.

Howard zasadil Zambulské stíny do pouštní metropole, kde se setkává vliv několika kultur, včetně zvyků lidožravých černošských otroků (autorem zamýšlený původní název byl ostatně Zambulští lidožrouti), které nechávají jejich pánové na pokoji, pokud si své choutky vybijí na cizincích. Jednou z jejich obětí se má stát i Conan. Ten během následného boje narazí na nahou dívku, která prchá nočním městem před milencem, jenž zešílel v důsledku intrik Totrasmeka, velekněze zvráceného kultu opičího boha. Conan se dívce rozhodne pomoci, ovšem za příslib její pozdější svolnosti…

Do příběhu tedy Howard zakomponoval hned několik motivů, u nichž si byl jist, že je šéfredaktor periodika Weird Tales s nadšením přivítá. Dekadentní „orientální“ město, dívka v nesnázích, černí kanibalové, náboženství vyžadující lidské oběti i intriky mezi vládci města… A vše si pojistil scénami, v nichž nahá dívka „tančí“ mezi magicky vyvolanými hady. Až absurdní pulpovost důsledně přebírá i komiksová verze – a tak Conanova společnice sebevědomě prohlásí (během krátké návštěvy svého paláce), že nemá čas se obléct, a stráví zbytek příběhu v rouše Evině.

Dvoustrana z příběhu Zambulské stíny, repro: Argo

Přímočarým využíváním všemožných atrakcí (včetně detailů zambulských hostinců a paláců, kde se mísí vlivy Egyptem inspirované Stygie, evropským středověkem formovaných hyborských království i pseudotatarské Turánské říše) dává komiksová adaptace zapomenout, jaké dobové stereotypy příběh formovaly. Ovšem také nakonec oslabuje jeden z prvků, jimiž – možná nezamýšleně – Howard tyto stereotypy oslaboval.

V obou verzích je nakonec sice mnohem větším zlem bílý hostinský Aram Bakš, který kanibalům prodává své hosty, avšak komiks nedokázal plně využít černošského osobního strážce velekněze Totrasmeka. Strážce je zde zpodobněn jako vychloubačný nafoukanec, který je za své ego po právu potrestán smrtí. V původní Howardově verzi se jedná o jednoho z mála lidských protivníků, který je pro Conana skutečně výzvou a jehož porazí především díky odolnější psychice, když jej na okamžik donutí pochybovat o vlastních schopnostech.

Romantika ve stínu osmitisícovek

Zcela odlišně jsou pojati Lidé Černého kruhu. Howard se v nich inspiroval orientální mystikou (mimochodem: jeho otec byl jejím velkým znalcem a provozoval jógu). Prostředí pro příběh této povídky vzniklo mixem indických, perských a afghánských vlivů. Conan unese dědičku trůnu, dévi Jasmínu, a doufá, že ji vymění za zajaté válečníky horských kmenů, kterým on velí. Jenže do hry vstupují intriky turánského krále, záhadní mágové a mladí milenci, kteří jsou odhodláni využít situaci ve vlastní prospěch, zradit všechny strany a vybudovat novou říši.

Zatímco Zambulské stíny navlékaly jednotlivé motivy postupně a skákaly z podzápletky na podzápletku prostě tak, aby se vyšlo vstříc požadavku atraktivity, tentokrát se motivy a dějové linie přirozeně proplétají a vzájemně ovlivňují. Je to čistá epika bez přesahu, avšak okouzlení nekonečným dobrodružstvím ve stínu osmitisícových vrcholků a hlubokých kaňonů je zaručené. Ostatně, z oněch tří nyní předkládaných příběhů je právě zde nejvíc přírodních panoramat. Samotný závěr dodnes slouží coby inspirace pro sladkobolné konce hrdinské fantasy – jeho dozvuky nalezneme například v klasických románech Davida Gemmella Král za branou nebo Hledání ztracených hrdinů.

Výše zmíněná inspirace manga stylizací je tu logickou volbou, neboť ze všech Howardových příběhů je právě zde nejhlouběji propracovaný motiv tradiční romantické lásky a vztahu, jemuž nepřejí společenské rozdíly a povinnosti obou aktérů.

Rudé hřeby v Xuchotlu… a Lincoln County

Ovšem vrcholem třetího svazku je příběhově i pozadím svého vzniku poslední Howardův text o Conanovi, který stihl dokončit. Rudé hřeby vznikaly v době, kdy se autor musel starat o nemocnou matku a výdaje na léčení komplikovaly váznoucí platby z Weird Tales. Proto v dopisech adresovaných přátelům (H. P. Lovecraftovi či Ashton Clarku Smithovi) tvrdil, že pravděpodobně půjde nikoliv jen o poslední conanovský příběh, nýbrž o poslední jeho fantasy vůbec. Finančně stabilnější a perspektivnější se v tu dobu zdálo být psaní westernů (česky vyšel z takto zaměřené Howardovy tvorby skvělý výbor Z Divokého západu).

Dvoustrana z příběhu Rudé hřeby, repro: Argo

Ostatně westernové vlivy vždy tvořily součást conanovského kánonu – jak dokládá i indiánské zpodobnění divokých Piktů v příběhu Za Černou řekou a také v Černém cizinci, jejichž zápletky a postavy byly výrazně inspirovány historkami z dob sedmileté války a formováním rangerů (například majora Rogerse).

Rudé hřeby však odkazují na klasičtější westernovou tradici – navzdory tomu, že se odehrávají kdesi na jih od hranic Stygie, na dohled takzvaných černých království. Právě sem, do bizarního města Xuchotlu, zavítá Conan a aquilonská pirátka Valerie. Město má podobu obrovského paláce – bez oken a klasických ulic – a jedinou dostupnou potravou jsou rostliny pěstované díky vlhkosti vzduchu. O nadvládu ve městě-paláci bojují dvě frakce degenerovaných válečníků, jež žijí ve strachu ze svých nepřátel, ale i z artefaktů dávných stavitelů města, které jejich předci před zhruba půlstoletím vyvraždili.

Uhadovanou inspirací by zde mohly být příběhy drsné školy v podání Dashiella Hammetta, ovšem pravda je jednodušší: Howard čerpal z takzvané krvavé války v okrese Lincoln, což byl americkou popkulturou několikrát přežvýkaný střet dvou dobytkářských a finančních skupin. (U nás má své fanoušky především romantizovaná verze Mladé pušky, v níž je z psychopatického Billyho the Kida ukázkový mstitel bezpráví.) Zároveň zde Howard znovu uvažuje nad tím, že civilizace je neudržitelná anomálie ve vývoji lidstva, jehož přirozeným stavem je divošství.

Rudé hřeby jsou příběhem, který je dost možná z autorovy tvorby nejkrvavější a otevřeně nejsexuálnější. Komiksová verze to zdůrazňuje laděním do odstínů červené. Svým způsobem jsou Rudé hřeby působivějším zakončením Conanovy ságy než dle vnitřní chronologie cyklu později se odehrávající Howardův román Hodina draka. A také je na Rudých hřebech patrné, jak blízko k sobě měly v pulpové éře jednotlivé žánry. Xuchotl by se totiž s minimálními změnami mohl stát generační lodí plující vesmírem, jejíž osazenstvo dávno zapomnělo, že za stěnami jejich světa je celý širý vesmír…

Obálka třetího conanovského svazku, repro: Argo

Robert Ervin Howard: Conan z Cimmerie – Svazek III. Z původních povídek adaptovali Regis Hauitière a Gess. Ilustrovali Didier Cassegrain, Jae Kwang Pars a Gess. Přeložil Richard Podaný s přihlédnutím k překladům Jana Kantůrka. Argo, Praha 2021, 208 stran, doporučená cena 598 korun.